Když argumenty nic nezmohou

Zdeněk Prosek

Diskuse mezi příznivci a odpůrci umístění amerického radaru v brdských lesích se dostává do stádia zákopové války. Množství poskytnutých informací a racionální argumentace od příznivců radaru zjevně míjejí cíl a otevřená debata, kterou tak důrazně požadovali odpůrci, jak se zdá na jejich postoji nic nemění. Nemůže. Více než o věc jde totiž – ostatně podobně jako u globálního oteplování - o víru a přesvědčení.

K nalezení zdrojů této víry a přesvědčení stačí, podíváme-li se na webové stránky iniciativy Ne základnám. Mezi jejími podporovateli najdeme tři různé ideové zdroje, z nichž každý má své vlastní historické, politické, či náboženské kořeny.

Především jsou to pacifistická hnutí, jako například Mezinárodní mírové hnutí, Česká mírová společnost, nebo sdružení Vojáci proti válce. Samotný jejich název napovídá, že jejich základní vírou je odmítání jakékoli obrany s použitím zbraní, přesvědčení, že všechny konflikty na zemi lze vyřešit čistě mírovou cestou. V podstatě ghándíovská idea nenásilí. Podobný postoj zaujímají některá ekologická, křesťansky motivovaná a obecně humanistická hnutí, která jsou kolem iniciativy sdružena. Ušlechtilý, leč v dnešním reálném světě nepříliš praktický postoj.

Druhý zdroj je reprezentován radikálně levicovými uskupeními jako jsou Komunistický svaz mládeže, REVO - organizace revoluční mládeže, nebo Socialistická Solidarita. V jejich programových dokumentech najdeme takové teze jako „boj za revoluční překonání kapitalistického řádu masami pracujících“, „historická nezbytnost antikapitalistické rebelie“, nebo „úsilí o socialismus je součástí celosvětového boje“. Z obdobného vidění světa pramení také odpor k umístění americké radarové stanice ze strany KSČM a některých členů sociální demokracie. Není se co divit, že ve vojenské přítomnosti USA vidí ohrožení vlastních pozic ve svém internacionálním boji za socialismus či komunismus. Tento boj tak ovšem nadřazují nad potřebu obrany země.

Konečně ke třetímu okruhu podporovatelů iniciativy Ne základnám patří podle zmíněného serveru islámská komunita. Radarová stanice, která má sloužit k obraně před řízenými balistickými střelami vypuštěnými některým z radikálních nábožensky fundamentalistických režimů, má svoje přesvědčené odpůrce například v Islámské nadaci, Palestinském klubu, nebo Muslimské unii. Právě na jejích stránkách se v takzvané Islámské deklaraci můžeme mimo jiné dočíst: „…deklarace neobsahuje myšlenky, které by mohly být považovány za úplně nové. Je to především syntéza idejí, které se stále častěji ozývají z různých stran a které mají obecnou platnost ve všech částech muslimského světa. Nicméně jejich novost je v tom, že požadují, aby se od idejí a plánů přešlo k jejich organizovanému uskutečňování. Boj za nové cíle nezačíná dnes. Naopak, historie tohoto boje už má své mučedníky a stránky popsané utrpením a oběťmi. Nicméně jsou to osobní oběti významných jedinců nebo odvážných skupin ve střetu s mocnými silami neislámského světa. Rozsáhlost problémů a potíží však vyžaduje organizovanou akci miliónů. …Neexistuje mírová koexistence mezi „islámským náboženstvím“ a neislámskými společenskými a politickými institucemi… Je jenom cesta práce, boje a obětí. Ve chvílích zkoušek mějme vždy na paměti dvě věci: za námi stojí požehnáni Boží a souhlas našeho národa…“

Otevřeně a poctivě řečeno. Dobrý argument zejména pro pacifisty a socialisty. Proti jejich přesvědčení ale ani takový argument nejspíš neobstojí.


/psáno pro MFD/