Lisabonský podvod a systémová zkorumpovanost

Jan Suchánek

Tak pan premiér prý v Evropském parlamentu horoval za záchranu bank. Nějak jsem to nepochopil, protože naše štěstí má být dle premiéra v tom, že naše banky jsou zdravé. Pan premiér se možná ve svém evropanství za nás rozhodl, že připlatíme na ztráty západoevropských bank z investic do nemovitostí voličů Husseina Obamy a z půjček ruským oligarchům. Takže jsem zřejmě úplně blbej nebo mi realita dává za pravdu, že ti političtí levičáci svoji ekonomickou negramotnost utíkají skrýt v davu evropských elitních a taky levicových politiků. A ti co nemají dost významnou funkci, aby se v tom bruselským houfu schovali, tak ti se teď schovali za Lisabonskou smlouvu.

A to si myslím, že jsem schopen prokázat, že je podvod nad podvod. Jak někdo, kdo soustavně ignoruje naši Ústavu, která v článku 10 dává evropským smlouvám přednost před našimi zákony, teda ten, kdo soustavně ignoruje již přijaté i docela jednoduché evropské smlouvy, může schvalovat smlouvu tak nesmírně složitou a rozsáhlou, jakou je Lisabonská smlouva. To nemůže být nic jiného než podvodník. A podvod od politika je čistá korupce. Tím jsem se dostal k tomu, co mne tíží.

Jsou zde dvě evropské úmluvy o korupci, které mají přednost před našimi zákony a všichni je totálně ignorují. Jako alibi všichni užívají svoji ekonomickou negramotnost. Jenže za korupční provinění se považuje i opomenutí soudce. To co je zásadní, je ustanovení za korupční „použití jiného účetního dokladu nebo záznamu obsahujícího mylnou nebo neúplnou informaci“. Korupčním prospěchem je vedle bezdůvodného obohacování se různých mafií, které téhle korupce a nekompetentnosti rozsáhle využívají ke svým miliardovým zločinným vývarům, i provize soudcům, prokurátorům, policistům a samozřejmě i politikům. Dále to jsou ale i sociální efekty zastávání neadekvátních funkcí zajišťované solidaritou stejně nekompetentních, která je ideově opřena o třídní nenávist.

Tady na Virtually byla publikována moje zkušenost, kdy prokurátoři nechali padělat účetnictví a naštěstí při své negramotnosti nechali správce daně podvodně deklarovat dlužnou daňovou povinnost z úhrady dluhu. Tohle ve smyslu evropských úmluv o korupci korupční jednání naší justice je tady běžným standardem. Teď naposledy ten miliardář Beran. Žádná daňová kontrola u právnické osoby, která by mohla být daňovým dlužníkem, nebo nezbytný daňový výměr berního úřadu není. Policejní razie u člena dozorčí rady a akcionáře, který není nositelem žádné stíhatelné povinnosti. Ve skutečnosti hledání důkazů o jeho soukromém vlastnictví. To je nezákonné stejně jako vymáhání výpalného, o které mohlo jít, jako jsem to zažil já, když policajti po několika hodinách poflakování po našich kancelářích prohlásili, že věděli, že tam nic nenajdou a zmizli, aby za pár dní přišel jejich důvěrník s nataženou rukou.

Dalším příkladem jsou uhlobaroni před hradeckým soudem. Okradená firma a firma, která se tím měla obohatit svými statutárními orgány tvrdí, že nic z tvrzení obžaloby není pravda, ale stát svým prokurátorem trvá na tom, že uhlobaroni kradli. Mimochodem ta okradená firma se i díky obžalovaným stala nedávnou hvězdou burzy, když před jejich příchodem do firmy to vypadalo na úpadek. Kdyby stát měl svým prokurátorem pravdu, tak měl zavřít nejdřív obě představenstva za zkreslování účetnictví, které se snadno prokazuje. Nic takového! Takže dle evropské trestněprávní úmluvy o korupci, korupce justice. A je lhostejné, zda jde o zachování sociálního „statusu quo“ nekompetentních soudců, prokurátorů, policistů a státních úředníků nebo o vazbu na mafii.

Stejně s Pitrem, daňový delikt bez účetnictví a daňové pohledávky berního úřadu a nevinné představenstvo. Potlačte závist k Pitrovi a snadno si dopovíte o co v kontextu evropských úmluv o korupci šlo. Nejinak tomu muselo být i s jihlavským Kratochvílem. Jde vždy o to, že buď má stát se svojí obžalobou pravdu, a pak představenstvo zkresluje účetnictví a korumpuje berní úřad a prokurátoři členy představenstva a úředníky z berňáku nestíhají z důvodů ještě skrytější korupce, nebo jsou trestní řízení vedena odtrženě od účetnictví, proti osobám, které za něj neodpovídají a pak je to korupce z definice evropských úmluv.

