Nekonečný příběh

Jaroslav Zvěřina

Právo, 9.2.2004

Tak nám vláda znovu demonstrovala svou neuvěřitelnou schopnost dohodnout se, když smetla návrh zákona, aniž se jí dostal na jednací stůl, který se již po několikáté pokoušel v Česku upravit partnerské vztahy osob stejného pohlaví. Je zřejmé, že soc. dem. a liberálové podlehli soustředěnému tlaku křesťanských demokratů, kteří se stavějí k registrovanému partnerství nepřátelsky.

Bylo by zajímavé spočítat, kolik času již česká politika promarnila opakovanými diskusemi na toto téma. Kdyby byl takový návrh přijat již před několika lety, mnoho takto zmarněného času by se ušetřilo na diskuse o podstatnějších věcech. Nicméně tak byl vytvořen prostor pro chrabré české konzervativce, kteří mohou cvičit své politické svaly při nekompromisním odsuzování požadavků málo početné sexuální menšiny gayů a lesbiček.

Ti, kdo se postavili proti návrhu, opět argumentovali domnělými "nedozírnými následky" takového zákona. Jistý ministr se dal slyšet, že registrované partnerství je začátek a konečnou katastrofou by prý byla adopce dětí stejnopohlavními páry.

Asi ještě nikdy neslyšel o dětech, které byly vychovány právě takovými dvojicemi. Ujišťuji všechny, že jsou-li ti partneři slušnými lidmi, vychovají zase jen slušného člověka. Na jejich sexuální orientaci přitom nesejde. Adopce dětí byly však v každém dosud předloženém návrhu o registrovaném partnerství pečlivě zapovězeny. Přesto zákon nebyl přijatelný.

S institucí partnerských svazků osob stejného pohlaví mají dnes již zkušenosti v četných evropských zemích. Neznám jedinou odbornou nebo mediální informaci o tom, že by ta úprava vyvolala cokoliv negativního. Proč by tomu mělo být u nás jinak, odpůrci zákona ani náznakem neuvedli.

Naše postmoderní současnost je jistě charakterizována jistým oslabením tradičních rodinných modelů. Až příliš mnoho žen zůstává dobrovolně bezdětných. Až příliš mnoho lidí nevstupuje do manželství. Až příliš mnoho těch, kteří do manželství vstoupili, se rozvádí. V této době jisté krize rodiny přichází sexuální menšina a na politicích se domáhá uznání své partnerské instituce. To hnutí gayů a lesbiček jde přece tím směrem, kterým by naši společnost chtěli vést jejich zapřísáhlí odpůrci. O to iracionálněji působí sborový negativní pokřik těch odpůrců.

Z řad kritiků zákona o registrovaném partnerství již také zaznělo, že by snad byli ochotni smířit se s institucí, která by sloužila párům bez ohledu na jejich pohlaví. Tedy s institucí jakéhosi "manželství nižšího řádu". Po zkušenostech s těmito fundamentalisty, většinou křesťansky motivovanými, se domnívám, že ani takový model by se nesetkal s jejich podporou. Vše, co podle nich ohrožuje posvátnost rodiny, je pro ně od ďábla a špatné jest.

Nejsou schopni nahlédnout, že tradiční rodinné hodnoty se mění pod tlakem kulturních a sociálních vlivů. K těm změnám, které je děsí, by docházelo i za podmínek, kdy by gayové ani lesbičky neexistovali.

Z rozhovorů s jejich aktivisty vím, že očekávali velmi mnoho od nynější soc. dem. vlády. Nejsou ostatně sami, koho tato koalice zklamala. Vláda by si ovšem měla uvědomit, že současně zklamala většinu svých občanů. Vždyť jak ukázaly průzkumy, velká většina české veřejnosti proti uzákonění registrovaného partnerství osob stejného pohlaví vůbec nic nemá. Návrhu se nyní ujmou poslanci. Doufejme, že budou rozhodovat v souladu s postoji svých voličů.

Jaroslav Zvěřina
doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
předseda OS Tábor a poslanec EP(ODS)

člen Výboru pro právní záležitosti a náhradník ve Výboru pro kulturu a vzdělávání
rezortní mluvčí klubu pro oblasti: právní záležitosti, petice