Pravda o Pobaltí aneb bolševici řádili jako nacisté

Jan Ziegler

K dalšímu stupidnímu útoku na ODS nyní použili protivníci i novou konzervativní frakci v Evropském parlamentě. Prý se modří spolčili s lotyšskou stranou Za vlast a svobodu, která prý oslavuje tamní příslušníky jednotek SS jako vlastence. Situace v Pobaltí je ovšem složitější a pronášet zjednodušené soudy je důkazem nevědomosti a hlouposti, pro sociální demokracii tak příznačné.

Přesně to samé totiž předvedl senátor za ČSSD Jiří Dienstbier, který není schopen se zbavit své komunistické minulosti a historické události posuzuje nepravdivým zjednodušeným klišé.

Předně si připomeňme, že pobaltské země Litva, Lotyšsko a Estonsko byly v roce 1940 okupovány a násilím připojeny k Sovětskému svazu. O tom, jak hrůzovláda bolševiků v Pobaltí vypadala, vypovídají dokumenty tehdejšího ÚV bolševické komunistické strany a NKVD tedy sovětského gestapa. Tato problematika je velmi dobře zpracována v knize Dějiny pobaltských států od Luboše Švece a dále v publikaci Zločin Genocidy od Jana Beneše. Cenná je rovněž práce litevského historika Josepha Pajaujise-Javise.

Jaký osud nachystal Sovětský svaz pro nebohé Pobalťany? Genocidu! Vždyť co jiného byly plány NKVD na masové deportace zdejších obyvatel na nehostinnou Sibiř.

Masové deportace, likvidace inteligence

Jen pro srovnání z Litvy mělo být násilím vyvezeno na sedm set tisíc lidí z třímilionového národa této hrůze zabránila jen válka. Krutý osud přichystali komunisté litevským lékařům, učitelům, právníkům, podnikatelům armádním důstojníkům atd., čili šlo o plánovanou likvidaci místní inteligence. Jaksi to připomíná nacisty plánované vyčištění českých zemí od Čechů, kdy zůstat měli jenom ti poněmčení schopni.

Vzpomíná Malvina Pranaitieneová. Rodiny roztrhali od sebe, děti byly odvedeny od rodičů. Spolu s dalšími ženami cestovala v přecpaném dobytčáku, kde bylo pouze jedno vědro na tělesnou potřebu, pitná voda žádná. K jídlu nedostávaly nedobrovolné cestující nic. Jako cesta do Osvětimi, že.

Nakonec je po začátku války odvedli z vlaku a zavřeli do nějakého lágru, kde ležely na betonové podlaze zesláblé bez jídla a nakonec se nemohly ani hýbat. Nelze se tedy divit, že ony ženy 29. června uvítaly německé vojáky jako osvoboditele. Nutno říct, že Němci -vojáci Wehrmachtu se k nim zachovali lidsky, dali jim najíst a nechali je prohlédnouta ošetřit lékařem.

Vraždy v režii NKVD

Další případy jsou daleko horší. Jednotky NKVD i Rudé armády začaly po vypuknutí války s Německem v roce 1941 vraždit pobaltské vězně. V Rainaiském lese našli místní obyvatelé po odchodu Rusů 76 mrtvol mladých chlapců - skautů. Dvě těla měla z úst vytržené jazyky, u čtyř pak chyběly vyrvané genitálie. Třem z těl někdo z katů vložil penis do úst. Chlapci byli postříleni typicky bolševickým způsobem - kulkou do týla. Jeden hoch měl zatlučený dřevěný kolík do oka.

V Panevežysu nastal při ústupu Rusů masakr. Jednotky rudoarmějců povraždily několik desítek dělníků ve zdejších továrnách, lékaře a personál ve zdejší nemocnici, zdravotní sestra Zinaida Kanevičiene byla znásilněna a umučena. Stalo se 26. června 1941.

Ve věznici Kretinze po sobě komunistické stvůry nechaly mučící kůl. Vězeň byl k němu přivázán ocelovým lanem, pálen, natírán kyselinou solnou, byly mu uřezáno pohlaví a vypíchány oči.

Ruští bolševici tak v první dny války brutálně pozabíjeli na tisíce Pobalťanů. Násilí zmíněné z Litvy se nevyhnulo ani zbývajícím pobaltským státům Lotyšsku a Estonsku.

Mrtví v Pobaltí

Jen pro srovnání, v Estonsku se obětí stalinských represí stalo během jednoho roku na 60 tisíc obyvatel z zhruba milionového národa. V tehdejším Československu se zhruba deseti milionů Čechů a Slováků zahynulo v letech 1939 až 1945 360 tisíc lidí. K tomu není co dodat.

Lze se tedy divit tomu, že v pobaltských zemích vypukla ještě před příchodem německé armády protisovětská povstání, při kterém litevští bojovníci za svobodu obsadili druhé největší město Kaunas ještě před příchodem Němců už 23. června 1941, tedy dva dny po vypuknutí válečného konfliktu.

Ano civilisté v Pobaltí vítali vojáky Wehrmachtu jako osvoboditele, stejně tak jako Ukrajinci a na mnoha místech i Rusové. Ošem z hlediska předcházející bolševické hrůzovlády se to dá pochopit.

Proto se také musíme dívat z jiného úhlu pohledu i na estonské a lotyšské jednotky SS. Tady neplatí jednoduchá rovnice SS = váleční zločinci, i když zločiny, kterých se smrtihlavové dopustily je potřeba tvrdě odsoudit. Ovšem pod tíhou důkazů nezbývá než konstatovat. Jednotky bolševické NKVD patřily stejně jako ty esesmanské ke zločineckým.

Rozhodně však nemůžeme měřit tamní situaci prizmatem Protektorátu Čechy a Morava, pro lidi v Pobaltí byli Stalin a bolševici těmi největšími netvory v dějinách lidstva a proto se zachovali, tak jak zachovali.