Tragédie právní úrovně našich zákonodárců
Michael Canov
Volba prezidenta republiky 8. a 9. února v přímém přenosu zdokumentovala právní úroveň našich zákonodárců, kterou podtrhli i komentátoři a jejich hosté v televizním studiu. V případě tajného hlasování by měl volitel možnost zakroužkovat buďto kandidáta jednoho nebo druhého s tím, že při zakroužkování obou je lístek neplatný.
Ovšem vzhledem k tomu, že se nakonec hlasovalo veřejně, muselo se dle jednacího řádu sněmovny u každého návrhu hlasovat "pro návrh" a "proti návrhu". Takto se skutečně hlasovalo o návrhu na zvolení prvního kandidáta (pana prezidenta Václava Klause). Po skončení tohoto hlasování se ovšem namísto vyhodnocení tohoto návrhu volební komisí, tj. vyhodnocení toho zda návrh na zvolení Václava Klause byl či nebyl přijat, ihned hlasovalo o návrhu na zvolení druhého kandidáta (pana Jana Švejnara). Přitom nejen selský rozum, ale především jednací řád sněmovny vylučuje, aby se v případě zvolení jednoho kandidáta prezidentem, hlasovalo o návrhu na zvolení druhého (odst.3 §72 jednacího řádu sněmovny: "Vylučuje-li přijatý návrh další návrh, o tomto dalším návrhu se již nehlasuje. Dojde-li ke sporu, rozhodne Sněmovna.").
Namísto toho, aby bylo zabráněno tomu, aby se po hlasování o návrhu na zvolení pana Václava Klause, bez vyhodnocení toho, zda tento návrh byl či nebyl přijat, hlasovalo o dalším návrhu na zvolení pana Jana Švejnara, se někteří zákonodárci a politologové ve studiu ČT zabývali tím, jak zabránit tomu, aby někteří volitelé hlasovali pro oba kandidáty. Přitom každý zákonodárce může ze zákona u každého návrhu hlasovat "pro návrh" či "proti návrhu" zcela bez ohledu nato, jak hlasoval u jiného návrhu. Teoreticky tedy mohlo všech 281 zákonodárců hlasovat "pro návrh" jak u návrhu na zvolení pana Václava Klause, tak u návrhu na zvolení pana Jana Švejnara. Zakopaný pes je ovšem v tom, že v případě přijetí prvního návrhu, tj. návrhu na zvolení pana Václava Klause, by s ohledem nato, že přijetí tohoto návrhu (a k přijetí dochází v okamžiku hlasování, ne v okamžiku, kdy to volební komise potvrdí svým zápisem) vylučuje hlasování o dalším návrhu na prezidenta, by další hlasování bylo nicotné (jako by nikdy nenastalo). Tzn., že v případě, že by nejen první kandidát pan Václav Klaus, ale i druhý kandidát získal ve třetím kole potřebných 140 hlasů (z 278 přítomných), byl by prezidentem ten, o kterém se hlasovalo jako o prvním, hlasování o druhém by bylo nicotné. Nemá tedy pravdu předseda Senátu a další , že republika by mohla mít dva prezidenty, je ovšem pravda, že při předvedené právní úrovni našich zákonodárců, by se o tomto hádali až do alelujá (resp. než by konstatoval Ústavní soud, že prezidentem je ten první) a ostuda našeho zákonodárného sboru by dosáhla absolutního vrcholu.
Parlament může děkovat bohu, že k té nebetyčné ostudě nedošlo. A přitom stačilo jen relativně málo. Stačilo, aby se komunisté rozhodli jako jeden muž pro podporu Jana Švejnara (a bylo by to 139:139) a aby polomrtvý poslanec ČSSD Snítilý neopustil Pražský Hrad a buďto z důvodu,aby měl ode všech pokoj či. ze zlomyslnosti, hlasoval u obou návrhů "pro návrh"a bylo vymalováno - pro oba kandidáty by bylo 140 hlasů z 279.
Již jen jako povzdech konstatuji, že sama technika veřejného hlasování - bez hlasovacího zařízení či ještě lépe hlasování po jménech - byla u volby prezidenta republiky neskutečným šuntem. V situaci, kdy mohl rozhodnout každý hlas, mohla o všem rozhodnout mýlka skrutátorky, či podrbání se na hlavě právě nehlasujícího zákonodárce - to vše v roce 2008 - v době, kdy existuje všudepřítomná elektronika a kdy se hlasovací zařízení používá běžně v zastupitelstvu každého většího města.
Michael CanovStarosta Chrastavy