Pravda a láska …

Jiří Krejčí

Uplynulo už dvacet let od chvíle, kdy jsme se dověděli, že: „PRAVDA A LÁSKA MUSEJÍ ZVÍTĚZIT NAD LŽÍ A NENÁVISTÍ!“. Ovšem nebyl stanoven přesný termín, kdy se tak má státi, a tak se zdá, že to vítězství je v nedohlednu. Aspoň kdyby už v příštím desetiletí k tomu došlo. My, co jsme trochu déle na světě, jsme prožili ve lži většinu svého života. Kdo prošel bahnem německé okupace, padesátých let a nakonec Husákovy normalizace, nemohl zůstat úplně čistý, i když si dnes většina lidí o sobě myslí, že se nikdy a ničím neušpinili.

A tak jsme si zvykli počítat s lhaním a podváděním jako s dýcháním. Mnozí naši politici nám neříkají pravdu! Když slyším Jiřího Paroubka a jeho šibaly, tak si říkám, vždyť oni přece musejí vědět, že nám lžou, když říkají, že se peníze na jimi navrhované rozdávání peněz v rozpočtu najdou, aniž by se zvyšoval státní dluh. My to víme a oni vědí, že to víme, ale přesto bezostyšně lžou, jako se lhalo za reálného socialismu. A tak se lže dál, lžeme jeden druhému a jednotlivě každý sám sobě.

Obdobně je tomu s korupcí. Všichni na ni nadávají, ale zapomínají, že za reálného socialismu byla daleko rozsáhlejší. Korupce kvete zpravidla ve státní službě a tehdy jsme byli všichni, kromě několika jednotlivců na volné noze, ve státní službě. Jenom si vzpomeňte. kde všude jste museli uplácet, když jste chtěli získat nějaké úzkoprofilové zboží nebo firemní zásobovač úzkoprofilový materiál. Např. naše sousedka chodila na domovní správu se žádostí opatřenou vždy půllitrovým kolkem a měla každých pět let novou kuchyňskou linku, nová tělesa ústředního topení atd. atd. Protože jsem takovými kolky své žádosti neopatřoval, tak máme v bytě původní kuchyňskou linku z roku 1951, nová topná tělesa až od doby, kdy jsme byt koupili do osobního vlastnictví a první barevnou televizi jsme si koupili v roce 1990.

Stejně tak je tomu s podvody. Za reálného socialismu se falšoval plán, dnes se falšuje daňové přiznání. Za reálného socialismu se stavěly „správným“ lidem chaty, dnes se jim staví vily nebo jsou zváni na zahraniční „konference“. Jenom ve dvou případech se to obrátilo, dříve musel obchodník uplácet dodavatele, zatímco dnes musí dodavatel uplácet obchodníka; stejně jako dříve se psalo jen malých, bezvýznamných, podvodníčcích, zatímco dnes se píše jen o velkých „rybách“, o kterých se dříve psát nesmělo.

A také začíná být pravdou, že mnoho lidí ztratilo lásku k událostem před dvaceti lety. Zbyla jim jen nenávist k úspěšnějším, vztek na „zloděje“ a „tuneláře“ a následné lhaní do vlastní kapsy, že v reálném socialismu to vlastně byla pohoda, a že za všechno mohou ti nahoře.

Už jsou tu zase Oni a My.

Preference levičáků rostou, protože oni to s námi myslí „dobře“, jak říká jedna ze švagrových mého syna. Jsou to přece ti hodní soudruzi s lidskou tváří, co už nemají ve znaku srp a kladivo a rudou pěticípou hvězdu nahradili oranžovou růží nebo třešničkami. A voliči najednou zapomněli a třicet korun jim bylo milejší než slušné hospodaření s krajskými penězi.

Zapomnětlivý národ se ovšem při volbách vyměnit nedá, a tak jsem zvědav, jak voliči v letošních supervolbách rozhodnou. Obávám se, že tomu bude obdobně jako v roce 1946.