Lucie Talmanová: Nechci už kličkovat

23.05.2009 MF DNES

Ve středu váš partner Mirek Topolánek oznámil, že požádá o rozvod se svou manželkou Pavlou. Vyplynul jeho krok z něčeho konkrétního? Třeba z toho, že už není premiérem?

To je otázka na Mirka Topolánka.



Určitě znáte odpověď.

A vy zase víte, s jakou nechutí a obtížemi veřejně sděluji cokoli, co se týká mého soukromého života. Snad budete mít pochopení, že se k tomu nebudu vyjadřovat.



Pochopení mám, ale on sám naznačil, že k rozvodu přistoupil i proto, že teď bude mít na vyřešení situace více času.

Zavoláme mu? Je to jeho osobní rozhodnutí. Věřím, že když se ho dotážete vy, tak vám rád odpoví.



Dělám rozhovor s vámi a ne s ním, proto se ptám vás. Zeptám se jinak. Ženy jsou citlivé na to, když žijí s novým partnerem, ale on zůstává, i když jen formálně, v původním manželství. Ulevilo se vám, když oznámil, že požádá o rozvod?

To je otázka do týdeníku Pestrý svět…



… svět je skutečně pestrý. Jste oba politici, podobné otázky musíte očekávat.

Očekávám, ale neodpovím. Promiňte, je to příliš osobní dotaz.



Může mít krok Mirka Topolánka nějaké politické konsekvence pro vás osobně?

Rozhodně ne.



Myslel jsem to tak, zda po uspořádání rodinné situace chcete dál působit ve vysoké politice? Budete kandidovat v říjnu do Poslanecké sněmovny?

Nemám už příliš prostoru a ani chuti, pustit se po letech strávených v politice do nějakého kličkování. Myslím, že už je na místě odpovědět jasně: v těchto volbách už nechci kandidovat do Poslanecké sněmovny.



Důvody?

Je jich mnoho. V tomto případě budu přece jenom trochu osobní, i když mi je to nepříjemné. Dlužím něco svému synovi, kterému budou v červenci dva roky. Prvních devět měsíců svého života trávil Nicolas v mé kanceláři. Je načase, aby místo, kde bude, zvolil teď on, když to řeknu s nadsázkou. To je ten osobní rozměr a osobní rozměry nejsou opominutelné při rozhodnutí, zda dál v politice pokračovat.



Znamená to, že půjdete v říjnu na rodičovskou dovolenou?

Je to možné. Na kratší dobu, kterou bych trávila se synem bez práce, mám "našetřeno". Ale mým cílem nikdy nebylo být ženou v domácnosti, takže ta doba bude nějak časově omezená...



Jen aby to bylo pochopitelné. Teď nebudete kandidovat, ale je možné, že po nějaké době byste se do politiky vrátila?

Jak se říká: nikdy neříkej nikdy. Nechávám to otevřené. Pro mě to bylo velmi osvobozující rozhodnutí, nezabývám se proto tím, co bude za rok, za tři. Budou-li v říjnu předčasné parlamentní volby, protože cesta k nim je poměrně komplikovaná, opustím vysokou politiku.



Váš partner je předsedou ODS, on stranu povede do voleb. Co na vaše rozhodnutí říkal Mirek Topolánek?

Respektoval ho. Byl jím však poměrně překvapený.



Skutečně?

Ano. Ale v žádném případě mi ho nerozmlouval. Ví, že v okamžiku, kdy podobný krok udělám, je to hotová věc.



Jak dlouho jste o tom přemýšlela?

Zhruba půl roku velice intenzivně.



Podívejme se na důvody nekandidovat z politického hlediska. Mohlo jedním z nich být i to, že máte obavu, že byste se nedostala na volitelné místo na pražské kandidátce ODS? Byla jste před prosincovým kongresem ODS ve sporu s lidmi kolem Pavla Béma, který je šéfem vaší pražské organizace.

Samozřejmě, že jsem uvažovala i o tom. Ale náš střet byl poněkud nafouknutý a dezinterpretovaný. Nemá smysl se o tom už bavit, je to doba dávno minulá.



Dávno minulá, jak pro koho. Zanechal střet mezi vámi a ostatními členy v Praze 1 hlubší stopy?

Ne. Ale každý zvažuje, jakou přináší přidanou hodnotu politické straně, za kterou kandiduje, zda dokáže přitáhnout dost voličů.



