SuperStar nebo souboje gladiátorů?

Zuzka Aislerová

Možná by se slušelo zodpovědět otázku, kterou si teď asi většina z vás pokládá. Co má společného SuperStar a gladiátorské zápasy a co má tedy signalizovat mnou zvolený nadpis? Pravda, v posledním kole se finalisté převlékali za historické a filmové postavy, ale nemám na mysli ani jejich pózy pro fotografy ani rozhovory pro média, ale pouze a jen jejich pěvecké výkony. Jestliže při swingu začalo přituhovat, s hudební scénou Semaforu se teprve finalisté pořádně zapotili. A výsledek byl takový, že se posluchači jejich podání buď líbilo a nebo to byl naprostý propadák. Tedy palec nahoru nebo palec dolů. Finalisté si opět zazpívali spolu s kapelou Pájky Pajk a oblékli legendární české písničky do modernějšího kabátu. Názory na jednotlivé výkony nebo způsoby podání se různily i v řadách poroty, pochopitelně, záleží na tom, kdo si jak skladbu pamatuje nebo co pro něho píseň znamená. K lehce kontroverznímu kolu SuperStar se vyjádřil i jeden z původních autorů semaforských písniček Jiří Suchý, zpěváky či zpěvačky, kterým se podaří vystihnout původního ducha a atmosféru skladby tak, jak to tenkrát autoři zamýšleli, bude obdivovat a ocení i naprosto nové podání. Jak to tedy nakonec dopadlo?

Věřím, že v mnoha věcech se mnou možná nebude každý souhlasit, protože tady opravdu zaleží na tom, jak se koho skladba dotýká a které provedení se vám zdá být blízké a které naopak úplně mimo mísu. Jak jsem však řekla, v mém hodnocení je to tentokrát pouze palec nahoru nebo dolů, pusťme se tedy do boje. Petr Bende si vybral skladbu „Pramínek vlasů“, kterou zásluhou jeho i kapely zrychlil víc než bylo nutné. Ona síla téhle skladby byla podle mého názoru v rozvláčnosti a umění vyhrát si s každým tónem. To všechno v Petrově provedení úplně zaniklo. Nakonec dovedl písničku do jakéhosi podivného bigbítového guláše, který mi vůbec nebyl po chuti. Palec dolů.

Vlasta Horváth zazpíval rychlejší skladbu „Honky Tonky Blues“, která naopak není moc silná v obsahu a vyžadovala spíše výraz. Dlouho jsem váhala, jestli si to takhle autoři představovali a zprvu mi přišlo Vlastovo podání i v pořádku. Ale nakonec jsem naznala, že to byl nejspíš jen moment uklidnění po rozhořčení z výkonu Petra Bendeho a poté, co zazpívali ostatní finalisté, mi nezbývá než zatím vodorovný palec otočit směrem dolů.

Ali Amiri už dokázal, že umí zazpívat česky a přitom nevypadnout a povedlo se mu to i podruhé. Přestože někdo může nabýt dojmu, že ho drží v SuperStar jen náctileté fanynky, musím říct pár slov na jeho obranu. Porota byla jeho provedením skladby „Píseň pro kočku“ velmi zklamaná, na druhou stranu, co se dalo čekat, když Ali nemá správnou českou výslovnost, s nepovedeným „ř“ to bude znít vždycky jako parodie. Ale kdyby skladba byla v jiném jazyce, takovém, který Ali ovládá, pravděpodobně by to byl nejlepší výkon večera. Nijak mu nenadržuji, pouze konstatuji, že on jediný pochopil, o čem skladba je a i přesto, že neuměl jednotlivá slova pořádně vyslovit, věděl dobře, co znamenají a dal skladbě přesně ten výraz a poslání, jaké původně měla. Dále oceňuji jeho odvážný názor, který asi mnohé patrioty zarazil. Dvojice Suchý&Šlitr skutečně nebyli zpěváci, ale divadelníci, jejich úkolem bylo bavit lidi. A mě Aliho zpěv bavil, proto palec otáčím směrem nahoru.

Gabriela Al Dhábba měla v tomto kole značně navrch, protože je univerzální zpěvačkou, která si dokáže poradit s kteroukoli skladbou, má slušný rozsah a i přes svůj cizokrajný původ umí perfektně česky, splňuje tedy všechno, co předchozím finalistům chybělo. Zazpívala píseň „Čekej tiše“ a pro porotu byla absolutní vítězkou večera i přes množství intonačních chyb. Pěvecká technika mě netrápí, spíš bych řekla, že pokud Gábina soutěž vyhraje, k čemuž má dost velké šance, pravděpodobně se z ní stane další ikona české pop music, která sice zpívá hezky, ale nepřinese do české hudby nic nového. Odezpívá totiž všechny skladby podle vzoru a nedá do nich nic ze sebe a s nějakou improvizací se také můžeme rozloučit. Přesto se jí však musí nechat, že tohle kolo se jí povedlo a palec v jejím případě míří nahoru.

Michal Hudček neměl minulý týden zrovna štěstí, při focení pro noviny měl pózovat na koni, který se zalekl blesku fotoaparátu, splašil se a Michala shodil. Stálo ho to pobyt v nemocnici a nedostatek času na přípravu. Přesto se soutěže zúčastnil a vyvrátil pochybnosti, že ho diváci pošlou dál jen z lítosti. Vybral si skladbu „Tereza“ a nejenže pěvecky předčil loňského finalistu Tomáše Savku, který po této písničce také sáhl, ale dal do ní to hlavní – duši. A myslím, že právě toho si lidé cení nejvíce. Palec tedy míří nahoru.

Michal Foret zpíval skladbu „Marnivá sestřenice“, už z prvních tónů však bylo znát, že tady se něco nepovedlo. Michal to bral jako nutné zlo, svou povinnost, že skladbu musí odezpívat a tvářit se co nejvíc zoufalecky a omluvně, aby ho ještě pustili dál. Vůbec nepochopil náplň a text písničky. No co se dá dělat, někdo musí z kola ven a Michal Foret si kromě mého palce dolů vysloužil i nedobrovolnou propustku ze soutěže.

Po náročnějších kolech nás čeká zase trochu změna. Můžeme se dočkat klidných kytarovek nebo také pořádného nářezu, záleží, co si finalisté zvolí. Tématem není nic jiného než rock. Neskrývám, že tohle je žánr mého srdce, jsem hodně zvědavá, jak si s ním finalisté poradí a přiznávám, že na jejich výkony budu obzvlášť přísná.Tak se těším zase příště.