Otevřený dopis ministryni Stehlíkové

Marie Dubanová

Otevřený dopis

Vážená paní
MUDr.Džamila Stehlíková,
ministryně vlády ČR

Vážená paní ministryně,

přeji Vám dobrý den, přečetla jsem si na Vašich stránkách, že usilujete o to, aby se :" nestátní neziskové organizace staly plnohodnotnou součástí společenského vývoje v zemi, že Občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, nadace a další neziskové subjekty nejčastěji vznikají zdola na základě zcela konkrétních potřeb občanů a hovoříte o tom, že je třeba zlepšit situaci v ústavní péči, a zmiňujete se také o tom, že Zdravotně postižení občané nejsou v České republice odsunuti na okraj společnosti, jako tomu bylo v minulosti ". Obávám se, že se poněkud mýlíte, že situace zdravotně postižených je nezáviděníhodná a velice nepěkná .....
A dovolím si pochybovat i o tom, jak působí nestátní neziskové organizace a komu že jsou prospěšné ?

Vážená paní ministryně, nemám informaci z "doslechu", mám velice osobní zkušenost, můj manžel utrpěl úraz páteře a přestal chodit, a je zcela odkázán na moji pomoc. Pohybuje se pouze pomocí tzv.chodítka či francouzských holí to znamená, že když se "postaví na nohy", je de facto bezruký, čili nic si nepodá a nepřinese, takže - já jsem od momentu, kdy mě jej přivezli domů z nemocnice - pečovatel na plný úvazek - bez jediného dne volna - tedy neustále ve službě...

Protože byl manželův zdravotní stav tzv. posudkovým doktorem MUDr.Šedivým "oceněn" jako lehké postižení, chodítko a berle pan doktor pravděpodovně pojal jako módní doplněk, ostatně i lékařská zpráva je velice pikantní, v té pan doktor hovoří o tom, že manžel je vzdělaný, společenský ale o jeho zdravotním stavu se lékařská zpráva nezmiňuje, pouze v závěru se píše o "lehkém" postižení a k lehkému postižení - přísluší finanční částka ve výši - 2 000.- kč..

Vloni jsem jsme musela na několik dnů do nemocnice a začala jsem hledat asistenční služby a zjistila jsem, že 1 hod. asistenčních služeb stojí 85.- kč, manžel potřebuje při své nemohoucnosti celodenní péči, tzn. při 10 hod.péči denně, bychom zaplatili 850.- kč, tedy ze 2 000.- kč bychom si mohli zaplatit pouze 23 hod. asistenčních služeb a co potom ..?.

Domnívala jsem se, že asistenční služby by měly fungovat jako pomoc - když je rodinný pečovatel nemocný či unavený tak si objedná asistenční službu, aby se mohl uzdravit či si mohl odpočinout. Ale to je omyl, rodinní pečovatelé nemají nárok na nějaký odpočinek, nebo uzdravovaní se, rodinní pečovatelé jsou státem trestáni za to, že pečují o své nemocné.. jaképak "pečování o nemocného doma", nic takového. Nemocný patří dle úvahy a chování se státu k těžce postiženým do nějakého ústavu, neboť ústavy jsou jako za socializmu "dotovány", ale domácí pečovatel je státem - za svou péči o svého blízkého trestán..

Ústavy jsou samozřejmě potřebné a to pro nemocné či zestárlé o které nemá kdo pečovat, ale upřednostňovat ústavy, před domácí péčí - tomu nerozumím, je to nejen velice nehumánní, ale je to hlavně pro stát daleko dražší, udržovat v chodu ústav asi není zrovna laciná záležitost.

Je to prapodivná sociální politika státu - a z ní pramení, že v ČR je nebezpečné těžce onemocnět a stát se tak závislý na druhé osobě či jen zestárnout a být hůře pohyblivý - a není-li člověk bohat, pak co s ním, že ? Myslet si, že bude svůj život žíti nadále mezi svými, kteří o něho budou pečovat a stát jim pomůže - jsme totiž demokratická země a sluší se to a je morální, aby se demokratický stát o své nemohoucí občany postaral.., ale to v ČR, neplatí - od toho jsou tady stále ústavy, které stát stále štědře "dotuje"..

Stát nehodlá podporovat rodinu, pečující o svého nemohoucího člena, ačkoliv by to bylo daleko humánnější a levnější, nežli to stálé a drahé dotování ústavů, ale rodinní pečovatelé, nechtějí-li "zahynout únavou" - jsou stejně nakonec nuceni kapitulovat a svého blízkého musí svěřit nějakému "dotovanému" ústavu, protože člověk - neboť i rodinný pečovatel je člověk - nemůže pracovat bez odpočinku. Ale, právě tohle svou podivnou sociální politikou, nutí stát rodinné pečovatele dělat,tj. - pracovat bez odpočinku, protože na odpočinek jim stát peníze nedá - a ve finále, pro absolutní fyzickou únavu, musí kapitulovat a svého nemocného, přesně tak jak si přeje stát - svěřit přece jen nějakému ústavu..

Vážená paní ministryně, je to evidentní diskriminace zdravotně postižených a jejich rodinných pečovatelů, je to ostuda demokratické ČR...

ještě si dovolím poznamenat, že všichni hovoří a to velice pohoršeně, o diskriminaci Cikánů, či Romů, ale nikdo nehovoří o zcela veřejně provozované a nikým nekritizované diskriminaci - těžce postižených lidí.....



unavená Marie Dubanová