Pane poslanče Křečku, lhát se nemá !
Sylva Vaněček Šauerová
„Mezi ty, kteří, dosti jednostranně kritizují odpor ČSSD proti zřízení Ústavu pro studium totalitních režimů, se zařadil i Ondřej Neff v Lidových novinách ze dne 5. 1. 2008 článkem “Žádný div, že deník Právo idealizuje totalitu“, píše poslanec ČSSD Stanislav Křeček, a pokračuje :
„ČSSD rozhodně neidealizuje žádnou totalitu a rozhodně neidealizuje minulý komunistický režim. … „ Pokud jde o onu ústavní stížnost, nemá samotná úvaha o tom, zda minulý režim byl nebo nebyl po celou dobu své existence totalitní, žádný smysl. „ O tom Ústavní soud přece rozhodně rozhodovat nebude, neboť uvedení termínu „totalitní“ v názvu zákona sice může být posuzováno za chybu, ale rozhodně ne za skutečnost, ve které by bylo možné spatřovat porušení ústavního práva, „ když právě jen o ústavním právu, resp. o jeho porušení může Ústavní soud rozhodovat. Poslanci podávající stížnost Ústavnímu soudu mají pochybnost o něčem zcela jiném, totiž o tom, zda zákonem zřízení Ústavu není dotčeno právo zaručené čl. 15 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, totiž to, že „ Svoboda vědeckého bádání je zaručena“ (www.cssd.cz, 9. 1. 2008).
Ergo kladívko, skupině 57 sociálně demokratických poslancům jde o to, aby byla zaručena „svoboda vědeckého bádání“, nejde o výrazy „totalita“, „totalitní“, ani o „idealizaci komunistického režimu“. Podívejme se tedy na vlastní podání, resp. návrh na vydání nálezu Ústavního soudu, jenž je součástí lamentace :
„Navrhovatelé … podávají Ústavnímu soudu tento návrh: „
1) Alternativně
a/ „ Zrušit celý zákon č. 181/2007 Sb., „ o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek, protože četná jeho ustanovení jsou v rozporu s ústavním pořádkem a jako celek odporuje požadavkům, které jsou na obsah zákonů v demokratickém právním státě kladeny.
b/ „Pokud by Ústavní soud návrhu sub a/ nevyhověl, zrušit tato ustanovení zákona č. 181/2007 Sb.: „
- „ slova „totalitních“ nebo „totalitní“ „ (v jejich různých tvarech) v názvu zákona, v nadpisu části první a v nadpisu hlavy druhé a v ustanoveních § 1, § 2 písm. b) a c), § 4 písm. a), b), c) a f), § 13 odst. 1 písm. d), § 13 odst. 2 písm. a);
- „slova „nacistické a komunistické zločiny“ „ v § 4 písm. e);
- § 5 odst. 2;
- § 7 odst. 6 větu poslední;
- § 9 odst. 1 písm. a);
- § 9 odst. 1 písm. h);
- § 13 odst. 1 písm c);
- § 15 větu poslední;
- § 17;
- § 19 odst. 1 písm. a);
- § 21 odst. 1.
2) „Zrušit slova „totalitních“ nebo „totalitního“ „ (v jejich různých tvarech) v těchto ustanoveních dále uvedených zákonů:
- v § 10 odst. 3 větě třetí zákona č. 140/1996 Sb., o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti, ve znění zákona č. 181/2007 Sb.;
- v 37 odst. 6, § 71 odst. 1 písm. d) a v příloze č. 2 bodě 1 písm. q) zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 181/2007 Sb.;
- v § 1 písm. f), v nadpisu hlavy osmé a v §27c až 27e zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 181/2007 Sb.;
…
...
etc. (nemá valného smyslu taxativně vyjmenovávat další dotčené právní normy – pozn. SŠ).
Pramen : www.cssd.cz, 9. 1. 2008
„Takže, oč tu vlastně běží ? „
Na tuto otázku odpověděl patrně nejpřesněji Vladimír Bystrov v LN : „ „Nejde moc o to, jestli zůstane, nebo nezůstane Ústav pro studium totalitních režimů. „ Tím, co sleduje tato … pojmová žongláž spolu s ostatními uvedenými zmatečnými tvrzeními, je totiž především jediné: „neustále odvracet pozornost společnosti od poznávání jejích fatálních omylů, „ které ji učinily nechráněnou vůči komunistickým ideálům a umožnily komunistům uchopit moc a udržovat ji. Bránit společnosti, aby si uvědomovala nebezpečnost ideálu, který demokracii ohrožuje v její podstatě, který z občanů dělá dobrovolné i nedobrovolné raby, který rozpoutává poslušné až horlivé běsy v lidském myšlení a konání, který dokáže proměnit tvořivé lidské individuality na krotké a snaživé stádo. Bránit jí rozpoznat, co udělala naše demokracie špatně, že jsme připustili být rozděleni na neprostupné kasty, na hlídané a hlídače, na udavače a udávané, že jsme vrhli demokracii zpátky do sterilní antihumanistické diktatury. „Nejde vůbec o náhodné výkřiky, ale o záludné psychologické manévrování „mající dlouhodobě připravovat komunistické ideje na revanš, a po vyhození dvacátým stoletím ze dveří nechat jí otevřená okna pro nový návrat někdy příště. To vůbec není úsměvné“ (Psychologické manévry komunistů, LN, 7. 1. 2008).
To svým článkem potvrzuje i poslanec Stanislav Křeček, když se – poněkud prostoduše - pokouší o další kličkování a odpoutávání pozornosti.
Ani deník Právo jeho „dílo“ nezveřejnil. Otázkou je, zda nebude protentokrát něco pravdy na slovech poslance Jiřího Paroubka, jenž si stěžuje, že „do tištěných médií se dnes sociální demokraté se svými názory prakticky nedostanou“. Na otázku Alexandera Kramera, zda tedy snad deník Právo provozuje „modrou totalitu“, odpověl : „To netvrdím; jenom říkám, že na tom „zasklívání“ sociální demokracie se v poslední době v jisté míře podílí i váš list ...“ (Právo, 5. 1. 2008). Nu, pokud snad tomu tak bylo právě v tomto případě, zdá se, že ví, co dělá.
Sylva Vaněček Šauerová