Proč se nebát soukromých zdravotních pojišťoven

Tomáš Munzi

18.8.2008 MF Dnes


Vsouvislosti s reformními procesy v českém zdravotnictví je nezbytné neustále otevírat témata, která jsou kvůli populistickým předsudkům o „bezplatném“ zdravotnictví stále jakési tabu. Je to o to těžší, když je pouhá malicherná transformace nemocnic na akciové společnosti považována za cestu k „sobeckým a bezohledným“ buržoazním poměrům ve zdravotnictví.

Je až neuvěřitelné, jak je strach před „špinavým“ obchodem ve zdravotnictví přiživován těmi, kterým o pojišťovací solidaritu mezi zdravými a nemocnými vůbec nejde. Díky chiméře „vše pro všechny zdarma“ dochází k perverzi rovné solidarity ve prospěch protekcionismu a korupce. Dochází i k přenášení nákladů těch, kteří zneužívají státní pseudosolidarity, na ty, kteří se ke svému zdraví chovají odpovědně.

Státní zdravotní solidarita prostřednictvím veřejných zdravotních pojišťoven je bohužel ve skutečnosti tak trochu parodií na princip pojistné ochrany těch, které postihne životní tragédie a je nutné financovat jejich drahou léčbu. Aby pojišťovací systém efektivně splňoval úlohu opory jednotlivce před nešťastnou životní událostí, musí mít v sobě principiálně zabudovány instrumenty proti zneužívaní v podobě morálního hazardérství a černého pasažérství.

Pokud tomu tak není, systém se musí zvrhnout a stane se nástrojem zneužívání a vytlačování solidarity s potřebnými ve prospěch parazitování a neodpovědnosti za zdraví.

Ukažme si to na několika společensky citlivých příkladech. Výše zdravotního pojistného je vyměřována procentní částí z hrubého výdělku. Tento odvod je však spíše zdravotní daní, ze které se má financovat populistická politika „bezplatného“ zdravotnictví. Takové pojistné neodráží rizikovost povolání a osobní motivaci ke zdravému životnímu stylu.

Ve společnosti je také více lidí, kteří si ve větší než rozumné míře pletou dýchací trubici s továrním komínem a játra s destilačním zařízením. Ve zdravém pojišťovacím systému by neodpovědní měli být malusováni a odpovědní bonusováni.

Potenciálním zneuživatelem zdravotního systému je každý morálně hazardující „bezstarostný jezdec“, který riskuje s tím, že se o něj pečovatelský stát přece vždy postará.

Pokud se o něj totiž skutečně „bezplatně“ postará, tak je to na úkor doopravdy potřebných, kteří nemohli své životní tragédii předejít.

Proto si přejme co nejvíce soukromých pojišťoven, které nastolí normální poměry. Tedy takové, v nichž nebude středobodem anonymní a neodpovědný pacient, ale sebevědomý a odpovědný klient.