Petr Nečas: Jesle? Ať rozhodnou sami rodiče

Jesle? Ať rozhodnou sami rodiče

Petr Nečas

05.02.2009, Hospodářské noviny

Strana evropských socialistů, jejímž členem je i ČSSD, kritizuje české předsednictví za přístup k rodinné politice. Nelíbí se jí, že chceme maminkám umožnit svobodnou volbu, aby se mohly samy rozhodnout, zda chtějí pečovat o dítě doma, nebo se rychle vrátit do zaměstnání.

Socialisté naopak prosazují, aby co nejvíce žen šlo brzy po porodu do práce a děti daly do jeslí. Odlišný názor někteří z nich považují za snahu "nahnat matky zpátky k plotnám". Je to omyl. Snažíme se pouze nastartovat debatu o takzvaných Barcelonských cílech, podle nichž je žádoucí do roku 2010 umístit do jeslí třetinu dětí do tří let věku. Proč debatu považujeme za důležitou? Protože jde o cíl schválený už v roce 2002 - a tedy bez naší účasti. Navíc většina států unie Barcelonské cíle v oblasti péče o děti neplní a ani nenaplní. Patří mezi ně i Česko.

Podle řady studií i názorů předních českých dětských psychologů nejsou jesle pro děti nejvhodnější. A malé děti nelze vnímat pouze jako "překážku" na cestě k vysoké zaměstnanosti. Usilujeme o odstranění tradičního stereotypu, že žena, která pečuje o děti, "nic nedělá" a jediným, kdo pracuje, je muž - živitel.

Proto budeme prosazovat uznání neplacené péče o děti doma za společensky významnou činnost. Chceme tak zpochybnit náhled na pečující rodiče jako "nezaměstnané" osoby, které je třeba v rámci politiky zaměstnanosti dostat co nejdříve "do práce". Vycházíme z principu svobody rodin, a chceme proto ponechat rozhodnutí o způsobu péče na nich samotných. Rozhodnutí pro domácí péči o děti by nemělo být automaticky nahlíženo jako nesprávné.

Nikdo nenapadá záměry rozšířit počet zařízení kolektivní péče. Jednotlivé státy vycházejí z odlišných kulturních a historických tradic a zkušeností. Otevření této debaty tak neznamená jakýkoli "krok zpět" nebo dokonce návrat ke "konzervativnímu modelu". Českému předsednictví jde pouze o to, upozornit, že se jedná o kompetence členských států, a každý z nich má právo zvolit svou rodinnou politiku.

Požadovat po evropských státech minimální povinný počet zařízení kolektivní péče je nesmysl. Sám text závěrů k Barcelonským cílům uvádí, že poptávka má být brána v potaz, proto rozhořčení evropských socialistů nerozumím.

Například v Česku bylo za totality umístěno v jeslích maximálně 24 % dětí do 3 let, i když stát činil vše pro navýšení tohoto počtu. Po pádu komunismu se preference rodin rychle změnily a počet dětí v jeslích se v důsledku klesající poptávky snížil na půl procenta.

Bez chybějící poptávky by musel stát hledat donucovací mechanismy, jak děti do jeslí umístit, a to na úkor svobody rodin. To by se projevilo zkracováním rodičovské dovolené, snižováním rodičovského příspěvku atd. Tím by ovšem stát pouze rodinám vnucoval určitý "správný" obraz způsobu sloučení rodiny a zaměstnání. Do toho nesmí stát zasahovat, měl by pouze vytvořit podmínky pro nabídku různých možností.

Česká vláda prosazuje rozvoj alternativních prorodinných služeb. Chceme rozšířit možnosti předškolní péče o děti, ať už podporou miniškolek nebo individuální nerodičovské péče. Preferujeme model, kdy jsou rodinám poskytnuty peníze přímo, a rodiny mají možnost se rozhodnout, zda je využijí na rodičovskou či nerodičovskou péči.

Výše rodičovských příspěvků v poměru k průměrné mzdě a doba jejich pobírání patří přitom u nás mezi nejštědřejší v Evropě. Nedomníváme se zároveň, že správnou cestou je masivní dotování výstavby dalších zařízení kolektivní péče po vzoru komunistického režimu.

Oblast prorodinných služeb minulé vlády zcela zanedbaly, což se dnes projevuje nízkými kapacitami zařízení předškolní péče. Pokud dnes ČSSD tento stav kritizuje, míří tím pouze do vlastních řad. Evropští socialisté by tedy měli v našem případě svoji nevoli zaměřit především na své "soudruhy".