Jenže vy jste dostala v roce 2006 ve volbách 14 468 preferenčních hlasů, v ODS měl více už jenom Mirek Topolánek a Petr Gandalovič. Proč končit, když máte tak velkou podporu?

Končit… Úplně v politice nekončím, jen ji teď na nějakou dobu opouštím. Takových politiků známe mnoho, že desetkrát odcházeli a pak se po měsíci vraceli. To já nedělám a neříkám.



Pojďme zpět k těm preferenčním hlasům. Málokdo jich tolik získá. Vlastně jestli své věrné neopouštíte.

Nedokážu odhadnout, kolik preferenčních hlasů bych dostala letos. Není to ode mě sobecké, že končím, protože si myslím, že pauza bude minimálně ozdravná. Možná budu po čase autentičtější a dostanu jich v budoucnosti ještě víc.



Brala jste v úvahu i to, že českou politickou scénu veřejnost odsuzuje jako rozhádanou a často založenou na osobních střetech?

Ano, ovlivnilo to moje rozhodnutí. Nejsem v politice žádný nováček, do ODS jsem vstoupila 1. června 1991. Ve Sněmovně jsem bezmála 11 let. Nebudu si hrát na citlivou naivku, ale bohužel osobní útoky i na moji osobu se mě dotýkají. Mým dlouholetým přístupem je nereagovat na nejrůznější invektivy. Trvá to už nějakou dobu a možná to eskalovalo v posledních dvou letech, ale v naší politice byl věcný dialog nahrazen osobními výpady. Trumfujeme se tím, kdo dokáže koho více urazit než přesvědčit.



Sehrálo při odchodu určitou roli i to, že jste žena? Že už nechcete snášet hrubší svět mužů?

Nechci zde polemizovat o roli žen v politice. Ale mám jako žena posunutý práh citlivosti. K mému vlastnímu překvapení jsem zjistila, že otrlost k některým hrubostem u mě není ani po dlouhých letech v politice taková, jak jsem si myslela. Vnímám je daleko citlivěji.



Nemohlo hrát roli i to, že jste kdysi byla členkou zdravotního výboru a dnes jste "jen" jednou z vysokých funkcionářů Sněmovny? Že to paradoxně není tak zajímavá práce?

Jistě. Takzvaně exkluzivní funkce místopředsedkyně Sněmovny je v podstatě administrativně moderátorská. Kdybych opět obhajovala mandát, tak by mě lákalo vrátit se do zdravotnického výboru a najít si opět svoji parketu. I zúžený prostor pro politickou práci byl tím dalším důvodem, proč nekandidovat.



Proč jste tedy neopustila funkci místopředsedkyně a nedělala to, co vás víc zajímá a baví?

Vyvolalo by to obrovské spekulace a pochybnosti. Dokonce by to někdo určitě interpretoval jako moji slabost. Přestože nejlépe vím, že to bylo jinak, i tak si někteří lidé navíc myslí, že moje funkce byla přičítána mému vztahu s předsedou ODS Mirkem Topolánkem.



To se říkalo a říká. Že jinak byste se na tom místě nikdy neocitla.

Jasně. Ale on mě nedotlačil na místopředsedkyni Sněmovny. Myslel si, že to není ideální řešení. Platí tu staré přísloví: Nikdy nic nevysvětluj, přátelé to nepotřebují a nepřátelé ti stejně neuvěří.



Jak zasáhla do rozhodnutí vzdálit se na čas z velké politiky někdy napjatá a vzrušená situace v samotné ODS?

Podobné rozhodnutí vás nejenom určitým způsobem osvobodí, ale rozváže vám i jazyk. Takže jsem své úvahy zasadila do kontextu situace v celé straně i své bezpochyby nepříliš ideální pozice v pražské ODS. Nepředpokládám, že by mě moje organizace chtěla rituálně popravit, ale některým mým kolegům v Praze se právě teď uleví. V Praze je dost kvalitních kandidátů do voleb a počítám, že s nimi uspějí i bez Lucie Talmanové.



Jistě, o volbách nerozhodne Talmanová. Ale zastavil bych se u toho "ová". Žádná z velkých stran v Evropě nemá ve svém vedení tak málo žen jako ODS. Je to naprostý unikát bez ženského prvku. Z desítek lidí ve výkonné radě ODS je jediná žena. Navíc právě odchází jedna z nejvýznamnějších ženských tváří strany. Proč taková situace u občanských demokratů panuje?

