Jedna násobeno nula již není nula. Nebo je vyslovována naděje, že pokud tu nulu vynásobíme třeba 23, pak už to nula nebude. Pro evropské politické elity stejně jako pro naše národní přestaly za oslavného aplausu médií platit zákonitosti logiky. Jednotný souhlas, tedy logický součin výsledků jednotných národních rozhodnutí o přijetí Ústavy s výsledkem ano, se bude dále hledat po tom co jedno ne ale dokonce dvě ne výsledné ano zcela eliminovaly.
Pro menšinu, která ten rozpor s logikou vnímá, může být společná otázka, kde se ten kulturní posun vzal. Za mého mlada v totálním bolševismu mi za umění počítat promíjeli i trojku z mravů a na stavárně (stavební fakultě ČVUT) za jedničku z matiky jsem se už na žádné další zkoušky nikdy učit nemusel. I všichni, kteří tehdy řešili moji neúctu k bolševismu, se mi vždy omlouvali, že oni nejsou tak blbí, jak je režim nutí. Bolševismus je minulostí již pro některé k zapomenutí dlouho a to, za co se i kovaní komunisté kdysi styděli, je dnes podmínkou soužití s vládnoucí politickou a mediální většinou. Co se to stalo, když pravidlům logiky je díky počítačům podřízeno takřka vše a jsme díky respektu k nim tomu vystaveni pohodlí konzumu.
Nejjednodušší vysvětlení vidím v jednoduché vazbě hříchu a trestu. Za bolševismu jsme byli aspoň částečně nevinnými obětmi. Teď jsme demokratickou volbou i viníky. Pádem Železné opony se události utrhly ze řetězu. Společenský útěk od desatera k mainstreamové ideologii sociálních práv je spojen s hříchem legalizovaného okrádání menšin ve prospěch sociálních práv většiny a je zřejmě sankcionalizován již víc než jen zmatením jazyka, kterým byli potrestáni Babylóňané. Vysvětlení může být i složitější.
Evropa se integrovala původně kvůli větším trhům a ziskům pro národní producenty zakladatelů integrované Evropy, aby národní producenti již vlastně přestali téměř existovat, protože se většinou stali nadnárodními. Teď je přiznávaným motivem integrace získání více práce pro národní zaměstnavatele. A to už nemá žádné růstové řešení. Je to souboj o Číňany rychle umenšovaný koláč a je v přímém rozporu se původním integračním záměrem, protože ochrana národního pracovního trhu není pro drahé zaměstnance spojena s otvíráním trhů. Francouzi to pochopili hned a tak nebudeme muset čekat, abychom to pochopili v okamžiku ztrát pracovních příležitostí ve prospěch chudších Bulharů a Rumunů. Nikdo se nechce integrovat k rovnosti s chudšími.
Právě ideologii sociálních práv je podřízena evropská snaha o odstranění konkurence národních sociálních systémů. Dřív nastavovala expanzi sociálního státu bariéry konfrontace s reálným socialismem. Dnes jen to, že víc sociální stát bohatne míň nebo chudne víc než míň sociální stát. Takový vývoj může vyhnat národní socialisty z národního vládnutí. A tomu má integrace Evropy zabránit.
Konkurence a demokracie jsou paradoxně viníkem tak rozsáhlého obsazení elit osobami bez jakéhokoliv respektu k logice. Mnou vzpomínané školní zkušenosti s výlučností žáků ovládajících počty a logiku musí vést k závěru o většině, která má s počty a logikou potíže. Tahle většina má poptávku po souznění se svými politickými vůdci a ti jí to souznění nabízejí. Konkurence znamená, že se soutěží, kdo toho nabídne víc a lépe. Každé kolo voleb se přitvrdí. Pak se mnozí začnou stydět, skoro všechny chytré odláká nestátní podnikání a mnozí raději přestanou chodit k volbám. Takovým způsobem ignoranti logiky získávají v našich babičkách 100 % hlasů naší rodiny.
Tenhle proces má důsledky i pro praktický život. Nejen ve fotbale potřebujeme mít dobré rozhodčí. Když ve škole někdo neuměl počítat, tak šel na práva a z těch, kdo neuměl logiku, šel do stáních služeb. Experimentálně to ověřuji, když léta nejde mezi desítkami oslovených státních zástupců nalézt jediného, který by pochopil, že mít v okamžiku prohlášení konkurzu výnos z kapitálu 5 tisíc procent, je indikátorem zločinu soudce a správce konkurzní podstaty a ne obtěžování úřadu. V takových profesních společenstvích stejně jako v politice či médiích nemůže nikdo přiznat, že na tom s počty a logikou není tak špatně. Z těchto profesních společenství by jej asi vyštvali.
Navíc naše zkušenost s poměrným volebním systémem, který eliminuje jakoukoliv vazbu mezi voliči v obcích a politiky v Praze, musí být výstrahou před důsledky stejného systému volby politiků do Bruselu. V tom je skryt ještě významnější motiv než uspokojení sociálních práv národních voličů. Je to útěk před jejich kontrolou. Kdo ví koho zastupuje ten který poslanec a kdo jej kontroluje? Nikdo. A to musí být pro politiky neuvěřitelné lákadlo. Tihle politici se také od techniků nepoučí, že s růstem rozměrů některé principy přestávají platit. Klenba udrží strop jen do určitého poloměru. Při velkém poloměru se klenba zřítí a při poměrném systému v rámci Evropy se vazba na voliče zcela ztratí.
Proto politici musí vymyslet témata pro svou voličskou většinu k odlákání pozornosti. Jedno je přímo ilustrující. Jde o právo na přežití kultur, které kdysi uživili snad desetinu nebo i méně svých vyznavačů a dnes své vyznavače neuživí. Kultura sociálních práv se taky asi neuživí a proto evropští politici solidárně, když kněží oněch neefektivních kultur existenční stres svých oveček z tohoto rozporu vyplývající usměrňují proti Severoatlaňťanům, se jen pokouší jej přesměrovat proti Američanům. Pak mohou v boji za sociální práva proti konkurenci čínské pracovní síly přehlížet, že miliardy Číňanů a Indů chtějí zbohatnout a potřebují k tomu energetické zdroje. To také znamená, že díky čínské a indické poptávce v některých zemích oněch neefektivních kultur budou inkasovat další prémie za prodej energií a kumulovat tak další nerovnost. O to intenzivnější bude muset být úsilí kněží k přesměrování stresů z té nerovnosti proti nám.
Logika nemůže odejít do ilegality a nelze dopustit, aby tahle kultura nelogiky převládla, tahle kultura se přesunula i do průmyslu a obchodu a my byli zavaleni zmetky a znovu stáli ve frontách před obchody. Proto je nutno zachovat Evropu států konkurujících si svými sociálními systémy, aby politici vynesení souzněním s většinou, která matematice a logice nefandí, mohli být tam, kde budou nejsilnější, v důsledku národních úpadků smeteni pro výstrahu všem. Možná se pak naši vůdci budou věnovat i výzvám, které komunikovat s většinou by bylo i nebezpečné není-li to nemožné.
