Tomáš Haas: Vzdělání je důležité

Vzdělání je důležité

Tomáš Haas

„Upachtěné a zesmrádlé vítězstvi, fašizoidní demagogie, narcismus“, “prvotřídní demagog, druhořadý politik a třetiřadý ekonom.“ Tak popisuje vítězství Václava Klause ve volbě presidenta a presidenta samého, poradce Jana Švejnara Karel Matoušek.

Proč ta zapáchající verbální žumpa?

Václav Klaus si dovolil v televizním rozhovoru odpovědět na otázku moderátora, které myšlenky Jana Švejnara vyslovené v jeho kandidátských projevech by vyzdvihl, že žádné. Podle něho obsahoval projev Jana Švejnara povětšinou „banality, prázdná slova a nedůstojné fráze.“

Možná pan Matoušek nepovažuje slogany jako „vzdělání je důležité“, nebo „globlizace je důležitá“ (tyto příklady Václav Klaus uvedl) za banality či prázdné fráze. Nepovažoval bych je za ně ani já, a určitě ani prezident Klaus, kdyby byly nějak naplněny obsahem, kdyby byly doprovázeny alespoň krátkým popisem toho, proč si to Jan Švejnar myslí, co konkrétního z toho vyplývá a hlavně jak se chce kandidát Švejnar s otázkami vzdělání a globalizace vypořádat, co chce dělat pro jejich řešení. Pak by prezident mohl nalézt něco, s čím souhlasit, nebo s čím polemizovat. Nic takového jsme se ale z projevů kandidáta Švejnara nedozvěděli. Nedozvěděli jsme se to ostatně z žádného vystoupení pana Švejnara v jeho volební kampani. Pokud to, co zaznělo ve Španělském sále má být vše, co patří k myšlenkovému vybavení kandidáta protiklausovské koalice, dovolil bych si to doplnit ještě stejně hlubokou myšlenkou, že „mír je důležitý“ či „zdraví je důležité“ a očekával bych s důvěrou, že v případě indisposice kandidáta Švejnara budu za pět let prohlašován za symbol změny, naději pro budoucnost a nový svěží vítr v české politice.

Ne, nemám za zlé panu Švejnarovi, že se uchyloval k banalitám. Nic jiného mu ani nezbývalo, chtěl se stát „svorníkem“ který proti prezidentu Klausovi sjednotí celé politické spektrum a uznávám, že kdyby na kterékoliv téma řekl něco konkrétnějšího, riskoval by, že si rozhněvá tu či onu stranu svého volebního společenství. Tomu se ostatně nevyhnul a to že se snažil neurazit zelené v otázce radaru ho nakonec stálo podporu komunistů. V závěru už nepřipomínal svorník, ale uvolněnou svorku na papíry. Jeho podpora se hroutila a každým kolem volby ztrácel více a více hlasů.

Nevím, čím by pan Švejnar mohl přispět k povznesení naší politické kultury, o níž se rovněž během kampaně často vyslovoval jako o něčem, co přímo závisí na jeho zvolení. Vím ale, čím by mohl přispět k zastavení jejího dalšího strmého propadu. Stačilo by, aby se zbavil svých poradců a „přátel“, nebo aby, pokud se k něčemu takovému nemůže odhodlat, je přihlásil do kurzů slušného chování.

Ostatně stačila by i zcela obyčejná mateřská školka, ve které se děti učí snášet porážku ve hře, nenadávat, nepoužívat ošklivá slova a vůbec se chovat jako lidé a ne jako vepři.
--------------------------------------------------
Noblesa Ta Václavu Klausovi chybí
Ad LN 18. 2.: Za Švejnarovy banality bych se styděl
Lidové noviny, 20. února 2008, Karel Matoušek, poradce Jana Švejnara

Jsou lidé, kteří neunesou prohru. Zvláštním patologickým poddruhem tohoto typu člověka pak je někdo, kdo neumí ani vyhrát, není-li vítězství totální a potupné pro protivníka. K těmto lidem patří i Václav Klaus. Možná je to tím, že jeho vítězství bylo tak upachtěné a silně zasmrádlé. V každém případě ovšem neukázal zásadní slušnost a noblesu, běžnou v každé civilizované zemi – v závěrečné řeči se zmínit o svém oponentovi a opětovat jeho vstřícná slova. O dva dny později napadl Švejnarův prezidentský projev jako snůšku banalit a prázdných frází, jež by mu nestály za komentář.
Myslím, že druhý projev Václava Klause naopak za komentář stojí. Považuje-li někdo takovou směsici fašizoidní demagogie – je pozoruhodné, že adjektivum „fašizoidní“ použili ve vztahu k Václavu Klausovi lidé tak rozdílní jako senátor Zlatuška a Mirek Topolánek – a narcismu za obsah a ,gravitas', tak to něco říká o jeho mentalitě a intelektuální úrovni.
Jeden komentátor nedávno popsal Klause jako „prvotřídního demagoga, druhořadého politika a třetiřadého ekonoma“. Já bych k tom přidal ještě citát amerického novináře H. L. Menckena: „Není nic horšího než nepodložená arogance.“
-------------------------------------------
Atlantic Eye: Zastánce komunistů vítězí

UPI, Feb. 19, 2008, MARC S. ELLENBOGEN, UPI International Columnist

Český prezident Václav Klaus tento weekend těsně vyhrál druhý prezidentský termín v parlamentní volbě. Klaus měl plné ruce práce s tím, aby porazil americko-čekého akademika Jana Švejnara. Své vítězství si zajistil až ve třetím kole a po třítýdenním zpoždění.
Klaus převzal prezidentský úřad po legendárním antikomunistovi a disidentu Václavu Havlovi v roce 2003. Havel byl prvním demokraticky zvoleným prezidentem Čekoslovenské republiky po pádu komunismu v roce 1989. Roku 1993, po rozdělení Slovenska a České republiky, byl Havel zvolen prezidentem České republiky a tuto pozici držel 10 let. Celkem byl Havel prezidentem 13 let.
Klaus byl ministerským předsedou. Byl proslulý pro své výbuchy hněvu. Nepříliš známá je příhoda, jak vyšel ze své kanceláře na cestě na WC a na chodbě spatřil mladou úřednici u kopírky. “Co děláte u mé kopírky”, zařval na ni. “Pracuji vedle vaší kanceláře, v kanceláři ministra bezpečnosti”. Aha, zamručel Klaus a rozzuřeně odešel. Druhý den nařídil, aby mezi jeho kanceláří a kanceláří ministra bezpečnosti byla postavena skleněná stěna.
Takový je v kostce Václav Klaus – zlomyslný extrémní egocentrik.
Český tisk přinesl mnoho příkladů jeho špinavých machinací. Ale hned jak se tyto příběhy objeví v tisku, jejich zdroje zmizí, nebo nejsou ochotny se k nim vyjádřit. Klaus je tím, kdo vrátil komunisty zpět do výsluní tím, že je roku 2003 hostil v oficiálním presidentském letním sídle v Lánech.
Havel se s komunisty odmítal stýkat.
Komunisté podporovali Klause v jeho kandidatuře na prezidenta v roce 2002. Klaus byl blízko porážky a téměř bez šance. Proto se obrátil na komunisty. Odměnil je pak tím, že je vzal zpět mezi své. Je to hanebné.
Švejnar reprezentuje to nejlepší co Česká republika může nabídnout.
Známe se spolu jako členové rady New Yorské nadace CERGE-EI, která podporuje rozvoj mladých ekonomicky orientovaných vedoucích osobností ve střední a východní Evropě. CERGE-EI je společnou institucí Karlovy university a Ekonomického ústavu české Akademie věd. Je v této části světa jedinečná a svou práci vykonává skvěle. Vedle v Princetonu vzdělaného profesora Hunter College Randalla Filera je Švejnar jedním z duchovních vedoucích osobností tohoto centra.
Hlavním sídlem CERGE-EI je Praha.

Švejnar, jako jiní zahraniční Češi, se vrátil domů po pádu komunismu. Vystudoval na Cornell University a Princetonu a poté se stal profesorem Michiganské university. Mezi rokem 1996 a 1997 byl ředitelem Davidsonova Institutu při Michiganské Rossově obchodní škole. Od roku 1992 do roku 1997 byl zakládajícím ředitelem Ekonomického ústavu České akademie věd. Je ředitelem Centra pro mezinárodní politiku Školy Geralda R. Forda. Jako konsultant Světové banky a Evropské banky pro rekonstrukci a rozvoj, byl kdysi Švejnar ekonomickým poradcem Havla a ministerského předsedy Vladimíra Špidly. Je dosud předsedou dozorčí rady ČSOB, jedné z největších finančních institucí v České, stejně jako Slovenské republice.
Na rozdíl od mnoha členů Sociálně demokratické strany je Švejnar – který je nezávislý – tržně orientován a je konzervativní v ekonomických otázkách. O to více byla jeho kandidatura překvapivá.
Švejnar byl získán současným předsedou České sociálně demokratické strany a bývalým přesedou vlády Jiřím Paroubkem. Paroubek žádal občany, aby mu pomohli vybrat “z krabice” kandidáta, který by kandidoval proti Klausovi. Nedávno mi Paroubek řekl: “Nesouhlasím s ním v mnoha ekonomických otázkách, ale Švejnar je dobrý a poctivý muž a to je přesně co tato země potřebuje.”
Švejnar rovněž udělal to, co neudělal nikdo před ním. Procestoval Českou republiku a představil se lidem na veřejných meetincích. Protože prezident je volen parlamentem, byl za to kritizován v tisku, ale brzy jeho popularita vzrostla a byl oblíbenější, než kontroverzní Klaus. Klausovi bylo brzy horko a vypadal nervózně.
Švejnar věděl, že jeho šance na vítězství je pochybná. “Je jasné, že je to závod do vrchu, protože Klaus je současným prezidentem. Ale na druhou stranu je má kandidatura pro spoustu lidí atraktivní. Je zde šance.”
Švejnar a já jsme byli v kontaktu několikrát během volby. Informoval jsem ho o průběhu americké prezidentské kampaně a on mi podával zprávy o tom, jak věci vypadají tam. Věděl jsem, že se Klaus a jeho bandité se budou uchylovat ke špinavým trikům - a to se nakonec stalo.
Já a mnoho dalších jsme nechtěli, aby to Švejnar vzdal. Nevzdal to. Jako dobrý a věrný voják vydržel až do konce.
Česká republika Švejnara jako prezidenta potřebuje – mohl vrátit jejich nejvyšší politické posici čest a kompetenci.
Těšíme se, Jene, že za pět let tě budeme oslovovat “Pane prezidente”.

--

(UPI Columnist Marc S. Ellenbogen is chairman of the Global Panel Foundation and president of the Prague Society. A venture capitalist with seats in Berlin and Prague, he is a member of the National Advisory Board of the U.S. Democratic Party and vice-chair of the Democratic Expat Leadership Council.)
--
(e-mail: ellenbogen@globalpanel.org)
© 2008 United Press International. All Rights Reserved.
This material may not be reproduced, redistributed, or manipulated in any form.