Lichva: Dopad regulace na nabídku a poptávku po úvěrech

Jiří Schwarz jr.

CEVRO 12/2009

Vliv regulace na poptávku

V souvislosti s poptávkou po úvěrech se nabízí otázka: nedojde při zavedení úrokového stropu k omezení poptávky po penězích jako takové? Neovlivní regulace trhu s penězi preference lidí tak, že začnou sami více spořit a budou se méně spoléhat na úvěry?

Tato myšlenka se zdá být na místě. Studie však ukazují, že poptávka zůstává stále stejná, bez ohledu na regulace či kulturní kontext. Zdaleka nejvyšší je pak u domácností z nízkopříjmové skupiny, kde šest z deseti dotázaných domácností z prvních dvou příjmových decilů potvrdilo, že si alespoň občas potřebují půjčit. Tři čtvrtiny z nich považují za obtížné, či až dokonce nemožné ušetřit ekvivalent 500 Ł (asi 20 000 Kč) na nějaké zvláštní účely.

Domácnosti závislé na sociálních dávkách dokonce považují za obtížné až nemožné v případě nouze získat ekvivalent 200–300 Ł (8000–12 000 Kč) bez půjčení si. Tyto výsledky jsou v podstatě stejné pro různé země s různými úrovněmi regulace úroků.


Dopad úrokového stropu na nabídku

Můžeme tedy s velkou mírou jistoty konstatovat, že zavedení úrokového stropu nebude mít vliv na poptávku po úvěrech. Dosavadní zjištění ukazují, že zavedení úrokového stropu povede k poklesu nabídky úvěrových produktů pro nebonitní klienty, čímž budou tito klienti poškozeni, a současně nezpůsobí žádnou změnu v poptávce po úvěrech. Navíc jsme zjistili, že nízkopříjmové skupiny obyvatel se bez půjček obejdou jen velmi těžko. V případě, že budou nízkopříjmoví klienti finančních institucí připraveni o možnost půjčit si legální cestou peníze, budou tím vlastně přinuceni obrátit se na nelegální alternativy. Stávající poskytovatele úvěrů pro nebonitní klienty tak budou mít v zásadě tři možnosti:

Přeorientovat se na bonitní klientelu a produkty hlavního proudu, což však bude velmi složité, neboť v této oblasti trhu existují již dobře etablované značky. Navíc se zde často jedná o půjčování vyšších částek a důraz se přesouvá z nejnižší ceny úvěru na spolehlivost a reputaci.

Přesunout se do černé ekonomiky a dále poskytovat stejné produkty. Tentokráte ovšem za vyšší ceny, neboť riziko je v případě nelegálních půjček o mnoho větší.

Zcela opustit tuto oblast podnikání.

I pokud by došlo k úspěšnému přetransformování všech finančních institucí na bonitní klientelu, mělo by zřejmě zavedení úrokového stropu negativní vliv na zaměstnanost ve finančním sektoru. Je tomu tak proto, že při neměnné poptávce na konkurenčním trhu produktů hlavního proudu není možné, aby se na trhu uživilo více hráčů. I kdyby tedy propouštění nepostihlo nově (v důsledku regulace) vstupující firmy, dotklo by se firem stávajících. Změny v nabídce úvěrových produktů budou samozřejmě mít dopad i na daňové příjmy státu. Opět pouze v nereálném případě, kdy by se všechny společnosti udržely na trhu a přeorientovaly se na novou klientelu, by nedošlo k výpadku příjmů státní kasy. Může se ovšem stát, že vysoká rizikovost některých klientů bude namísto vysokým úrokem kompenzována poskytovatelům půjčky pomocí jiných plateb, které mohou unikat zdanění.



Dopady zavedení úrokového stropu na nebonitní klienty

Při zavedení úrokového stropu v hodnotě nižší než rovnovážné dojde k nárůstu poptávky po úvěrech. Lidé vidí nižší úrokovou míru než předtím a mohou se pokusit získat půjčku. Protože však nabídka naopak klesla, dojde k jevu, který vzniká na trhu vždy, když se stanoví maximální cena – k umělému nedostatku. Spousta z těch, kteří by byli dříve ochotni zaplatit vyšší úrok – třeba z důvodu, že je jejich potřeba hotovosti obzvláště palčivá, jej po zavedení úrokového stropu získat nemohou. Úvěr totiž mohl získat někdo, kdo ho ve skutečnosti tolik nepotřeboval, a tudíž nebyl ochoten za něj zaplatit dřívější rovnovážnou cenu. Využívají-li navíc nebonitní vysokorizikoví klienti produkty určené pro nízkorizikovou skupinu, což v drtivé většině případů znamená příliš vysoké úvěry, stává se, že jsou chyceni v pasti nekonečných dluhů, kdy nejsou schopni splácet zbytečně vysoké úroky plynoucí ze zbytečně vysokých půjček.

Závěry studie vypracované koncem roku 2006 pro britské Ministerstvo průmyslu a obchodu o ilegálním půjčování ve Velké Británii ukazují na jasnou souvislost existence úrokových stropů a ilegálního půjčování se všemi jeho negativními projevy. Zároveň je empiricky dokázáno, že výskyt ilegálního půjčování je v Německu a Francii, kde jsou úroky regulovány, výrazně vyšší než ve Velké Británii, která nepraktikuje žádné cenové stropy a rovněž tam neexistuje žádný zákaz půjček jednotlivcům, kteří již měli v minulosti problémy s dluhy. Naproti tomu ve Francii a Německu jsou regulace nastaveny tak, že prakticky znemožňují získat legální půjčku jedincům, kteří měli v minulosti problémy se splácením.

Mohlo by se zdát, že nakonec mezi legálními a nelegálními alternativami pro zástupce rizikových nízkopříjmových skupin není velkého rozdílu. Vztah mezi ilegálními věřiteli a dlužníky je však ve většině případů založen na zastrašování a vydírání. Věřitelé se totiž nemohou v případě špatné platební morálky dlužníka obrátit běžnou cestou na soudy, neboť půjčují za úrok vyšší, než je nejvyšší povolený.



Celou studii najdete na http://libinst.cz/etexts/PA_1_2007.pdf .