Špatné nápady vlády ničí školství

Václav Klaus ml.

Mf Dnes 14.12.2005

Jako nelze plánovat hospodářství, nelze úspěšně plánovat školství

Poslední výzkum renomované mezinárodní organizace PISA (Program pro mezinárodní hodnocení studentů) zadaný v 39 zemích - mezi nimi v České republice - mimo jiné ukázal, že skoro třetina českých učňů nerozumí psanému textu. U matematiky, logiky a přírodovědy byly výsledky podobné. Studenti českých gymnázií naopak testem prošli všichni.

Naši odborníci z Ústavu pro informace ve vzdělání ještě ani pomalu nedokončili prezentaci těchto nedobrých výsledků a mediální politička, ministryně školství, již odprezentovala řešení: „Chceme, aby přibylo gymnázií.“ Tím je problém jakoby řešen, čtenáři uklidněni a zítra bude v novinách zase něco jiného. Navíc ministerstvo stejně nová gymnázia samo nezakládá (zřizovatelem středních škol jsou nejčastěji kraje), takže kdyby si na věc případně nějaký novinář ještě za rok vzpomněl (žádná nová gymnázia nevzniknou), omlátí se to pak o hlavu krajům ovládaným opozicí. Politicky dokonalé. Co na tom, že nezvládání čtení u výrazné části teenagerů je problém zejména základního školství, nikoli problém poměru: gymnázia versus učiliště?

Žalostné výsledky učňů

Několik historických poznámek k této věci:

Předchůdce Buzkové, ministr školství Eduard Zeman (rovněž ČSSD), prosazoval v letech 1998-2002 přesný opak. Více učňů, méně míst na gymnáziích.

Počet gymnázií přitom nevzrostl ani neklesl za ministra Zemana ani za ministryně Buzkové.

V podobném testu z roku 2000 byly výsledky českých učňů srovnatelně žalostné. Během tohoto volebního období tedy nedošlo k žádné změně, jen trochu k horšímu.

Mediální (nikoli reálná) tužba ministerstva po více (či předtím po méně) gymnáziích je z povahy věci nemoudrá. Vytvoření pružného systému podporujícího vznik nových vzdělávacích subjektů, zajišťujícího snadnou reakci na změny v poptávce rodičů a žáků, není totéž jako plánovaný nárůst (a u jiného ministra zase plánovaný pokles) některého typu škol. Stejně jako nelze plánovat hospodářství, nelze úspěšně plánovat ani systém školství. Jde o systém složitý, kde jsou statisíce žáků a rodin s odlišnými schopnostmi, přáními a tužbami. Systém existuje v měnícím se světě. Systém, který nemůže zůstat beze změny. Jednotlivé školy a možná celé typy škol musí vznikat i zanikat. Zanikání škol je však mediálně výrazně méně populární, a proto se o něm v dnešní dvouvteřinové televizní demokracii není vhodné zmiňovat.

Za posledních patnáct let ztratila učiliště skoro 50 procent klientů, což kontrastuje s nárůstem počtu gymnazistů. Tato data se však netýkají počtu škol, ty jsou takřka beze změn. Neboli na prudký (populační) pokles a změnu poptávky nereaguje školský systém skoro nijak. Učiliště se vylidnila a málokdo se tam chce vzdělávat (hodně dětí ale musí, neb jinde pro ně nezbývá místo).

Gymnázia praskají ve švech

Gymnázia praskají ve švech a odmítají polovinu (údaj z roku 2004) zájemců. Zbývá dodat, že finanční příspěvek na žáka mají gymnázia výrazně nižší než jiné střední školy, čímž se kruh uzavírá. Stát podobnými transfery dělá finančně z dvou gymnazistů jednoho a z jednoho učně dva. Není tedy divu, že je systém zcela nepružný i při tak extrémním rozdílu mezi poptávkou a nabídkou.

Výsledkem ovšem je, že učni jsou tou částí mladé generace, která je nejvíce poškozena nedostatky našeho školství - nezájmem o změny, centralizovaností, nivelizací a neindividuálností.