Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Na měkké přistání to nevypadá

Petr Bendl

Minulý týden přinesl výrazný posun v situaci kolem Český aerolinií, když z jejich dozorčí rady odstoupili dva členové včetně předsedy Ivana Kočárníka. Nevěřil jsem svým uším, když jsem v pátek odpoledne na Radiožurnálu slyšel rozhovor se šéfem odborové organizace pilotů Filipem Gasparem, který mimo jiné řekl, že krok Ivana Kočárníka bere jako převzetí části zodpovědnosti za stav společnosti. Ano, je to ten samý odborář, který v uplynulých týdnech a měsících odmítal jakékoliv navržené změny ve firmě. Je to týž, který halasně vyhlásil stávkovou pohotovost. A který odmítl souhlasit se snížením platů zaměstnanců výměnou za odchod top-managementu vedeného prezidentem společnosti Radomírem Lašákem. Nezbývá, než se zeptat, jak se se svou nepochybnou spoluzodpovědnosti za kritický stav ČSA vyrovná sám pan Gaspar.

Odboráři kritizují dosavadní Lašákovo vedení především za to, že v rámci restrukturalizace firmy v posledních letech rozprodalo část majetku společnosti. Není ale pochyby o tom, že když má firma finanční problémy, když má málo hotových peněz na úhradu provozních nákladů, tak je musí někde vzít. Pokud jí nikdo nepůjčí, a banky se zjevně nehrnou do toho, aby svou angažovanost v ČSA zvyšovaly, pak firma musí logicky směnit některá aktiva za jiná – v tomto případě například nemovitosti za hotovost. Firmy takovými cykly procházejí naprosto běžně a nikdo se tomu nediví. Jen v ČSA hovoří o rozprodeji historického majetku, jako kdyby si firma měla navždy nechat všechno, co si kdy koupila. Kdyby management klasickou manažerskou úvahu neudělal a část aktiv neprodal, měla by sice firma možná dál nemovitosti a pozemky, ale byly by jí k ničemu, protože by neměla hotové peníze. Nemohla by hradit odbavení na letištích ani za navigaci ve vzdušném prostoru, nemohla by si kupovat palivo, nemohla by platit platy pilotům a ostatním zaměstnancům. Skončila by jako nedávno SkyEurope. A co by pak řekli odboráři? Ptali by se, jak je možné, že management dávno nesehnal peníze, které by firmu zachránily.

ČSA byly na dobré cestě. Situaci však zkomplikovala celosvětová hospodářská krize, která omezila zájem o firemní i soukromé lety. ČSA sice díky své aktivitě zaznamenaly menší pokles počtu cestujících, než řada jiných leteckých společností, ale pokles výnosu na jednoho cestující na ně dopadl stejně silně jako na konkurenty. Nemusel by to být problém, kdyby firma měla volné finanční prostředky z minulých let. Ty ale na rozdíl od některých konkurentů nemá. Proč? Správná otázka. Ptejme se společně, kdo je skutečným viníkem této dnešní krize, kdo způsobil, že ČSA před lety nakoupily zbytečně mnoho nových letadel s tolika sedačkami, kolik v dohledné době nemohly efektivně zaplnit, kdo schválil za účelem umlčení odborářů kolektivní smlouvu, která je dodnes pro firmu doslova koulí na noze. Je to bývalý prezident ČSA, Lašákův předchůdce, nyní volební manažer ČSSD Jaroslav Tvrdík. A aby to nevypadalo, že s Lašákem chválím své vlastní peří a kvůli Tvrdíkovi účelově kopu do sociální demokracie, dodávám ještě, že Radomír Lašák do aerolinek přišel počátkem roku 2006 za vlády sociální demokracie, když už další pokračování Tvrdíkova působení hrozilo skutečně velkým malérem.

Tvrdíkova nynější významná pozice v sociální demokracii ovšem naznačuje, že si strana jeho působení v ČSA váží. Z toho plyne, jak si socialisté představují správu veřejných prostředků – rozdávejme peníze dnes, ať máme klid, a nepřemýšlejme, co bude zítra. Však ono to nějak dopadne a třeba se podaří to na někoho svést!



Petr Bendl

Osobní stránky
 
  Přístupy: 15044 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA