Rada ČT je orgán ředitele Janečka

Jiří Oberfalzer

23.02.2009, Lidové noviny

Skládají se na ni všechny domácnosti a firmy. Má sloužit veřejnosti. Diskuse o tom, zda a jak dobře naplňuje Česká televize své poslání, se vynořují opakovaně. Vedení televize se vždy pochválí a Rada ČT pochválí vedení. A jsme u kardinální otázky: Je rada ČT zástupkyní veřejnosti (koncesionářů), nebo orgánem vedení televize? Ze zákona o tom sporu není, jak ale vypadá skutečnost?

Jiří Janeček je po delší době ředitelem, který doslouží celé funkční období. A to přesto, že jeho počínání v čele České televize nebylo vždy bez diskusí. O to zajímavější je sledovat Radu ČT, jak si počínala a jak vehementně zastávala zájmy veřejnosti. Nedávno vypustila zajímavý pokusný balonek. Zvolíme nového generálního ředitele dřív, než pěti z nás skončí funkční období. Co kdyby se to potom nestihlo... Tento dobročinný úmysl, "usnadnit" práci radě v novém složení, je zdůvodňován skutečností, že mezi koncem funkčního období třetiny rady a funkčního období současného ředitele jsou pouhé tři měsíce.

Pro případ, že by se to nestihlo, je podle vnitřních předpisů ČT statutárním zástupcem ředitel techniky. Z vyjádření rady nepřímo vyplývá, že by nejspíš nezvládl úlohu dočasného řízení celé televize. Položme si otázku, kdo takto málo schopného manažera do této klíčové funkce jmenoval a kdo mu to jmenování posvětil? A co by se dělo, kdyby byl generální ředitel delší dobu nemocen? A kdo schválil statut s takovým latentním ohrožením?

Přesto, že si dovedu představit, že rada je zodpovědnější než zákonodárný sbor, mám potíže věřit, že jde radě v tomto případě o zodpovědnost. Při dlouhodobějším sledování počínání rady se nemohu ubránit dojmu, že je to spíše orgán ředitele Janečka než zástupce veřejných zájmů. Pojďme se podívat na pár křiklavých případů z Janečkovy éry, které tomu nasvědčují.

Kauza milicionář Jiří Janeček tři a půl roku zanedbával povinnost vyžádat si od Františka Lamberta čestné prohlášení, že nebyl v Lidových milicích. Věděl totiž, že v nich Lambert byl. Když se věc provalila, jednal za pomoci předsedy Rady ČT tak, aby se řešení protáhlo přes konec roku, protože pak vstupoval v platnost nový zákoník práce a lustrační povinnost u vedoucích pracovníků už bylo možné relativizovat.

Rada za tento vědomý podvod generálního ředitele neodvolala, dala mu důtku a později ho bohatě odměnila, protože jeho manažerská smlouva (Kdo ji schvaloval? Rada!) nezahrnuje mezi hodnotící kritéria dodržování zákonů.

Ředitelé brněnského studia Na post ředitele televizního studia v Brně je jmenován Karel Burian, člověk, který byl v roli šéfa zpravodajství téhož studia usvědčen ze zneužívání veřejné televize ke skryté reklamě a poskytování výhod komerčním subjektům, neboli realizaci svých vlastních obchodních zájmů. Musel z televize odejít. Nyní se vrací na ještě vyšší post. A rada toto kádrové opatření schvaluje.

Když se proti tomu ozve člen rady Jiří Voráč, je napaden kolegyní Helenou Fibingerovou a předvolán na kobereček sněmovní mediální komise. Podle vyjádření předsedy rady Jiřího Baumruka porušuje zákon, protože jako člen rady nemá zastupovat skupinové zájmy. Touto skupinou se myslí představitelé veřejného života Brna, kteří sepsali petici za Burianovo odstoupení.

To jiný z předchůdců Karla Buriana, Vladimír Karmazín (dnes je provozním ředitelem ČT), to měl jednodušší: byl Janečkem jmenován bez výběrového řízení, k jeho kvalifikačním předpokladům jistě přispělo, že byl od roku 1986 příslušníkem Sboru národní bezpečnosti a dost možná i že je z Tábora. Miliarda z poplatků Finanční úřad při své kontrole v ČT zjistil loni nesprávné nakládání s příjmy z koncesionářských poplatků. Kromě toho, že kontrola doměří daň, bude muset ČT zaplatit i penále. Tento mimořádný výdaj se blíží jedné miliardě korun. Tato suma půjde z peněz koncesionářů, za něž jim měla televize poskytnout svou službu. Je to velice vážná věc, ale Rada ČT se k ní nijak zásadně nevyjadřuje a spolu s generálním ředitelem hraje opět o čas. Asi bude lepší, když se věc dořeší až po volbě nového ředitele.

Do výčtu pozoruhodných událostí v ČT bychom mohli zahrnout i podivný prodej autorských práv k populárním televizním seriálům a nebo fakt, na nějž upozorňuje Fero Fenič, že mezi firmami, které dostávají zakázky na dodávku pořadů pro ČT, jsou podivné subjekty s ruskou majetkovou účastí, které v době, kdy zahájily spolupráci s ČT, neměly žádnou praxi v oboru.

Těchto věcí si rada většinou jen povšimne a nechá si je nějak vysvětlit. Nejspíš je přesvědčena, že by to tak koncesionářům také stačilo. Souznění za ty roky je (až na výjimky) takto harmonické. Je otázka, zda záměr rady uspíšit volbu generálního ředitele není opravdu jenom snahou zajistit znovuzvolení Jiřího Janečka.