Konec nudy na Hradě?
Jana Dědečková
Polský prezident Lech Kaczyński se rozhodl, že bude držet basu s českým prezidentem a odložil svůj podpis pod Lisabonskou smlouvou. Je více než zřejmé, že odložením svého podpisu chce zmírnit nátlak Bruselu na Václava Klause. Otázkou ovšem je, zda tuto pomoc vítá český prezident. Natolik ho znám, abych se mohla domnívat, že se na ten bruselský nátlak dokonce těší a byl by moc zklamaný, kdyby se náhodou žádný nekonal. Už dlouho mu nehrála v oku jiskra jako v sobotu, kdy asi stovka „vlastenců“ táhla na Pražský hrad s hurónským pokřikem „Ať žije Klaus“. Konec prezidentské nudy. Zase se bude bojovat.
Bez povšimnutí přešel VK skutečnost, že od názoru „ k našemu členství v EU nemáme alternativu“ jeho stoupenci hravě přešli k poznání, že alternativu máme. Výhružka „pokud vstoupí LS v platnost, budeme obhajovat vystoupení České republiky z Evropské unie“, se tak pravděpodobně stane novým volebním programem Svobodných beranů pro červnové volby. Není vyloučeno, že se do čela této strany postaví sám Václav Klaus, který se začátkem příštího roku bude pravděpodobně honosit titulem „exprezident“. V nic jiného, než jeho abdikaci, totiž nemůže vyústit tak zásadový postoj, pokud US neshledá LS v rozporu s ústavou ČR. Ale třeba se mýlím a Václav Klaus jen pragmaticky pokrčí rameny a se slovy „udělal jsem přece vše“ připojí svůj podpis pod LS.
Na LS zastávám podobný názor jako má náš prezident. Můj názor na její schválení je zase totožný s postojem Mirka Topolánka. Nedomnívám se, že malé státy budou až natolik bezmocné, pokud spojí své zájmy. Mirek Topolánek nám ve své vládě názorně předvedl, že čelit rudorůžové přesile se dá jen spojením všech nekomunistických sil, třebaže jsou ideově velmi vzdálené. Pochopitelně, nesmí však mít na paměti, jen a jen úzký stranický zájem, ale především zájem celé země.
O čem hovořím v odstavci výše, pravděpodobně nikdy nepochopí někteří extrémní kritici Mirka Topolánka, a už vůbec ne předseda ČSSD Jiří Paroubek, který své pravé zájmy dokonale demaskuje svým článkem Prohra SPD – poučení pro ČSSD.
„Mí nejbližší spolupracovníci vědí, že jsem zhruba na stejnou relaci volební podpory v příštích volbách do české sněmovny, jaké bylo rozložení sil v německých volbách, odhadoval pozici ODS (30 až 35%) a ČSSD (20 až 25%), pokud by v prosinci 2006 došlo k vytvoření vládní koalice ODS - ČSSD - KDU, o níž se jednalo.
Byla by to od ČSSD služba republice, morálně podstatně akceptovatelnější a čestnější východisko, nežli ustavení vlády postavené na přeběhlících, jak to nakonec ODS udělala. Pro ČSSD by však pozice juniorního partnera byla politicky zcela smrtící. „
Pominu skutečnost, že koalici ČSSD –ODS nebylo možné v roce 2006 sestavit, protože Jiří Paroubek za dvě hodiny po jednání s Mirkem Topolánkem účelově měnil názory a rušil všechna ujednání. Prokázal se jako naprosto nedůvěryhodný politik a pro jakoukoliv formu politické spolupráce nepoužitelný, jak velmi brzy a správně Mirek Topolánek vyhodnotil. Své názorové veletoče a neschopnost držet slovo prokázal Jiří Paroubek nakonec za uplynulé tři roky již několikrát.
Co však nelze pominout, je tehdejší kalkulace Jiřího Paroubka, který nám veřejně přiznává, že ČSSD si byla vědoma, že nejedná v zájmu „všeho lidu“ (jehož má plná ústa) a jejím představitelům nikdy nešlo o službu republice, byť by to bylo morálně podstatně akceptovatelnější a čestnější východisko, nežli ustavení vlády postavené na přeběhlících. O co Jiřímu Paroubkovi a ČSSD skutečně jde, je zřejmé z jejich destruktivní politiky. Chaosem, rozvratem, špínou a zpochybněním všeho se dopracovat k nikým nezpochybnitelné moci.
Nezápaste s prasetem, ušpiníte se oba, ale jenom prase to snese, říká se. Obávám se, že budeme muset obrnit svůj jemnocit a do toho zápasu se musíme dát s plnou vervou. Nechceme-li, aby prase svíralo maršálskou hůl a hnalo nás před sebou jako hloupé stádo.
Jana DědečkováBývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů
