Udělejte konečně pořádný bordel !

Zuzka Aislerová

Možná první věc, která vás napadne, až uvidíte nadpis tohoto článku, bude: Proč? Když už je to dávno pryč…Myslím, že světová událost takového formátu jako byla Live 8, by se neměla odbýt pár články, které následují bezprostředně po akci, ale zasloužila by také ohlédnutí a souhrn všeho, co přinesla i po delší době (a upřímně doufám, že se za ní média občas ohlédnout i za několik let). Dnes už víme, jak koncert Live 8 proběhl, kteří umělci vystoupili, jaké nakonec pořadatelé vznesli požadavky a jaký měla akce úspěch. Proběhl také summit G8 v Edinburghu se všemi protesty, které k tomu přirozeně patří a bohužel i teroristické útoky na Londýn. Jedna z teorií mimochodem hovoří o tom, že takto krutě chtěli teroristé odvést pozornost médií právě od summitu G8. A abychom si náhodou nemysleli, že teď už budeme připraveni se bránit a uchránit bezpečný svět, jak hrdě prohlašovala britská média, muselo se stát to samé pro jistotu i v Egyptě. Dokonce mě napadlo, že teroristé si vybírají zalidněná místa a pak se zavřenýma očima ukážou naslepo prstem na mapu.

Aby vás náhodou tato věta nezaskočila, vážně si myslím, že na tomto světě není v bezpečí nikdo. Nemůžete vědět, co se stane ve městě, kam letos jedete na dovolenou, třeba jen na jeden den a nebo ve městě, kde bydlíte. Zrovna včera mi moje kamarádka řekla, že byla svědkem pravděpodobné vraždy. Ne na vlastní oči, ale na vlastní uši. Přímo před jejím domem přepadli mladé děvče a i přesto, že ihned, jak slyšeli křik, telefonovali policii, za pět minut ji násilník umlátil a odtáhl do auta. Zbyla jen uválená tráva u křoví. Stalo se to už podruhé ve stejné lokalitě, poprvé toho člověka nechytli a našli jen mrtvolu. Tentokrát zatím nenašli nikoho. Někde stovky kilometrů daleko jsou lidé ohroženi teroristy, před vaším domem třeba jen jedním šílencem. Ale výsledek je stejný, pro někoho to znamená bolestný odchod z tohoto zdánlivě „pohodového světa“. Nebo ne? Copak dnešním populárním mottem není „to neřeš“ nebo „v pohodě“? Mám na tahle slova averzi, slyším je denně, i když nejsou vůbec vhodná. Zajímalo by mě, kdy si konečně lidé uvědomí, že tahle „témata“ nejsou jen „věcmi“, o kterých je nutno něco vědět, aby člověk vypadal aspoň trochu jako intelektuál a ne jako ignorant. Teroristických skupin je mnoho a mnoho se jich hrdě hlásí k egyptskému útoku. A co summit G8, ta pověstná schůze politiků nejmocnějších zemí na světě? Vzpomene si ještě někdo dnes, proč se vlastně sešli a k čemu to celé vedlo? Ani bych se nedivila, kdyby ne, protože výsledky summitu nebyly zrovna převratné. Ale jak jsem již poznamenala, mám v úmyslu se retrospektivně ohlédnout, co summitu předcházelo, tedy Live 8 a jaký měl tento megakoncert vlastně efekt.


Kdyby ta dvě přepadená děvčata, o kterých jsem se zmínila, měla v ten osudný den doprovod, pravděpodobně by jim to zachránilo život. Kdyby měla někoho, komu není lhostejné, co se jim může stát. Tímto se dostávám k jádru problému, kdyby byli na světě lidé, kterým není lhostejné, co se děje, možná bychom problémy konečně začali řešit a ne jen přehlížet. Pro většinu lidí jako jste vy, kdo čtete tento článek, máte tedy přístup k internetu, což znamená, že žijete nejspíš v docela jiném světě, než lidé, kterých se týkal Live 8, znamená „třetí svět“ jen pojem, něco, co je natolik vzdálené, že nemůžeme být nápomocni. Live 8 měl dokázat, že celá planeta má k sobě blíž, než si lidé vůbec uvědomují. Četla jsem názory, ve kterých se buď hovořilo o tom, že celá akce se konala, že vystoupili ti a ti a jaký byl plán. Četla jsem také názory, že celý Live 8 byl jen výstřelek celebrit, aby se svým jménem zasloužili o to, že se pokusili udělat něco, aby svět nebyl tak zlý. Proto přicházím se svým názorem s odstupem, protože nesouhlasím a chci zdůraznit, že úsilí v takovém rozsahu a apel na lidstvo, na obyčejné lidi, kteří by jinak měli pocit, že se jich to netýká, ale dohromady tvoří společenství, které jako celek má obrovské možnosti, má mnohem větší moc, než když se bude společnost neustále přesvědčovat, že jediným řešením je čekat, co udělá pár pajduláků, kteří se náhodou dostali k moci. Samozřejmě, že naprostá liberálnost by asi také k ničemu nevedla, protože dav, ve kterém všichni mlčí, má problém se pohnout právě kvůli obavě, co se stane tomu jedinci, který bude vyčnívat. Někdo to totiž začít musí, nikdy se nestalo, aby všichni udělali krok dopředu zároveň, pokud by se předem nedomluvili. Když tedy máme ty vyvolené, kteří ten krok mají udělat, musíme je jako dav podpořit, aby ho opravdu udělali. Pokud má někdo jiné řešení, nechť ho navrhne. Pořád slyším jen kritiku, když se někdo rozhodne něco udělat a žádný z těchto kritiků nenavrhne jiné řešení. Proč? Možná proto, že nejadekvátnějším řešením v dnešní vyspělé a inteligentní společnosti je sejít se na jednom místě, poukázat na problém a společně navrhnout řešení, ze kterých se vybere to nejvhodnější. Bob Geldof a spol. tedy splnili to, co si předsevzali a také naše očekávání. Kdo je však nesplnil, byla G8. Pánové se sešli, s naškrobenými úsměvy si popovídali, jak jde život, o terorismu se zmínili jako o největším problému dnešní společnosti, který se musí řešit, nicméně momentálně nikoho nic nenapadá, tak snad se to časem snad nějak vyvrbí. Kruci, teď byla ta velká akce Live 8, kvůli které nás budou všichni sledovat, to nám byl čert dlužen toho Geldofa, tak co s tím, chlapci uděláme? Tak jim odpustíme aspoň část dluhu, aby zase na chvilku zavřeli zobáky a šli si zpívat před svoje natěšené fanoušky a hlavně nám dali pokoj, my máme tolik práce, že nevíme, co dělat dřív. Jo chlapci, to má tak každý, kdo se vydá cestou průkopníka a tou by se měl dát každý, kdo chce mluvit do politiky nebo ne? Docela naivní myšlenka, co říkáte?

Co může člověka přesvědčit více, než důkaz, že to má smysl. Proč vodit na pódium 100 zachráněných Afričanů, když stačí jedna mladá dívka. I kdyby se měl zachránit život jenom jí, proč ne, když je to v naší moci? Na těch pódiích v deseti městech světa nestály celebrity, které chtěly svou účastí získat svatozář, stáli tam lidé, kteří mají na tomto světě určitou roli a když ji následují, jsou vidět výsledky. Stejně jako vy jste si mohli najít pár minut na napsání vašeho jména do internetového formuláře, oni si našli v nabitém programu jeden den na vystoupení na této akci. Kromě Boba Geldofa, který uspořádal Live Aid již v roce 1985 a tenkrát se podařilo získat 100 mil. na pomoc Africe, se i mnozí účinkující zasloužili o menší a větší úspěchy ve světě. Stačí zmínit zainteresovanost Bona Voxe z U2 a mimochodem věděli jste, že zpěvák A-ha, Morten Harket, se angažoval v pomoci Východnímu Timoru za získání nezávislosti? Za nějaký čas tato země skutečně získala svobodu.To neznamená, že když se o podobných věcech moc nemluví, že se nekonají. Věřte, že to není samo sebou. Umělců, kteří vědí, že mohou něco ovlivnit, je samozřejmě mnohem víc, tak proč je za to kritizovat?

Na rozdíl od jiných mezinárodních akcí musím pochválit ČT, která věnovala programu 11 hodin (jen tu přestávku na Tour De France si mohla odpustit, cyklistický závod tu přece jen máme každý rok). Sledovat znovuzrození Pink Floyd ze záznamu, když se tato legenda dala dohromady právě kvůli Live 8, trochu kazí dojem. Stejně jako šaškárny s informačním okénkem na začátku přenosu, i když pohled na pana Anděla, rozhořčeného z techniků, mě docela pobavil. Mě zase rozhořčily technické potíže v Berlíně, ale s tím se musí při tak velké akci počítat. Co mě však zklamalo, byla sledovanost pouhých 200 000 lidí v naší republice. Zdaleka ani desetina celého národa, přitom ČT2 je celoplošnou stanicí. Myslím, že o tuto akci jevila česká média nedostatečný zájem a mnoho lidí o ní ani předem nevědělo. Je mi líto těch, kdo přišli o ten jedinečný pocit, že jsou součástí něčeho velkého.