Pane Mandlere, nemáte pravdu

Miroslav Červenka

Chtěl bych reagovat na článek E.Mandlera, uveřejněný dne 21.6.2006 na serveru Virtually. Domnívám se totiž, že vychází pouze z jednostranných informací a je tak ve svém stranění sudetoněmeckému výkladu osudu českých Němců hrubě tendenční.
Vcelku drobností starého data jsou sliby jejich předků českým vladařům, ve kterých se zavazovali nejen k loajální službě svým novým pánům - v případech příchodu k feudálům, ale i k loajalitě k zemi - v těch případech, kdy přicházeli do měst, nebo je zakládali. Jsou zde však i větší křivdy jako třeba neustálé(od okamžiku nástupu Habsburků na trůn až do vzniku ČSR) púsobení ve směru potlačení všech českých práv i české kultury, mám zde na mysli především odmítání korunovace Habsburků za české krále ze strany německé šlechty, jež zde po Bílé Hoře získala převahu, odmítání českého jazyka či snaha o odtržení oblasti Sudet po vzniku ČSR. Co však tzv. našim Němcům lze vyčíst nejvíce, je neustálá tendence útoků na Čechy jako národ. Chápal bych protistátní aktivitu směřovanou proti masarykismu, nechápu však neustálou tendenci požadující odsun našeho národa do jiných oblastí, která vyvrcholila v období nacismu.

Nesmíme však zapomenout, že Heydrich, jenž ve svém utajovaném projevu řekl, že "Čech v tomto prostoru nemá co pohledávat, první etapou válečný úkol, druhou, poválečnou, úvod dlouhodobého konečného řešení", a jak vypadala jeho představa konečného řešení, to jsme měli možnost vidět na osudu Židů, měl i své předchůdce - "Vertreibung", nebo-li vyhnání Čechů požadoval již předseda Všeněmců Hasse, do Bosny či jinam na východ nás chtěl v roce 1915 odsunout i předseda VDA( Verteins des deutschtums im Ausland) Herbert Lamprecht. Můžete namítnout:"Ano, ale Heydrich nebyl sudetský Němec".Tím ale třeba byl Henleinův vedoucí stranického župního sekretariátu Franz Künzel, který prohlásil, že "V sudetské župě bude muset následovat vyklizení Čechů". Sudetská župa totiž měla sloužit jako předobraz konečného zúčtování s Čechy v tomto prostoru, neboť zatím je říše nadmíru kvůli válečné výrobě potřebovala. Prototyp tohoto postupu byl uplatňován na Těšínsku, kde byla česká(a také polská) půda nejprve předána do veřejné správy vykonávané společností Ostland(později Reichsland). Zajímavé zde je, že postup byl obdobný pozdějšímu postupu bolševickému, nejprve zde původní majitelé byli ponecháni v roli zaměstnanců, od kterých byly vyžadovány vysoké daně znemožňující zisk, později byli tito nahrazováni německými přesídlenci z východu.

Stranou nezůstali ani moravští Němci, konkrétně brněnská pobočka Úřadu říšského protektora, jejíž vedoucí Horst Naudé podepsal již 14.3.1940 plán germanizace Moravy, kterou Němci pro tento účel považovali za vhodnější naž národnostně homogennější Čechy.S podobným projektem přišlo 20.7.1940 i vedení liberecké župy. Ironií je, že oba tyto projekty odmítl von Neurath a K.H.Frank s tím, že se po válce uskuteční komplexní řešení.
Nevím, možná nejsem s literaturou k danému tématu podrobně obeznámen, ale nikde jsem v této době nenarazil na podobné plány vypracovávané jakýmkoliv českým politikem. Existuje dostatek literatury svědčící o tom, že i zhruba do léta 1942 náš exil počítal s poválečným uplatněním Němců v místě jejich předválečného pobytu. Myšlenka odsunu vzešla z iniciativy britského ministra zahraničí A.Edena právě v červenci 1942 a teprve od té doby se objevuje v plánech a projevech exilové vlády. Při posuzování problematiky odsunu bysme měli mít na paměti, že jsme to nebyli my, Češi, kdo se touto eventualitou jako první a dlouhodobě zajímal a že poválečný odsun Němců z ČSR byl součástí širšího přesunu obyvatelstva s cílem jednak omezit potenciální zdroje možných budoucích svárů(a těmi národnostně smíšená území nepochybně jsou), jednak zajistit poválečnému Německu dostatek lidského potenciálu pro obnovu země. Nedocházelo k transferům pouze od nás, ale i k známému přesunu hranic na Odře a Nise, Němci byli podobným způsobem odsouváni např. i z Afriky, k přesunu obyvatel však docházelo i mezi Řeky a Turky, Slovinci a Italy atd.

