Triumf kulturní rafinerie

Aleš Knapp

V době, kdy proti projektu Národní knihovny v Praze vytáhli do boje jeho odpůrci včetně hlavy státu, slaví v Paříži 30. narozeniny budova, které se kdysi nadávalo podobně jako pražské „chobotnici“. Postavena byla na osobní podnět prezidenta Georgese Pompidoua.

V nitru renomovaného kulturního stánku Centre Pompidou najdeme nejen skvěle vybavenou a pro návštěvníky bezplatnou knihovnu, ale i filmotéku, středisko designu, prostory pro výstavy a francouzské Národní muzeum moderního umění. V nejvyšším patře lze navštívit restauraci s výhledem na město.
V tuzemském sporu o Národní knihovnu bylo Centre Pompidou zmíněno již několikrát. Prezident Klaus dokonce hovořil o této stavbě jako o jedné ze svých nejoblíbenějších z oblasti moderní architektury. Sdělovací prostředky ale jako by opomněly zprostředkovat zásadní informaci: že budova, dnes nejnavštěvovanější v Paříži, vyprovokovala kdysi Francouze k vášnivé přestřelce názorů, podobné té, která v Čechách provází návrh Jana Kaplického. Obyvatelé noblesní země galského kohouta však v láteření asi přece jen tolik neholdují tělesným sekretům a fekáliím. Ve srovnání s českým zemitě sedláckým výrazivem jako „vesmírný flus“ či „dinosauří lejno“ se Francouzi spokojili s názvy „plynárna“, „kulturní rafinerie“ nebo „hromada šrotu“.

Prezident: Zbavme se zaostalosti!
V den slavnostního otevření v lednu 1977 se prý mnozí z vzácných hostů při pohledu na kovovou konstrukci ptali, proč budova není dokončena. Svůj záměr vytvořit v Paříži veskrze kosmopolitní kulturní středisko, dal prezident Georges Pompidou na vědomí v roce 1969. Netajil se přáním, že radikálně moderní budova by měla otřást akademismem vládnoucím v současné architektuře, ba přímo „rozervat svěrací kazajku zaostalosti francouzské kultury“.
Porota s výjimkou jednoho hlasu vybrala ze 681 návrhů projekt britsko-italské dvojice Richard Rogers a Renzo Piano a rozhodnutí je dodnes oceňováno jako velmi odvážné. Pařížané však nadšení pro avantgardu vesměs nesdíleli a když jim Rogers a Piano začátkem 70. let chtěli svůj plán představit na pódiové diskusi, odmítli tehdy mladým architektům vůbec naslouchat.
Některé prameny hovoří o šesti, jiné dokonce sedmi žalobách, jimiž si odpůrci vynucovali zastavení stavby. Po prezidentově úmrtí v roce 1974 udržovala jeho ideu při životě vdova Claude Pompidouová. A Renzo Piano vzpomíná, že proti sobě neměli jen rozlícené občany, nýbrž i asociaci Geste architectural (Architektonické gesto), spolek sdružující hrstku nejkonzervativnějších jedinců z oboru.

Kulturní supermarket
Odpůrci posměšně hovořili o „kulturním supermarketu“. Podle slov Renza Piana je prezidentovo přání splněno, tvůrci i dnes charakterizují stavbu jako „polemiku s oficiální kulturou“ a kovová konstrukce v sobě vskutku obsahuje též ironii vůči přetechnizované společnosti klanící se vědeckému pokroku. Rozhořčené občany ale tehdy uklidnila hlavně milosrdná lež stavbyvedoucího Roberta Bourdaze, že roury jsou odkazem na opěrný systém gotických katedrál.
Zaskočení Pařížané se s budovou rychle sžili i díky kulturnímu programu a výstavám, které patří mezi nejlepší na světě. Vkročil do ní už astronomický počet 180 milionů návštěvníků. Odpůrci Kaplického návrhu nekladou jednu zásadní otázku, a proto milovník literatury postrádá představu, zda a jak bude v „chobotnici“ fungovat třeba program autorských čtení - i díky tomu se totiž z knihoven světové úrovně stávají „kulturní supermarkety“, ovšem v dobrém slova smyslu.
K prezidentu Giscardovi d´Estaing se váže Muzeum d´Orsay v budově bývalého nádraží, nejstarší pražské nádraží Těšnov naopak zbořila ruka komunistických plánovačů. Francois Mitterand inicioval stavbu pyramidy na nádvoří Louvru a novodobého „vítězného oblouku“ ve čtvrti La Défense, Jacques Chirac zase vznik Muzea Quai Branly, věnovaného mimoevropským kulturám.
Splní-li knihovna svůj základní účel, lze „chobotnici“ navíc vnímat i jako symbol oprávněně se vysmívající místu, kde za časů neblahé paměti mašírovala armáda Varšavské smlouvy a na 1. Máje postávaly davy s rudými fangličkami.



(Vychází v červnovém čísle 51PRO)