Volte ředitele

Martin Daneš

Už je to tady: Po Belgii, Holandsku, Itálii nebo Švýcarsku se i v Česku začínají rýsovat kontury strany, jež může zvířit poklidné hladiny naší politiky. Tradiční politická scéna ani média nemohou představitelům nekonformních stran přijít na jméno a s oblibou je označují za populisty, pravicové extremisty či neofašisty; jako argument slouží jejich provokativní rétorika a odmítání pravidel hry daných místními elitami. Za programovou démonizací oněch stran se ve skutečnosti skrývá strach establishmentu o vlastní pozice.

Vladimír Železný s Janou Bobošíkovou vedoucí evropskou volební kandidátku dosud bezbarvého hnutí Nezávislých svými osobnostními profily korespondují se západoevropskými „populistickými“ lídry. Ano, i česká politika se do značné míry stala pouhým pimprlovým divadlem pro voliče. Zástupci dvou soupeřících stran si při televizní debatě vjíždějí do vlasů (Držte mě, nebo… hlásá buldočí výraz ve tváři opozičního předáka), avšak hned po skončení přenosu přejdou oba k tykání a důvěrnému oslovování křestními jmény. Poučné jsou též záběry z parlamentních kuloárů, na nichž takoví Ivan Langer s Petrou Buzkovou, dva zdánlivě nesmiřitelní oponenti, spolu komunikují stylem připomínajícím cukrování milenců.

Vypadalo by to jako nevinná záležitost (Ať si cukrují, když si jsou sympatičtí!), kdyby v politice nefungovaly síly sbližující všechny etablované strany. I sama politická třída má své mocenskohospodářské zájmy, na nichž se rády přiživí vlivné lobby prosazující své zájmy na úkor občanů. Jednou z nejsilnějších u nás je lobby spjatá s veřejnoprávními médii čili „kulturní fronta“.

V systému pevně zakotvená ODS nemá dostatek razance, aby se s parazitujícími skupinami pustila tvrdě do křížku. Železný i Bobošíková ji mají. Od jednoho ani od druhého nelze očekávat, že se budou po vypnutí kamer bratříčkovat se svými soupeři. Železná Bobostrana může být k užitku. Strana zlých mužů a žen. Strana svobodymilovných kovbojů, co své kolty neodkládají nikdy v šatně.

4/12/2004

Martin Daneš
V roce 1991-92 byl diplomatickým poradcem v Kanceláři prezidenta republiky. Pracoval jako redaktor v Lidových novinách, Metropolitanu, Českém deníku, šéfredaktor Denního Telegrafu (1993-94) a měsíčníku Mezinárodní politika (2002). V současné době žije a pracuje ve Francii
Osobní stránky