Zeptejte se nejdříve jiných žen, proč nechtějí. Já osobně jsem při vstupu do politiky opouštěla zajímavou profesi. Studovala jsem chemii a práce mě bavila. Ovšem žena, která vstoupí do politiky, ztrácí kontakt se svou specializací a musí se vyrovnat s tím, zda se dokáže vrátit. V případě mého oboru je to velmi obtížné, ne-li nemožné po tolika letech. To je jedna věc…



… a ta druhá?

Rodina či možné založení rodiny. Neznám ženu, která by to v případě politické kariéry nebrala v úvahu, pokud už náhodou nemá výhodu odrostlých dětí. Když jsem vstoupila do politiky, tak jsem rodinu neměla. Krátce poté jsem se seznámila s partnerem, s kterým jsem strávila bezmála 10 let života a vychovávala jsem jeho dvě děti. I tato moje rodina byla ošizena o čas, který jsem v politice trávila. Malé děti nemohou být nadšené, pokud rodina pošle maminku do politiky.



Brání většímu počtu žen v politice i mužský, do sebe zahleděný svět?

V Česku je velmi konzervativní pohled na rozdělení mužských a ženských rolí ve společnosti. Téměř to zavání 19. stoletím. Většina populace stále ještě vidí ženu spíše u plotny a muže v manažerských pozicích. Jsme v tom v Evropě extrémem a musí se něco změnit v našich hlavách, musíme vychovávat naše děti tak, aby to neviděly stejně.



Více žen v politice by zřejmě přilákalo i více voliček. Vy si však dáváte pauzu a například nejvýraznější politička sociální demokracie Petra Buzková odešla už před třemi lety.

Petra Buzková mi v politice chybí. Jsem přesvědčená, že se vrátí.



Můžete to sladit a vrátit se najednou.

Myslíte v pozicích dvou předsedkyň možná v té době již jen dvou parlamentních politických stran? To by bylo komické. Ale myslela jsem to samozřejmě jako vtip.



Vtip nevtip, není zdravé, když v parlamentu sedí výrazná převaha mužů. Právě proto zřejmě česká politika zhrubla a vede se tak konfrontačně.

Stavíte mě do role zbabělce! Naznačujete, že když politiku opouštím, něčemu vlastně škodím.



To je vaše věc, jak jste se rozhodla. Jen jsem přesvědčený o tom, že více ženského prvku by Sněmovnu "polidštilo".

Tak jo, zkusím rok přesvědčovat sympatické a chytré ženy, aby vstoupily do politiky. Jenže při tom bych jim musela vyprávět o úskalích české politiky a nejsem si jista, kolik z nich by se rozhodlo do toho jít. Mirek Topolánek jednou nazval českou politiku hokejovou šatnou. Já považuji stávající Sněmovnu za gladiátorské kolbiště, stříká tam krev. Chápu, že více žen se tam nehrne.



A Mirek Topolánek by chtěl více žen ve vysoké politice?

Vidíte, na to nedokážu přesně odpovědět. Vlastně možná bych i dokázala, ale neodpovím.



Proč?

Musím se ho zeptat, aby to bylo přesné. On nerozlišuje kvality politiků podle pohlaví. Nepracuje se ženským prvkem jako s marketingovou strategií.



Jiří Paroubek s tím naopak pracuje. Příklad herečky Brožové, která by mohla kandidovat do Sněmovny a nikdy nic podobného nedělala, se hodně rozebírá.

To je strašně špatně. Je to sprosťárna vůči nám ženám.



To myslíte přímo na Kateřinu Brožovou, že to je sprosťárna?

Nehovořím o ní, ale o ženském prvku v politice jako marketingové strategii pro dosažení co nejlepšího volebního výsledku. Pokud tak nějaká strana uvažuje, je vůči ženám strašně nefér, když nastoupí na kandidátkách krasavice. Tím myslím spíše postup Silvia Berlusconiho než Jiřího Paroubka. Pokud se žena rozhodne vstoupit do politiky, tak tam není za nějaké pohlaví, ale kvůli prosazení programu té které strany.



Nejde přece o "krasavice", já pořád hovořím o trvalém úbytku žen ve vysoké české politice. Vy jste dalším příkladem.

O příležitost se ale musí hlásit samy ženy. Odmítám pozitivní diskriminaci či stanovení kvót pro ženy v politice, to by byla cesta do pekel. Podívejme se do historie ODS, ta se od počátku definovala jako výrazně "mužská" strana. V nejvyšším vedení občanských demokratů byla od roku 1991 jen Libuše Benešová a pak Miroslava Němcová. Žádná další za 18 let její existence.



Oznamujete odchod, to je čas na bilancování. Myslíte si, že jste byla v politice úspěšná?

Nedokážu to posoudit. To ať řeknou jiní.



Připomenu jeden neúspěšný projekt s někdejší ministryní Džamilou Stehlíkovou, který vznikl na podzim 2007. Stala jste se předsedkyní Výboru pro slaďování rodinného a profesního života. Výsledek jsem nezaznamenal vůbec žádný. Proč?

Byla to moje obrovská chyba, špatný politický odhad. Omlouvám se za to. Přesto jsem pořád přesvědčena, že by měla existovat vládní koncepce, jak lze účinně skloubit profesní kariéru s mateřstvím. Vznikal k tomu první smysluplný materiál svého druhu. Nevím, zda se k tomu některá budoucí vláda vrátí.



Vy i váš partner Topolánek jste několikrát opakovali, že se snažíte netahat do politiky soukromé věci. Přesto jste byli v tomto směru neustále konfrontováni. Myslíte si, že teď se to uklidní? On ohlásil rozvod, vy odchod.

Chápu, že když dva špičkoví politici navážou vztah, nemohou počítat s tím, že jejich soukromí zůstane nedotčené. To by bylo naivní. Ale trápilo mě to. Hlavně ve chvíli, kdy se nám narodil syn. Především pro něj jsem chtěla soukromí uchovat.



Říkáte, že se možná vrátíte do politiky. Uvažujete, že mezitím budete dělat něco jiného?

Určitě. Je to obrovská výzva. Letos mi bude 42 let, stále ještě mohu začít úplně znova. Nechám si to zatím jako komnatu, do které nikoho nepustím. Také uvažuji, že se "dovzdělám". Například v cizích jazycích.



Mirek Topolánek nedávno řekl, že pokud by volby na podzim vyhrála ČSSD a vznikla velká koalice s ODS či menšinová vláda sociální demokracie s podporou komunistů, odešel by z politiky. Může se stát, že budete najednou mimo politiku oba.

To měl jednu ze svých upřímných chvilek, které ho činí na rozdíl od jiných politiků normálním. Každý, kdo má alespoň trochu zdravého rozumu, musí se podobnými úvahami zabývat. Může se to stát. Jednou jsme o tom mluvili a byli jsme překvapeni, že jsme se u toho radovali, pokud by taková situace mohla někdy nastat.



Vážně?

Ale ano.



Přece žádný politik neopouští s lehkostí moc, kterou nabyl.

To bývá skutečně velmi složité. Vidíme na mnoha lidech, jak bolestné to bylo v jejich případech. Naše pozice je však zjednodušená tím, že když se vám u nohou batolí dvouletý syn, můžete mít radost, že politiku opustíte.



Pak se nabízí otázka, zda se dokážete vlastně bez politiky dobře uživit. Vy i Topolánek.

Přece to je to nejmenší. Musím se tomu smát. Oba máme za sebou krásná chudá období. Všichni v naší generaci taková zažili, protože kdo nebyl kdysi chudý, tak nebyl slušný. Životní standard, na který jsme si v poslední době zvykli, nás rozhodně u politiky nedrží. Existuje mnoho jiných činností, které vám zajistí ještě lepší standard než plat ve Sněmovně nebo plat premiéra. Ani do té Kramářovy vily jsme se nikdy nenastěhovali. Nepodlehli jsme žádné pýše z politiky.



Umí už váš syn Nicolas nějaké slovo týkající se politiky?

Překvapilo mě, že když mu bylo něco přes rok, tak poznal tatínka na televizní obrazovce. A slovo z politiky? Dá-li se slovo fuj považovat za slovo, které souvisí s politikou, tak to možná bude ono.



To říká, když vidí na obrazovce jiného politika než tatínka?

Bez komentáře. Většinou se dívá na pohádky o krtečkovi, které má rád. Ovšem teď krtečkovi šlape na paty víla Amálka. V ní se dá najít jistá typová preference s tatínkem…



(Autor: Viliam Buchert)