NERV pro iluzi

Jan Suchánek

Viděl jsem ve středu aplaudovat auditorium skvělých ekonomů Kalouskovi, jako skvělému ministru financí. Nějak jsem nechápal, jak je to možné, když je to vynálezce zdanění sociálního pseudopojištění a hrobař ekonomického programu, s kterým ODS vyhrála volby a který by teď asi byl skvělým nástrojem proti krizi. Skvělí ekonomové nejsou schopni dovodit důsledky Kalouskem a slovenskou ekonomickou hvězdou Miklošem na půdě Liberálního institutu přiznaná rizika parazitování rozpočtově neukázněných členů EUROzóny, vyjádřené konstatováním, že mít Islanďané EURO, tak nemají problémy, protože by je zaplatili ostatní.

Deset ještě skvělejších ekonomů bylo jmenováno, aby předsedovi menšinové levicové vlády, který je ve fatálním sporu s levicovou většinou Poslanecké sněmovny, radili, jak má udělat, to co již před volbami sliboval a s Kalouskem neudělal. Co by NERV mohl poctivě udělat. Jedině doporučit Topolánkovi resignaci. Čelit krizi dokáže jen silná vláda s mandátem vládnout ještě několik let. Mikloš taky přiznal, že slovenské reformy realizovali jen díky podpoře slovenských komunistů pod hrozbou zhroucení slovenské koruny. Topolánek jinak realizuje jen marketingovou akci a ti ekonomové v důsledku toho taky, protože jsou všichni tak inteligentní, že ví, že Paroubek nemůže dovolit, aby Topolánek zvítězil nad krizí.

Nakonec může Topolánek s Kalouskem udělat jen jediné, přilít do ekonomiky inflační peníze, které si nakonec ničím nekryté půjčí od centrálních bank, protože kdyby soukromým subjektům museli nabídnout tržní úrok, jak by vysvětlili tu disproporci mezi úrokem centrální banky a tím, za který je někdo ochoten půjčit vládě? Skutečně jedinou šancí je nechat Paroubka, ať si tentokráte zradí své voliče on. Podmínkou je však, že jej musíme zbavit opozice zleva v roli komunistů a to znamená akceptovat komunisty ve vládě.

S absencí racionálních rad souvisí, že skvělí ekonomové neřeší, jak to, že příliv inflačních peněz znamená deflaci. Vysvětloval to nedávno Kelner v MFD, když přiznal jak čeká s miliardami. Jsem hluboce přesvědčen, že podnikání, pokud nemáte korupční vazby na politiky, státní či municipální úředníky nebo prokurátory, je hrou podobnou pokeru. A teď si představte, že máte určit nějakou sázku do hry a hrozí vám, že politická moc uprostřed hry řekne, že žaludy jsou vyšší než srdce nebo nějaký jiný nebo dokonce celou řadu dalších nesmyslů proti pravidlům. Hra skončila, nic nesadíte, krize trvá, dokud to politici nevzdají.

S to hrou v poker souvisí i další poznatek, přiznaný Kalouskem ve středu na půdě Liberálního institutu. Velcí členové eurozóny parazitují na malých. Je to z principu pokeru, kdy nemůžete vyhrát, když máte menší kapitál než soupeř a sázky nejsou omezeny. S tím souvisí i sociální role EURA, která je teď dokonale demonstrována Ukrajinou na trubce s plynem z Ruska do EU. Ukrajina má přece jako chudá země právo na sociální slevu a taky si ji vynutila. Stejně musí levicové vlády eurozóny finálně soutěžit o to, kdo si více EUR z jejich centrálních bank na základě demonstrované sociální nevyhnutelnosti vybere.

Ono totiž i společenství skvělých ekonomů může udělat dav, který je méně inteligentní než jeho jednotlivé individuality, protože, když se Kalousek klaněl před Ježkem, tak to auditorium taky aplaudovalo. A já jsem nevyvratitelně přesvědčen, že Ježkova regulace privatizačních fondů ve prospěch zachování starých struktur v ekonomice zlikvidovala mnoho efektů kupónové privatizace a z české burzy následně udělala vedlejší parket burzy vídeňské. Ve středu taky tleskali Kalouskovi za jeho boj proti morálnímu hazardu, proti zárukám na bankovní vklady. Nikdo si nedělal hlavu s úvahou, jak by centrální banky v případě prosazení Kalouskova názoru dokázaly vytisknout dost bankovek pro majitele úspor, když banky by přežily díky úvěrům od centrálních bank a stejně nemohly střadatelům hotovost vydat. To nebyl Kalousek vzorným konzervativcem, ale jako chemik byl mimo mísu.

Obecně tyhle regulace jsou mimo mainstreamovou pozornost příčinou současné krize. Přeskočím-li omezení svobody amerických bank regulací k sociálním půjčkám, pak omezení svobody amerických výrobců aut ve prospěch monopolu automobilových odborářů bude mít na krizi ještě dlouhotrvající účinek, protože socialista Obama nebude chtít tuhle regulaci uvolnit. Naší vládu levicové menšiny ani nenapadne deregulovat náš pracovní trh. K čemu pak NERV, když vláda se teď soustředí na utracení čtyři miliard za demonstraci své evropské bezvýznamnosti?

Problém je, že české elity ekonomů nedokázali říct nám, budovatelům socialismu, že jsme zbankrotovali. Stejně je to v celé severoatlantické civilizaci. Teď nedlouho po socialismu zbankrotoval sociální stát a nikdo nemá odvahu to říct nahlas. Srovnejme toho Kelnera s levicovými populisty ve vysokých politických funkcích. Kapitalista Kelner krizi řešil dlouho před tím, než ji politici jen tušili. Politik musí počkat, až nutnost správného řešení dojde většině, to je mase průměrných a podprůměrných voličů. Takhle čekat, až politici vytvoří pracovní příležitosti, to jsme znovu na cestě k severokorejskému a kubánskému sociálnímu státu.

Politici v současnosti nesmírně omezují podnikatelský prostor v ekonomice. Nejde jen o to, že zdroj blahobytu vidí stále v poptávce, nikoliv v kapitalizovaných úsporách, které daňově sankcionalizují. A tak se stávají pravověrnými marxistickými přerozdělovači nadhodnoty. Jejich jednání eliminuje racionalitu těch, kteří dokáží úspory utvořit a rozmnožit. Zapomínají, že produktivní pracovní místa nevytvoří politik, ale jen a jen buržoasní kapitalista nebo živnostník, který se buržuou chce stát. Tím se dostaneme k tomu, co našim makroekonomům, samotným existenčně stejně jako politici závislým na příjmech ze státního přerozdělování nebo v případě výjimek ekonomů bažících po státních zakázkách uniká. Zásadní pro zvládnutí krize je příznivé podnikatelské prostředí.

Podle Světové banky neustále i mezi podnikatelsky nepříznivými zeměmi klesáme ve světovém žebříčku investičního klimatu. A to ti posuzovatelé nemají vůbec schopnost pochopit, co znamená spolčení bývalých STBáků, milicionářů ze Státní plánovací komise a bývalých prokurátorů do konkurzních mafií. Taky ve středu Nova v pořadu „Na vlastní oči“ předvedla oběť konkurzní mafie, které po třinácti letech soud přiznal její práva. Finta justice reportéry a obětí nepostřehnutá je v tom, že právo domáhat se úhrady škody je pro oběť dávno promlčeno. Takhle průtahy soudních řízení zajišťují státu kooperujícímu s mafií beztrestnost.

Toho je obrazem i to, že k dalším zkorumpovaným ministrům do vlády, například k tomu co je specialistou na naprosto nezkorumpované soutěže o jednom účastníkovi, míří Kocáb, na kterého má konkurzní mafie asi páku, že prodal TREND za peníze, které kupující musel nejprve z TRENDu vytunelovat. Proto asi nikdy Kocáb své nezpochybnitelné prestiže a kontaktů nevyužil ve prospěch okradených akcionářů TRENDu, jejichž nároky jsou dnes díky konkurzu promlčeny. To taky zajišťují ty šíleně protiústavně dlouhé lhůty konkurzů. Mezi 185 zeměmi hodnocenými Světovou bankou komplikovanost a časová náročnost plateb daní a sociálního pojištění zařadila ČR dokonce až na 118. místo, obtížnost bankrotu na 113. místo. To připomínám proto, že správci daní mají v konkurzních mafiích významné místo a úpadkové právo se praktikuje neústavním způsobem.

Pokud mi někdo chce vytknout moji umanutost konkurzní mafií pak, proč dosud nikdo nenavrhl, že se odstraní daňová sankce kapitalistům, aby mohli svým podnikům před bankrotem půjčit? Kdyby se to udělalo, přišla by konkurzní mafie o mnoho kořisti. Nikdo neřeší, jak se justice vyrovná s nevyhnutelným krizovým nárůstem počtů úpadků. Pokud někdo sledoval v „Na vlastní oči“ postoje soudce, který té oběti konkurzní mafie to neštěstí způsobil, pak ví, že justice žádnou morální odpovědnost necítí a je přesvědčena, že národ má respektovat její v případě konkurzů zneužívanou absolutně nekontrolovatelnou moc, kterou insolvenční zákon vylepšil ad absurdum. A to i jen v tomhle jediném případě muselo být spolupracujících soudců a prokurátorů celá řada. A účast na justičním zločinu sbratřuje, zavazuje dokonale, to má mafie staletou praxí ověřeno.

Žádný NERV tudíž nepřivede politiky jako pád kurzu slovenské koruny slovenské komunisty k rozumu. Je jen třeba, aby byl neustále politikům a soudcům připomínán jimi potlačovaný morální rozměr podnikání, Adam Smith a jeho „Bohatství národů“, Hajekova díla a samozřejmě Boží přikázání „Nepokradeš“ a „Nedáš křivého svědectví“, což platí i pro levicové ekonomy. Lidská svoboda a blahobyt jsou založeny v prvé řadě na vlastnických právech a proto jediným skutečným a dlouhodobým řešením krize pro naši zemi může být prosazení ochrany vlastnických práv a to zvláště před státem representovaným justicí a berními úřady, které v příliš mnoha případech jednají na zakázku organizovaného zločinu, který zneužívá třídní nenávisti a závisti zafixované bolševiky v duších přemnohých.

Politici pak musí občany tohoto státu přesvědčit, že se mnoha občanům vyplatí vzít na sebe riziko, které je spojeno s vytvořením pracovní příležitosti. To je jediná okamžitá cesta z krize ven.