Osobně se domnívám, že nejvhodnější je, máme-li v daných souvislostech hledat nějaké východisko pro naši současnost a nejbližší budoucnost, se opřít o česko-německou deklaraci z roku 1997, jež veškerou tuto problematiku považuje za uzavřenou.Hovoříme zde dnes o 60let staré historii plné vzájemných křivd, útlaku a ponižování celých národů. Historie není vždy spravedlivá a vítěz mnohdy bere vše. Sudetští Němci z tohoto pohledu vsadili na špatnou kartu a hráli velice vysoko až do hořkého konce. Byť můžeme chápat jejich odpor vůči vzniku ČSR i odmítání Československé státní reprezentace, pravým důvodem jejich odsunu je po celou dobu soužití s Čechy tu více tu méně skrývaný protičeský šovinismus. A stačí navštívit webové stránky landsmanšaftu dnes a vidíme, že se až tolik nezměnilo, opět jednostranně vykreslovaná minulost, v níž jsou Češi utiskovatelé a nebozí sudeťáci utiskovaní.

Nedomnívám se, že je nutné na aktivity SDLM jakkoli reagovat. Publicitu a vymaněnění se z izolace, právě to landsmanšaft vedle přisluhovačů typu Havla, Mandlera, Rumla, Pitharta či Doležala nejvíce potřebuje. Nedávajme jim k tomu příležitost. V této souvislosti je myslím rozumné ocenit přístup prezidenta V.Klause. Nic však více, domnívám se, že jakákoli snaha zpolitizovat tento výsostně již historický problém je kontraproduktivní. Ať již se jedná o předvolební vládní omluvu sudetským Němcům za některá zvěrstva, jež bezpochyby odsun provázela a možné omyly, kdy byli postiženi i antinacisté(v této poloze by snad šlo i s obecně formulovanou omluvou souhlasit, nikoliv však již s tou částí, kdy dochází ke konkrétnímu a nesmyslnému kádrování minulosti nutně spojenému jako každé kádrování s mnoha přehmaty a nespravedlnostmi) nebo o různé protestní akce před sídlem landsmanšaftu.

Daleko větším nebezpečím pro naše zájmy v dané oblasti je postupná ztráta národní suverenity v Evropské unii. Jaké asi budou výsledky soudních sporů, kdy o problematice bývalého majetku sudetských Němců, který je z pohledu našeho práva již dávno vyřešen smlouvami o reparacích, bude za nějaký čas rozhodovat soud nikoliv náš, ale třeba bavorský? To je problém, na jehož řešení je třeba napnout veškeré síly a mám za to, že i u některých Němců(stejně jako Poláků, Francouzů, Britů atd.) můžeme při rozumném potlačení vzájemné nevraživosti nalézt v boji s nadnárodními a zároveň protinárodními korporacemi a netransparentními politickými a mediálními strukturami pracujícími cestou propagování kosmopolitismu a pseudohumanismu na rozkladu naší civilizace mnohé významné spojence.

Miroslav Červenka
www.narmyslenka.cz