Ohlédnutí za zvolením prezidenta

Michal Petřík

Prezident byl zvolen. Důsledek první: mírné posílení této vládní koalice. Nevětšinová vládní koalice, která získala důvěru díky podpoře dvou poslanců ČSSD, kterým se od té doby říká nelichotivě „přeběhlíci,“ získala dalšího potenciálního poskytovatele podpůrného hlasu v klíčových hlasováních. Poslanec Snítilý byl vyloučen z poslaneckého klubu ČSSD ihned poté, co oznámil, že bude volit prezidentem V. Klause. Možná si ČSSD ve svém svatém rozhořčení nad „zrádcem“ k tomuto poslanci příliš brzy zabouchla dveře. Tím spíše, že už tento poslanec není vázán klubovou příslušností, bude se cítit volný i k eventuální častější podpoře dnešní vládní koalice. Stále však platí, že analogii prohlášení pánů Pohanky a Melčáka, jakési jejich veřejně deklarované podmínky, za nichž budou podporovat tuto koalici, poslanec Snítilý nedeklaroval. Což však samozřejmě nijak nebrání tomu, aby se tak choval.

Vojenský slogan více potu na cvičišti, méně krve na bojišti, prokázal svou platnost. Ještě ve čtvrtek se mohlo zdát, že dochází ke krutému vyřizování účtů v ODS. M. Topolánek a P. Bém před konečným účtováním, radovali se mnozí. Nestalo se, ačkoliv určité taktické manévry zaznamenány byly. Je po bitvě. Vítězné. Podobně jako když se za míčem ženou dva hráči stejného týmu, omylem se srazí, ale hra pokračuje. Měli by si snad po jejím skončení vytýkat, že jeden druhému způsobil modřinu? Na takové věci se musí okamžitě a vzájemně zapomenout a ani ODS, a navíc po tomto vítězném zápase, snad neudělá nic jiného.

Do třetice: V. Klaus ke svému vítězství nepotřeboval jediný hlas komunistického volitele! Všichni ti, kteří cosi významně naznačovali po jeho minulém zvolení prezidentem před 5 lety dnes musí být zticha. Neexistuje ani sebemenší prostor pro spekulace, a je to dobře.

Vítězství je také jednoznačnější, než před pěti léty. To tím, že bylo k jeho dosažení zapotřebí o jednu volbu méně, než tenkrát. Bylo z tohoto pohledu o jednu třetinu méně nákladné, než před 5 léty.

Důstojný protikandidát, fair play: Jan Švejnar se ukázal být důstojným protikandidátem. Tak jako v každé fungující demokracii, i on dokázal pogratulovat svému zvítězivšímu soupeři. Poněkud rozpačitý dojem z první volby před týdnem tak byl vyrovnán. Co bylo ostatně zase až tak tragického na tom, že v demokratické a svobodné diskusi trvalo o několik málo hodin déle, než obě komory Parlamentu, které se ostatně scházejí na společné schůzi jednou za pět let při této prezidentské příležitosti, rozhodly o konkrétním způsobu provedení volby? Demokracie je drahá a občas i zdlouhavá.

Čas na přímou volbu prezidenta: ještě před 14 dny se předsedové všech parlamentních politických stran (částečně s výjimkou ODS) zaklínali tím, že v první vteřině po zvolení prezidenta republiky si bez prodlení sednou a začnou jednat o příslušné změně naší Ústavy, která by přinesla volbu prezidenta republiky všemi občany.

Není snad ani tak důležité, zda to má být den po volbě prezidenta, nebo měsíc po volbě prezidenta, ale jestliže začnou ubíhat měsíce a nic se dít nebude, nic skutečného a od dosavadních alibistických kroků se lišícího nezačne, situace je mnohem horší, než by se na první pohled zdálo. Nemá se totiž co zadrhávat, protože nic nezačalo. K řešení je přitom problémů dost: jaký typ volebního zákona zvolit? Jen jako příklad: budeme skutečně souhlasit s tím, aby se prezident republiky volil identickým způsobem jako naši senátoři a mezi prvním a druhým kolem přímé volby byl jenom jeden týden, nebo jako ve Francii u prezidentských voleb, aby byla prodleva dva týdny?

Mají se prezidentské pravomoci zachovat, zvětšit nebo zmenšit? A proč? Až poté, co si zodpovíme na základní otázky, jak má náš prezidentský úřad plněný přímou volbou vypadat, by se měli ústavní právníci zabývat detailními formulacemi. Pokud si ovšem nechceme nechat připravit nejedno překvapení tím, že o tom, co se má změnit, se bude (zase) rozhodovat za zavřenými dveřmi.