O vnucích vrahů
Michal Simkanič
Každý, kdo sledoval v minulém týdnu přímý přenos tryzny v Osvětimi, si nutně musel uvědomit, jaká hrůza to tehdy musela být pro přímé oběti a snad ještě více pro jejich pozůstalé. Až neskutečná směs totální ztráty lidské důstojnosti, obrovského utrpení a na straně druhé nelidská zrůdnost a absence nejzákladnějších lidských hodnot. Nikdo soudný asi nepochybuje o tom, že iniciátorem byla defektní a zvrácená duše Adolfa Hitlera, současně se však ví, že on osobně pravděpodobně nepopravil vůbec nikoho a všechna ta zvěrstva, ne které svět dnes vzpomíná, jsou dílem jeho nohsledů a přisluhovačů. Do této role se však dostal téměř celý německý národ a máme-li mluvit pravdu, pak ji musíme říkat, ať je jakákoli. Tisíce popravčích, statisíce fízlů a bachařů, miliony vojáků a desítky milionů souhlasně mlčících příslušníků národa, který uvěřil, že je nadřazen jiným. To je nezvratná historická skutečnost. Mám za to, že mezi osobami, které jsou mi blízké, není nikdo, jehož dědeček nebo babička byli sprostými vrahy a jsem tomu rád a myslím si, že je to velice normální. Jsem skálopevně přesvědčen, že takhle nějak uvažuje naprosto každý člověk a hluboce proto nechápu, proč bych měl chovat či dokonce rozvíjet jakékoli přátelské vztahy k našim německým sousedům a nejsem příliš rád, že jsme manipulováni do nadšeného podporování velmi problematického soustátí, které dnes v Evropě vzniká. Dnešní Německo začíná prodělávat hospodářskou krizi, která má mnoho různých příčin, které nechci v tuto chvíli rozebírat. Pro moji myšlenku nejsou příliš podstatné, daleko důležitější je úvaha, že i tehdy ve třicátých letech minulého století byl na začátku pokus pozvednout tamní hospodářství a velice rychle se tak začalo dít na úkor ostatních národů a ve finále to skončilo miliony mrtvých. I dnes se najdou cynici, kteří umí vypočítat chemickou cenu člověka a celé lidské dějiny jsou plně neustálého opakování velmi podobných chyb. Mezi hlavní prostředky obrany proti opakování válečných hrůz patří trvalé vědomí viny a současně zřetelné ukázky připravenosti se bránit. Neumím si proto představit lepší vyvrcholení letošní připomínky nadcházejícího šedesátého výročí ukončení válečných operací v Evropě, než je kombinace historické vojenské přehlídky a prezentace naší současné profesionální armády, doplněné jejími spojenci v neporazitelné vojenské alianci NATO. Jsem velmi rád, že se najdou až překvapivě velká kvanta nadšenců, kteří právě na této myšlence intenzivně pracují. Že tomu netleskají naši němečtí sousedé je celkem pochopitelné, odpůrci se však mohou najít i u nás. Kdopak asi by jim za to velice rád zaplatil ?
www.ceskapravice.cz
Ing. Michal Simkanič
