Josef Mlejnek jr.: Švejnar coby větší zlo

Švejnar coby větší zlo

Josef Mlejnek jr.

LN 20.02.2008

Po zvolení Václava Klause propukl na levici spor, kdo za její neúspěch v bitvě o Hrad může, zda Jiří Paroubek svým lpěním na příliš pravicovém Janu Švejnarovi (popřípadě neschopností zabránit přeběhlíkům v přebíhání), nebo Vojtěch Filip svými přehnanými požadavky a spíše varietním kouskem s Janou Bobošíkovou.

Při hodnocení strategií jednotlivých aktérů nutno především zvážit poměr sil na bitevním poli. Pouze ODS se svou převahou 43 procent mandátů mohla „tvořit hru“, ostatním výchozí hrací plán přisoudil „reakční“ roli, tedy nutnost reagovat na tahy hlavního favorita a pokusit se vytěžit z jeho chyb a z momentální situace. Je proto s podivem, že Václav Klaus prošel až na druhý pokus a s odřenýma ušima, patrně též s přispěním dvou lobbistů, kteří v minulosti stáli u největších úspěchů konkurenční ČSSD, Miroslava Šloufa a Andreje Surňaka.

Svědčí to o rozporech a nejednotě uvnitř občanských demokratů. Přítomnost dvou strůjců úspěchů ČSSD v „modrém tričku“ pak nevěstí nic dobrého pro Jiřího Paroubka. I proto jeho nervozita roste, i proto potřebuje nalézt hlavního viníka

Co mohla levice uhrát?

Co však mohla levice v letošní prezidentské volbě uhrát? V řadě situací ani sebechytřejší strategický plán nepomůže. Síla ODS ve volitelském sboru způsobila, že případného Antiklause by museli podpořit skoro všichni ostatní. ČSSD a komunisté disponovali v součtu (bez Pohanky a Melčáka) 114 hlasy, přičemž ke zvolení ve třetím kole kandidát potřebuje minimálně 141 hlasů (za předpokladu plné účasti). Kde tedy vzít chybějících 27 hlasů? Zleva to nešlo, zleva už nebyl nikdo. Tedy zprava. Směrem napravo od levice bylo hlavně 24 lidovců a 6 (se senátorem Štětinou 7) zelených. A také ještě 12 senátorů z klubů SNK a KOD (Štětinu jsem již započetl k SZ). Základní problém ale vězel v tom, že drtivou většinu potenciálního rezervoáru hlasů napravo od levice tvořili volitelé a volitelky, pro něž byly komunistické požadavky, hlavně ohledně amerického radaru, nepřijatelné. Právě na programové vzdálenosti prvků hypotetického matematického součtu hlasů pro Antiklause nakonec pokus o střídání na Hradě ztroskotal. Bez komunistů neměl Jan Švejnar šanci, neboť i kdyby ho volila celá ČSSD, celá KDU, zelení a všichni senátoři z klubů SNK a KOD, získá tak pouze 128 hlasů. „Švejnarovci“ jaksi automaticky předpokládali, že si komunisté nakonec ze dvou pravicových zel vyberou to menší v podobě Jana Švejnara. Když dali komunisté rázně najevo, že zadarmo si brýle s optikou Martina Bursíka a Jiřího Paroubka nenasadí, vysloužili si tak nálepku kazisvětů. Ale mohli vůbec od „švejnarovců“ politicky něco cenného získat? Pes je zakopán v tom, že komunisté odmítají přijmout roli levicového „béčka“, jež se bude pozvolna transformovat do vládně přijatelné podoby a postupně splyne se sociální demokracií.

Zavětřili příznivé proudění

Nechtějí-li komunisté dopadnout právě takto, pak pro ně Jan Švejnar představoval ze dvou zel to větší. Jeho zvolení by utužilo spolupráci ČSSD s politickým středem a zvýšilo by pravděpodobnost faktického zopakování půdorysu Špidlovy vlády po volbách 2010. Což komunisté rozhodně nemohou potřebovat. A pochopitelně potřebují dostat v příštích volbách více hlasů než v těch minulých. Z průzkumů plyne, že většina obyvatel ČR je proti výstavbě amerického radaru, a komunisté tudíž zavětřili příznivé proudění. Mají šanci získat voliče, kteří je dosud nevolili z toho prostého důvodu, že jsou komunisté. Měli se před nimi shodit volbou Radara-Švejnara? Podobně jako radar může komunistům prospět i Jana Bobošíková. V posledních eurovolbách bodovala hlavně v Karlovarském a Ústeckém kraji, v okresech Sokolov, Děčín, Most, Teplice, Česká Lípa či Chomutov - ve všech vyjmenovaných celcích „vytáhla“ kandidátku Nezávislých přes hranici 10 procent. Svým populismem přivábila dle tehdejšího průzkumu agentury SC&C voliče spíše mladší, méně vzdělané a nezaměstnané. Lovila tedy ve stejných kalných vodách, kde před ní Sládkovi republikáni a kde loví i komunisté. Spojí-li se s nimi, půjde patrně o úspěšný kartel. Teprve volby do Evropského parlamentu v roce 2009 a následné volby do české Poslanecké sněmovny v roce 2010 proto ukážou, kdo to se svou strategií při letošní prezidentské volbě opravdu překombinoval.