Obětí Paroubka má být předsednictví ČR v Radě EU

Martin Frélich

Jiří Paroubek raději obětuje mezinárodní prestiž České republiky na úkor své mocichtivosti, než aby uznal svou osobní porážku ve volbách a přestal si nárokovat post premiéra. I tak by se dalo pochopit jeho vyjádření, že volby do PSP ČR by se mohly uskutečnit na podzim 2008, tedy v době těsně před dlouhodobě plánovaným předsednictvím ČR v Radě EU. Sám Paroubek i se svými poradci v zádech musí přece vědět, že předsedat Radě EU je záležitost náročná a to jak na přípravu, tak především na samotný průběh, ale také na dobu těsně po předsednictví a to díky tzv. „trojčlenství“. Je to záležitost náročná po stránce finanční, kdy náklady budou dosahovat stovky miliónů korun oproti běžnému řízení evropské agendy na ministerstvech či Úřadu vlády. Je to také záležitost náročná na kvalitní lidské zdroje, diplomaty a úředníky, vybavené jazykově a dokonale znající danou problematiku. Jedná se o velice prestižní věc, kdy ČR může jasně ukázat, že je plnohodnotným členem EU a to se svými právy a národními zájmy a není potřeba ji prodat za vidinu krátkodobých příslibů z Bruselu a odsouvat ji na druhou kolej jako méněcenného člena Unie, jak se to podařilo vládám ČSSD. Řízení předsednictví není jako vyhandlovat s vekslákama lepší cenu masa v RaJ. Tady už šibalství, korupce a lži stačit nebudou. Pro případ, jak se předsednictví může lehce stát neúspěšné, není potřeba chodit daleko do minulosti a to se jedná o země, které v Unii již mají s předsednictvím zkušenosti.

Ani argument, že v průběhu úspěšného předsednictví Dánského království v roce 1993 došlo ke změně vlády, tady neobstojí. Dánsko se svojí vyspělou vládní strukturou totiž v té době již bylo 20 let plnoprávným a respektovaným členem Unie. Unie, kde bylo jen 12 vyspělých a demokratických zemí a s výjimkou francouzské destruktivní a nátlakové politiky měli všichni zájem na spolupráci a dohodě. Oproti tomu dnes je členem EU 25 zemí a v roce 2009 se předpokládá, že členů EU bude 28! To je poněkud jiná situace a složení. Budeme totiž předsedat i zemím, kde slovo demokracie je teprve v plenkách a až čas ukáže, zda zločiny napáchané komunismem a diktátory budou vůbec kdy překonány.

Při zkušenostech současného rozpolceného socialisticky-regulovaného „tažení“ Evropou, řízeného anonymními byrokraty z Bruselu, se dá předpokládat, že bude moc a moc těžké hledat shodu a kompromis mezi 28 členy na čemkoliv. A proto není možné těsně před začátkem předsednictví měnit vládu! Premiér a ministři budou totiž nedílnou a nezbytnou součástí mašinérie, která předsednictví odpracuje. Vzhledem k absolutní nezkušenosti možných kandidátů na ministry pak tvrdím, že ministr, který přijde do funkce měsíc před začátkem předsednictví, bude jen klaun a bezduchý předříkávač textů napsaných úředníky, neschopný dovést k dohodě 28 různorodých priorit jednotlivých zemí. Ano, Unie to přežije a pojede dál svým životem. Ale pro ČR to je příliš drahá cena a oběť za to, že jeden člověk, byť předseda parlamentní strany, má neukojenou moc stát se premiérem.