Pár slov k diskusi na bigblogeru

Jiří Krejčí

blog.lidovky

Vím, že na titulku by neměly patřit stížnosti na diskutující, přesto jsem nucen napsat vyjádření k diskusi na svém blogu, protože by mi tisíc znaků povolených v diskusi nestačilo. Často se mi totiž stává, že některý z diskutujících mi vytýká, že neodpovídám na jeho diskusní příspěvek přímo pod článkem, kterého se týká, ale že diskutuji pouze s těmi, co uvedou svoji mailovou adresu. Prý je to nedemokratické, sobecké, nafoukané a nevím jaké ještě. Proto si nestěžuji, ale pouze se vyjadřuji k tomuto problému.

Ono se řekne diskuse. Ale ví většina „diskutérů“ co toto slovo znamená? Podle toho jak sledují diskusi, nejen na svém blogu, tak se většina „diskutérů“ domnívá, že mohou autora i ostatní diskutující zesměšňovat, blábolit nesmysly, opakovat stále stejné urážky, které považují za vrcholně vtipné, spílat a vyhrožovat autorovi i diskutujícím. I absolvent zvláštní školy, který se naučil zacházet s počítačem, si zde připadá jako filosof a nepřekonatelný mudrc, který to autorovi, tomu blbovi, nandá kdykoli, třeba i o druhé hodině ranní po své dávce piv nebo rumu. Tak se postupně stalo, že se na každém blogu usadilo několik jedinců, kteří se vzájemně napadají čtyřiadvacet hodin denně. Tato virtuální válka jim asi nahrazuje svět hrdinských střetů pravěkých lovců mamutů, o které je moderní doba okrádá. Někde si musejí svůj adrenalin „uvolnit“, když jsou na provozování adrenalinových sportů příliš zbabělí.

V poslední době se vyskytují i takoví „diskutéři“, kterým jeden nick nestačí a používají jich několik. Jeden z těch „vtipných“ diskutérů dokonce používá „upravené“ jméno mého syna, kde jeho příjmení zaměnil mužským tvarem příjmení jeho manželky. Také zná i jeho mailovou adresu, kterou pod svými „diskusními“ příspěvky uvádí. Asi ho nebo mě nemá příliš v lásce a tak mně tímto způsobem obšťastňuje. Pokud mu to dělá dobře, nechť si poslouží.

Netvrdím, že jsou takoví všichni diskutující. K tomu mám opravdu daleko. S těmi, kteří mají chuť si opravdu popovídat a uvedou svoji mailovou adresu, si velmi rád popovídám i v případě, že se naše názory diametrálně liší. Když už nic jiného, tak každému z těchto diskutujících za příspěvek poděkuji, ovšem mimo těch, kteří mě vulgárně osočují či uvedou falešnou či neexistující mailovou adresu. Těm, kteří svoji adresu neuvedou, byť bych si i s nimi rád popovídal, neodpovídám proto, že neuvedením mailové adresy dávají jasně najevo, že o odpověď nestojí. Pokud bych ji napsal do diskuse, tak nemám záruku, že si ji přečtou.
I přes některé nepříjemné zkušenosti s některými „diskutéry“ jsem zásadně proti tomu, aby byla diskuse pod články zakazována či mazána. Pokud si někdo potřebuje vybít svůj vztek, tak je mnohem lepší, když si ho vybije pomocí slov, než aby někde ničil cizí majetek nebo, nedej Bože, aby šel někoho zmlátit či dokonce zabít.

Na závěr ještě rada kolegům blogerům: Chovejte se vůči diskutujícím podobným způsobem a hlavně se nenechte otrávit „diskutéry“, tím byste jim udělali velikou radost, kterou si nezaslouží.