Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Znalostní společnost a chvála kapitalismu

Pavel Kohout

Termín „znalostní společnost“ bývá často odmítán jako další z mnoha zástěrek pro sociální inženýrství. Ne vždy je tato paušální kritika namístě. Každá kapitalistická ekonomika je založena na informacích, znalostech a know-how. Zejména v dnešní době, kdy je finančního kapitálu globální dostatek až přebytek, je role intelektuálního kapitálu zvláště důležitá.

Aby mohla znalostní ekonomika opravdu fungovat, nestačí mít dobré školy a štědře financované výzkumné ústavy. Představte si mladého vědce, který jednoho dne po letech rutinní práce přijde na epochální objev. Co udělá? Žije-li v normální „neznalostní“ ekonomice, publikuje objev a chodí dále pracovat do ústavu. Jeho objevu se ujmou Američané nebo Japonci. Možná dostane něco peněz za patent a koupí si domek v Klánovicích. Možná dostane „atraktivní“ nabídku od zahraniční firmy a za pár tisíc dolarů či euro měsíčně pomůže zvyšovat bohatství jejích akcionářů o miliardy.
Mladý vědec ve znalostní ekonomice navštíví rizikového kapitalistu a založí firmu. Pokud uspěje, vydá emise akcií v mnohamiliardové hodnotě, vytvoří tisíce pracovních míst, přispěje státnímu rozpočtu mohutnými daněmi a pokryje své jméno celosvětovou slávou. A samozřejmě, vyšle „zvědy“ do méně šťastných ekonomik, aby pátrali po nadějných mladých mozcích.Těm pak platí pár tisíc dolarů nebo euro měsíčně, aby zvyšovali bohatství akcionářů o miliardy.

Příklad. Dva podnikatelé, Niklas Zennström a Janus Friis (Švéd a Dán), založili společnost Skype, která se zabývá internetovou telefonií.Technické know-how poskytli Estonci, výzkum a vývoj sídlí v Tallinu. Estonští inženýři jistě dostávají na místní poměry pěkné platy, ale společnost Skype byla registrována v Lucembursku a marketingové oddělení sídlí v Londýně.Hlavní pointa je ovšem v tom, že v roce 2005 majitelé Skype prodali firmu společnosti eBay.Hodnota transakce činila 3,1 miliardy dolarů.Nebylo nikde publikováno, zda estonští vývojáři dostali nějaké prémie,pokud ano, šlo o pakatel ve srovnání se zisky Zennströma a Friise.

Estonsko se chlubí znalostní ekonomikou. Ale plody této ekonomiky se sklízejí jinde,protože Estonsko má sice inženýry a infrastrukturu, ale nemá kapitalisty. A bez kapitalistů znalostní ekonomiku vybudovat nelze, protože její podstata je veskrze kapitalistická.
Na tomto místě inteligentní čtenář zajisté pochopil, že znalostní ekonomika je podmíněna existencí dostatečně početné vrstvy boháčů, kteří jsou ochotni investovat nepatrnou část svých peněz do vysoce rizikových projektů mladých vědců a vynálezců. Znalostní ekonomika musí dávat možnost, aby malá nadějná společnost mohla získat další rozvojový kapitál, ať už ve formě dluhu nebo navýšení akcií.

Znalostní ekonomika dále spočívá v tom,že majitelům mimořádných znalostí umožňuje vydělat miliardy, přičemž příznivé vedlejší efekty tohoto procesu nepřímo pomáhají i těm méně nadaným. Ti pracují jako účetní, personalisté, investiční bankéři anebo finanční poradci pro ekonomickou elitu země, která má vzdělání v oboru technických či přírodních věd.

A ještě něco. Znalostní společnost musí dovolit majitelům cenných znalostí, aby enormně zbohatli: řeč je o skutečném zbohatnutí v rozsahu miliard či desítek miliard dolarů. Jedině tak lze adekvátně financovat další výzkum a vývoj. Znalostní společnost tedy potřebuje velký kapitál na začátku (rizikový kapitál, investoři kupující akcie) i na konci (zbohatnutí majitelů znalostí).
Z toho logicky vyplývá, že znalostní společnost bude nutně charakterizována vysokou mírou majetkové a příjmové nerovnosti. Zvýšená míra majetkové nerovnosti je daň, kterou společnost platí za technický pokrok, vyšší vzdělanost a růst životní úrovně. Vyšší míra nerovnosti je však velmi vysoká daň pro vyznavače rovnostářství. Spolknout skutečnost, že inteligentní lidé si mohou poctivě vydělat miliardy, je pro mnohé prostě příliš. Často je to příliš i pro slušné inteligentní lidi, kteří prostě nedovedou psychicky strávit existenci „asociálních“ příjmových rozdílů. Ale málo platné: majetková nerovnost je motorem pokroku. Švédsko a Dánsko jsou rovnostářskými společnostmi jen do jisté míry.Kdyby neměly své Zennströmy, Friise a mnoho dalších superboháčů, byly by to chudé země.

Pokud se česká pravice chce zbavit nálepky „strany tunelářů“ – která sice postrádá smysl, ale bohužel stále drží – měla by se systematičtěji věnovat podpoře podnikání, zejména podnikání založeného na znalostech. A to nikoli především ve smyslu různých dotací: hlavní problém je podpořit hladké fungování finančních a kapitálových trhů, přizpůsobit daňový systém podmínkám moderní ekonomiky, zkrátka umožnit, aby v České republice mohli úspěšně podnikat naši vlastní Zennströmové a Friisové Vláda ani parlament obvykle nebývá zdrojem geniálních myšlenek – ale centrální instituce by měly maximálně usnadnit komerční využití intelektu, kterým disponují občané.



Pavel Kohout
ekonomický analytik
 
  Přístupy: 2904 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA