Začněme budovat čtvrtou republiku

Miroslav Červenka

Stejně jako v Polsku i u některých občanů naší země je patrná rostoucí potřeba radikálním způsobem od základu změnit poměry ve společnosti. Jelikož se mezi tuto skupinu počítám i já, dovolil jsem si některé důvody, které mne k tomu vedou, popsat, přičemž věřím, že tyto důvody jsou společné i pro mnoho dalších lidí, kteří smýšlejí podobně jako já. Zároveň se pokouším nalézt i určitá východiska a nezapírám, že mnohá vidím v programu a prvních krocích vlády vítězné strany polských voleb - Práva a spravedlnosti.V prvé řadě nejsem já a mnozí další stejně smýšlející spokojen se společenským klimatem u nás, klimatem plným apatie, honby za mamonem a destrukčním rozpadem po staletí se utvářených hodnot, kterými pro nás jsou především tradiční rodina, křesťanské pojetí morálky a vlastectví, tj. pocit sounáležitosti se svou zemí a svým národem. Protože nejsen přesvědčen o prospěšnosti současné formy "pokroku", odmítám všechny "akční" produkty z aktuálně módní levicově-liberální dílny, za něž považuji především protinárodní multikulturalismus, antisociální pseudohumanismus, jednostranně ideově orientovanou politickou korektnost, feminismus, lobbing, snahy uzákonit eutanázii či registrované partnerství a další symptomy úpadku lidské společnosti na počátku třetího tisíciletí.

Jedním z mnoha programových bodů polské strany Právo a spravedlnost, který mne ihned oslovil a v němž i já spatřuji nosný základ v oblasti státoprávního uspořádání, je výzva k budování čtvrté republiky. Polské dějiny jsou s našimi totiž v mnohém podobné, rovněž mají období první republiky(měla poněkud jiný charakter než naše), nacistické okupace s na ní navazující komunistickou totalitou a konečně období třetí republiky začínající rokem 1989 a charakteristické zprvu pouze předstíraným pokusem k "modernímu" návratu před Mnichov, později již totálním úpadkem morálky, vzdělanosti, demokracie i politické kultury, nebývalou zločiností a ekonomickou mocí komunistických a estébáckých mafií.

I já vnímám negaci celého polistopadového vývoje jako první krok k nápravě(návratu) směrem ke kvalitativně nové formě národní společnosti založené na idejích národní solidarity, tradiční morálky, neokleštěné demokracie(nikoli její dnešní karikatury) a uvědomělé zodpovědnosti každého občana za osud svého státu. Je třeba zdůraznit, že kromě zásadového odmítání nacisticko-komunistické formy fungování státu v rozmezí Mnichov-listopad a postkomunistické havlovsko-klausovské humanisticko-tržní parodie kapitalismu nevolám ani po návratu k poměrům v první republice. Z jedné strany zde byly sice pochopitelné nesnáze při budování nového státu, na druhé straně však nelze nevidět závažné chyby jeho tehdejších čelných představitelů, ve kterých byl v podstatě zakódován pozdější truchlivý osud naší země. Z tohoto důvodu se dle mého nelze hlásit ani k Masarykovi a už vůbec né k Benešovi. Pakliže bych měl v tomto období vyzdvihnout nějaké vzory, pak jimi jsou do určité míry Švehla, Kramář a Rašín.

Plně si však uvědomuji, že doba pokročila a osvědčené ideály je nutno v praxi konkretizovat v souladu s rozšiřujícím se poznáním a měnící se situací ve společnosti. To však neznamená, že je z nich nutno jakkoli slevovat, právě naopak, opět se dnes a denně přesvědčujeme, že nad všechny hmotné statky je nejcennější pravdomluvné slovo. Stejně tak rodinnou pohodu a harmonii nemůže nahradit žádný squot či komuna.
Nejinak je tomu i v oblasti vztahu ke své zemi a svému národu. Je zapotřebí odmítnout současný stav, kdy se slovy D.Landy "jedovatý plivanec stává důkazem", "drzá lež normou" a "lůza se ve vilách opíjí mocí" a začít i v české politice důrazně prosazovat takové hodnoty, jakými jsou čestnost, nezištnost, zodpovědnost, pravdomluvnost a vlastenectví.
Je přitom třeba zdůraznit, že pakliže se hlásíme k principu národní solidarity, vůbec jí nerozumíme přebujelý sociální systém zajišťující všemožným vychytralcům pohodlný bezpracný život. Nikoli. V ideálním stavu, k němuž je zapotřebí směřovat, se tento systém vyznačuje maximální měrou ohledu na potřeby národního celku ze strany jednotlivce a jemu odpovídající měrou solidarity ve chvíli, kdy se ne vlastní vinou(!) ocitne v tíživé situaci. Rozsáhlou péči státu je rovněž nutno věnovat slabým(zejména dětem ze špatně fungujících rodin) a handicapovaným. Na druhé straněje jistě všichni vnímáme neodkladnou potřebu daleko přísnějšího postupu státu vůči všem, kdož na zdravém rozvoji národní pospolitosti jakkoli parazitují - všem osobám zneužívajícím sociální systém, zahalečům a narkomanům, kteří žijí v přesvědčení, že je stát povinen se o ně postarat i v případě, že si za své problémy mohou drtivou měrou sami. Mafiím i kriminálníkům zvyklým na to, že současné tresty i humánní poměry ve věznicích nejsou dostatečně odstrašující je zapotřebí vzkázat: v případě, že naše linie uspěje, se přesvědčíte, jak velmi jste se dosud ve svých úsudcích mýlili.

Jsem bytostně přesvědčen, že se ve svém způsobu myšlení i konkrétních aktivitách ani náhodou nesmíme podrobit diktátu politické korektnosti. Naším cílem by nemělo být nic menšího než změna myšlení lidí a v jejím důsledku i na základě demokratických principů změněný stát a celá společnost. V této souvislosti vnímám jako prvořadou potřebu i změnu některých bodů ústavy a vypovězení něktrerých mezinárodních závazků a smluv. Je zapotřebí znovu iniciovat referendum o setrvání v Evropské unii, jehož první konání považuji za zmanipulované, zejména z důvodu prokazatelně lživé "informační kampaně", jež byla pouze propagační.

Navzdory mezinárodnímu tlaku vnímám jako celospolečenskou prioritu rovněž znovuzavedení trestu smrti jako odpovídající formy odplaty společnosti ve všech případech úkladných vražd a terorismu. Od základu je nutná změna i řešení kriminality cizinců na našem území, v nejzávažnějších případech se mi jako odpovídající a zároveň i dostatečně ostrašující trest jeví deportace všech osob s touto kriminalitou jakkoli svázaných do zemí jejich původu. Snížit by se měl i věkový limit pro trestní zodpovědnost dětí a doprovodit jej zvýšením zodpovědnosti jejich rodičů, např. formou odebrání veškerých sociálních dávek na všechny vychovávané děti v případech, kdy dochází k opakovanému páchání trestné činnosti dětmi z jedné rodiny.

Převratné změny je zapotřebí prosadit i v oblasti mediální politiky. Není nadále únosné, aby veřejnoprávní média byla nadále ovládána úzkou názorovou skupinou a pod pláštíkem "nezávislosti" zjevně podporovala jeden(levicově liberální) politický směr. Nelze se s tím smířit, spíše než současný stav je přijatelná důsledná kontrola těchto médií ze strany volených zástupců lidu, protože pouze volby lze považovat za jediný alespoň částečně hodnověrný výzkum veřejného mínění.

Polskou stranou Právo a spravedlnost vysněná čtvrtá republika, k jejímž ideám se upřímně hlásím, by dle mého názoru měla být budována s ohledem na potřeby naše a našich blízkých, bez vlivu jakýchkoli liberálních dogmat současnosti. Všichni, kdož takto cítíme, bysme se měli ze všech svých sil snažit, aby směřování k ní bylo kombinací pokračování všeho toho, co se v našich národních dějinách osvědčilo a současnou eliminací mnohdy netransparentních vlivů, které se vždy ve svém důsledku ukázaly jako cizorodé a škodlivé.