Stejně to muselo být ve všech těch příkladech neúspěšných trestních stíhání bankéřů, kdy mělo jít o stovky miliard. Nebo vzpomínám na Lukeše, kterého nám nevydali z USA, protože jej tady stíhali jako člena dozorčí rady z odpovědnosti představenstva. Pokud si vzpomínám na Koženého, tak ten zásadně nic nepodepisoval a jeho pravá ruka, která za něj podepisovala i inzeráty s veřejnými nabídkami smluv, se tu stala nesmírně hodnověrnou a bezúhonnou osobou a bratr druhé bezúhonné pravé ruky zastupoval obžalobu proti mně a když mu selhala obžaloba za jeho kolegy vymyšlený podvod, tak navrhl, že mám sedět za to, že jsem se jimi nechal okrást.

Já jsem přesvědčen, že je to korupce systémová, vyplývající ze stavovské solidarity těch, kteří jako právníci a ekonomové nebyli připraveni na pravidla svobodné demokratické společnosti a tuhle jejich solidaritu využili ti, které STB a NKVD školila na západě, ti kteří znali jak moc solidarity nekompetentních z minulosti, tak díky svému školení poznali nepřipravenost elit ve službách státu na úkoly spojené s prosazováním právního státu. Byly vybudovány nové mafie a ta konkurzní dostane z rukou nekompetentní vlády protikrizovými opatřeními další obrovskou moc.

V té evropské úmluvě o korupci je napsáno, že žádný soudce, prokurátor či státní úředník nemohou činit žádné výhrady vůči jakémukoliv ustanovení této úmluvy. Tak jsem se jednoho významného soudce, předsedy odvolacího senátu za nahrávání celého jednání na to zeptal, zda pro jeho senát platí čl. 10 Ústavy a ty evropské úmluvy o korupci. Jediné co on mi na to řekl, že se mám posadit. A jinak v desítkách případů totální ignorace.

Nakonec zase k té krizi. Spojení krize a mnou zmiňované charakteristiky české korupce má nesmírně závažné souvislosti, když kvalifikovaní analytici, jako profesor Huerto de Soto na jarní přednášce Liberálního institutu poukazují na to, že krize nehledě na prazáklad v politické manipulaci trhu ve prospěch sociálně potřebných byla umožněna nuceným opuštěním účetních standardů. Nejdřív jsme opustili Desatero a teď účetní standardy a spějeme k peklu krize.

Tak malý národ nemůže mít dost skvělých ekonomů, aby se tu prosadila osvěta a naopak neprosadila scestná myšlenka, že, když je krize globální, tak to vylučuje možnost efektivních zásahů vlády malé exportně orientované země. Nějak se zapomíná, že když jsme odvrhli Boha s poukazem na vznik našeho lidství přirozenou soutěží druhů a dnes dokonce genů, pak stejná soutěž platí i pro národy nebo státy a o to víc v podmínkách globální krize. Nechceme si to přiznat a Lisabonskou smlouvou to chceme dokonce popřít.

Němcům a Francouzům jsme dali zadarmo náš trh a za jejich zboží jsme utratili výnosy privatizace. Teď zjistíme, že pro ně nemáme žádnou cenu, protože jde jen o odpovědnost jejich politiků k jejich národním voličům. Jako se Topolánek nezmiňuje, že má starost o práci pro Bulhary a Rumuny, tak Sarkozy a Merkelová nezískají přízeň u svých voličů odpovědností vůči našim sociálně závislým. Trvající omezení pohybu pracovních sil to jen potvrzuje. Soutěž národů a států bez ohledu na Lisabonskou smlouvu se přiostří i v EU.

Zde nemáme odvahu ani přiznat, že jde pro nás o minimálně v evropské soutěži nabídku příznivého prostředí pro investice kapitalistů a pro spotřebu bohatých a nabídku pracovní síly. Ochrana sociálních práv v této soutěži má smysl jen pro kontraproduktivní imigraci mudžahedýnů a populační explosi sociálně nepřizpůsobivých. Každý soudný člověk ví, že není možno tohle ani nahlas vyslovit. Nemáme odvahu ani přiznat, že Slováci budou mít významné potíže, když se jejich pracovní síla v průběhu několika měsíců zdražila o desítky procent. Proto musí hloubka krize vytvořit nezbytný tlak na prozření. Vzhledem k tomu, že USA jsou teď na 4 roky blokovaný Husseinem Obamou, máme ty roky na pochopení.

Tak jako se my svými levicovými elitami vzdáváme své suverenity a odevzdáváme ji někomu, kdo se chce s námi podělit o imigrační důsledky jejich koloniálního panství a chce regulacemi ve prospěch evropského velkokapitálu, který platí daně v rozvinutých západoevropských zemích, omezit naši konkurenceschopnost, tak současně eliminujeme naději, že se na konci zjeví nová Margaret Thatcher a zachrání EU z úpadku, jako ona zachránila Británii. A tuhle souvislost připomněl i profesor Huerto de Soto, když poukázal, že nadějí EU je strach Němců, aby řešení krize emisí ničím nekrytých peněz nevytvořilo základnu pro příchod nového vůdce, který znovu přivede Německo do totální zkázy. Já jsem přesvědčen, že Lisabonská smlouva právě tyto naděje pohřbívá a strach potlačuje. Nastupující krize ale možná Lisabonské smlouvě odzvoní dřív, než vůbec začne platit.