Nejsem žádný Klausův vyvolenec
Vlastimil Tlustý
Nedělní svět, 15.08.2004
Vlastimil Tlustý se bojí, že občanští demokraté v podzimních volbách ztratí dobyté pozice v krajských zastupitelstvech. "ČSSD má nakročeno ke spolupráci s komunisty," myslí si.
NS: Vláda Stanislava Grosse byla jmenována minulý týden ve středu, vedení ODS na ni reagovalo až v pondělí po návratu z dovolené. Co jste to za opozici, když vládu ihned nerozcupujete?
Ono vlastně nebylo kromě personálního složení co kritizovat, protože programové prohlášení se teprve rodí. Jediný písemný dokument, takzvaná koaliční smlouva, nic konkrétního neobsahoval. Kroky staronových ministrů jsme kritizovali celé dva roky. Ve chvíli, kdy byla vláda Stanislava Grosse zformována, ale neměla program, se věcně kritizovat nedalo.
NS: To zpoždění vytkl ODS i její čestný předseda Václav Klaus.
Skoro ve všem s panem prezidentem souhlasím, ale v tomto nemohu. Ani za Václava Klause by se nemohlo kritizovat prohlášení, které jsme neměli v ruce. Na druhé straně bych po pádu Špidlovy vlády předpokládal větší aktivitu. Vedení ODS, a zvláště pan předseda Topolánek, se rozhodlo pro strategii neúčasti na sestavování vlády. Na výkonné radě jsem byl tím, kdo navrhoval i jiné varianty, ale rada se postavila jednoznačně proti.
NS: Jste považován za "Klausova člověka". Je to skutečně tak?
Do ODS jsem vstoupil již v roce 1991 a až do roku 1996 jsem vůči němu býval spíše v opozici. Po krizi strany v letech 1997 a 1998 se to změnilo. Po rozštěpení ODS jsem v ní zůstal, ačkoli osobně jsem třeba lépe vycházel s uprchlíky typu Jana Rumla nebo Ivana Pilipa. Od té doby jsme s Klausem spolupracovali velmi intenzivně, naše názory se sblížily. Dnes si troufám tvrdit, že v devíti otázkách z deseti se shodneme. Nemohu se ale považovat za Klausova vyvolence a nikdy jsem jím nebyl.
NS: Snaží se Topolánkovo vedení úplně odstřihnout stranu od Klause?
Myslím, že ne. Takovou tendenci necítím. Takto to interpretují jen média. Stejně tak je neustále zdůrazňována jakási polarita mezi mnou a Mirkem Topolánkem, jež je odvozována od toho, že já jsem z údajné Klausovy skupiny, podotýkám neexistující. Fakticky to tak není. Nicméně nepopírám, že neformální komunikace mezi Mirkem Topolánkem a Václavem Klausem nefunguje tak dobře jako mezi mnou a Klausem.
NS: Nevadí vám Topolánkova zemitost, která kontrastuje se stylem vystupování Klause?
Vždyť to byl přece záměr kongresu ODS v roce 2002. Zjednodušeně řečeno si tehdy 60procentní většina delegátů přála místo profesorského předsedy zemitějšího šéfa. Právě proto vyhrál volby Topolánek, a nikoli Nečas nebo Zahradil. Tehdy převládl názor, že ODS se příliš orientuje na intelektuály a vysokoškoláky. Většina chtěla, aby v čele byl někdo, kdo osloví i další skupiny obyvatel. V tomto smyslu Topolánek očekávání naplňuje.
NS: Nehrozí ale opačný extrém, tedy že ODS získá image strany zemanovského typu?
To je velmi citlivá otázka. Kyvadlo mívá tendenci přehoupnout se do nejzazší polohy. Myslím si ale, že ODS pod vedením Mirka Topolánka se docela daří udržet voliče, kteří pro ni byli tradiční, a zároveň úspěšně oslovit i další.
NS: To, jak jednotně stálo vedení ODS za Topolánkem v době vládní krize, svědčí o jeho silné pozici.
Od kongresu 2002 jsem nezaznamenal žádné aktivity, které by měly za cíl jeho pozici destabilizovat či vytvářet vůči němu alternativu. Nicméně před ODS stojí jeden významný okamžik, a to jsou podzimní volby do krajů. Nyní jsme zastoupeni ve všech čtrnácti krajských koalicích a v devíti krajích máme hejtmany. Zda ODS své pozice obhájí či neobhájí, to je prubířský kámen, na kterém se ukáže síla strany i jejího vedení.
NS: Co když vládní strany budou na krajské úrovni kopírovat celostátní koalici? Pak by mohly ODS vyšachovat, i kdyby vyhrála volby.
Grossova vláda bude mít silnou tendenci převést vládní koalici do krajů. Navíc jsem přesvědčen, že sociální demokracie má nakročeno ke spolupráci s komunisty. Předpokládám, že ODS ve volbách uspěje, ale jedna věc je vítězství i hodně nad třicet procent a druhá věc je, zda i s tímto výsledkem naleznete partnera a sestavíte s ním koalici. Obávám se, že ODS může být ze svých pozic vytlačena.
NS: Může to Topolánka stát křeslo?
Nebudu spekulovat, jak se to může dotknout toho či onoho ve vedení. Velký neúspěch by určitě inicioval úvahy o změnách ve vedení ODS. Jestli včetně předsedy nebo jenom místopředsedů, to nevím. Druhým okamžikem pravdy budou samozřejmě volby do Poslanecké sněmovny. K tomu, aby ODS mohla obsadit post premiéra, by musela výrazným způsobem vyhrát, což nemůžeme považovat za jisté.
NS: Přejete si za premiéra Topolánka?
Každopádně si ho umím jako premiéra představit. Žádná jiná politická strana nemá tak ucelený systém reforem jako my. Proto je důležité, aby příštím premiérem byl představitel ODS. Zda to bude Topolánek, to má ve svých rukou on.
NS: A vy byste si na premiéra troufl?
Nikdo mi to nevěří, ale já přísahám, že nemám žádnou ambici stát se ministrem financí nebo něčím jiným. Jsem v politice od roku 1991 a prožil jsem zázračný vzestup. Přes noc jsem se stal z vysokoškolského asistenta prvním náměstkem ministra zemědělství Josefa Luxe. Po roce pak přišel strmý sešup, kdy jsem se přes noc stal řadovým poslancem. Tento pád byl pro mě skutečně velké trauma a říkám upřímně, že jsem se z toho, jak mě vykopli, vzpamatovával dva roky. Zkušenost to byla tak silná, že se k žádné funkci neváži, protože se chci ušetřit planých nadějí.
NS: Teď jste stínovým ministrem financí. Jak se vám líbí nápady, se kterými přichází Grossova vláda?
Kombinují úplné nesmysly. Chtějí nižší daně pro chudší a vyšší pro bohatší. A zároveň slibují společné zdanění manželů, což není nic jiného než odstraňování této daňové progrese. To jsou dva projekty, které si principiálně odporují. Vicepremiér Martin Jahn klidně řekne, že novomanželské půjčky se budou financovat z výnosů z privatizace. To je ubohost. Když takovýto projekt založíte na jednorázovém příjmu, pak byste měl do zákona také napsat paragraf, že projekt skončí ve chvíli, kdy peníze z privatizace dojdou. V programu vlády nenajdete téměř žádné zmínky o skutečné důchodové reformě nebo o reformě zdravotnictví. Ministři vlastně říkají, že to tady nějak dva roky překlepou, prodají, co se dá, a pak se uvidí.
16. srpna 2004
