Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Stručný přehled historického vývoje klimatu

Zuzana Chlumská

Stručný přehled historického vývoje klimatu

Úvodem:

Dostala se mi do ruky „Velká kniha o klimatu Zemí koruny české“. Neprozřetelně jsem přislíbila prostudovat a učinit stručný výtah. Už při prvním zběžném nahlédnutí padl na mě z mé nemístné zpupnosti děs a začala jsem váhat. Jenže kniha už není na trhu, takže pro ty, kteří už nemají šanci, jsem se do toho přece jen pustila.
Autoři: Jiří Svoboda, Zdeněk Vašků a Václav Cílek odvedli dokonalou práci a já jim tímto gratuluji.
650 stran knihy je tak nabitých informacemi, že vybírat nelze, jen vynechávat - k mé velké lítosti. Takže následující text berte spíše jako upoutávky na nesmírně zajímavou knížku.
Pokud pod kurzivou není uveden pramen, jedná se o citace autorů knihy.

„Nemyslíme si, že minulost je klíčem k budoucnosti…Minulost má jiný význam, ukazuje nám meze, ve kterých se systém pohybuje.“

Polyglacialismus aneb doby ledové


Až do počátku 19 století byly bludné balvany a skalní ohlazy považovány za pozůstatek biblické potopy světa. Až biolog Louis Agassiz přišel (kolem r. 1836) s myšlenkou ledové doby a téměř padesát dalších let trvalo, než byla všeobecně přijata. V roce 1909 publikovali A.Penck a E.Brückner názor podložený nálezy, že existovalo několik dob ledových - Ginz, Mindel, Riss a Würm a posléze ještě Donau a Biber. Teprve v 60. letech začal se klimatologický výzkum soustřeďovat na mechanismy, které vedou k proměnám globálního klimatu.
…další mořské vrty a nové sprašové série objevené v Číně a středoasijských ruských republikách ukázaly, že chladných výkyvů bylo 50 a z toho nejméně 22krát pohltily kontinentální ledovce začnou část středního pásma obou polokoulí
. I tento příběh je poučný, protože neznáme ani jeden vážný argument, proč by teplé období, v němž žijeme, mělo končit jinak než padesát předcházejících - ledovou dobou. To, co nevíme je, kdy se to stane a o jak rychlou změnu půjde…

…Základní rámec, v němž se jako lidé a naši předchůdci pohybujeme, je určen právě oním neklidným až katastrofickým chodem klimatu. Někdy před 2,7miliony let se poměrně klidné a vyvážené a dokonce o něco teplejší zemské klima změnilo na současný stav. Není jasné, co tuto změnu způsobilo….

Víme jen, že došlo k intenzivnímu vrásnění, které měnilo jak vzdušné proudění, tak i směry mořských proudů. V době před asi 1 milionem let se délka trvání ledových dob mění ze 40 tisíc na 100 tisíc let s trváním doby meziledové 20 tisíc let, což je zřejmě dáno vzájemným postavením Země a Slunce, tedy na tvaru oběžné dráhy.

…Tato dráha se mění s kruhové na eliptickou a v závislosti na vzdálenosti Země od Slunce se mění i množství energie dopadající na zemský povrch. V každém případě patří poslední milion let mezi nejintenzivnější období klimatických změn, jaké Země zažila za posledních asi sto milionů let. Odpůrci myšlenky katastrofického globálního oteplování
upozorňují, že současné podnebí je také jedním z nejstudenějších, jakým byla Země za poslední desetimiliony let zasažena.

Klimatické změny pak pravděpodobně stojí i za vývinem hominidů, kdy s chladnějším podnebím a ústupem lesa byli nuceni změnit prostředí.
…Náhlé klimatické změny - dnes bychom je nazvali katastrofy…nepochybně přispěly k vývoji člověka jako druhu. Civilizace však vznikají za příhodných klimatických podmínek a pro jejich další rozvoj nejsou ani tak nutné ty nejlepší klimatické faktory, ale především jejich stabilita…

Co laik netuší:

Heinrichovy vrstvičky -
V severním Atlantiku jsou ve vrstvách poslední doby ledové mezi šedými bahny nalézány několikacentimetrové vrstvy světlého písku prokazatelně pocházejícího z Kanady - důsledek náhlého driftu severských ledovců.
…Dá se modelovat, že jejich tání muselo být velmi rychlé a odehrávalo se v měřítku snad jen několika sezón. Dopady pak byly dalekosáhlé. Především slaná a sladká voda se spolu špatně mísí…

V důsledku tání ledovců může sladká voda zůstat na povrchu oceánu měsíce i roky. Změna salinity vyvolá úhyn organismů. Sladká voda snadněji zamrzá a led odráží více tepla do prostoru. Oblast polárních bouří se posouvá na jih.


Sprašový marker -
nám signalizuje existenci stejných klimatologických jevů i na pevnině. U nás konkrétně např. v Modřicích u Brna nebo v Sedlci u Prahy. Posunutí studeného počasí k jihu znamená vytvoření ostrého teplotního rozhraní, pravděpodobné hurikány a mimořádně silné prachové bouře jejichž důsledkem sprašové markery jsou. Na ně pak nasedá další sediment - hlinopísky (vznikají při prudkém lijáku na vysušenou půdu, která je splachována přívalem). Normálně se, působením žížal, po několika letech promísí. Změna však byla natolik rychlá, že žížaly zřejmě pomrzly a vrstvy se nesmísily. Překvapivá je hlavně rychlost s jakou může ke změně dojít.
ke snížení průměrné roční teploty až o 10°C - stačí pravděpodobně kratší doba než 20 let…. V poslední době ledové se odehrávala v průměru každých 10 tisíc let.


Dansgaard-Oeschgerovy oscilace -
slábnutí nebo úplný zánik oceánského proudění na 1 - 5 tisíc let, aby se po té zase objevil. Dochází k němu v průběhu ledových dob a ke snížení průměrných teplot až o 10°C.
…Změny této amplitudy neočekáváme v průběhu interglaciálů, ale máme závažné podezření až jistotu, že poslední interglaciál
(eem - před 100 tisíci roky) končil zastavením či podstatným omezením oceánského výměníku….

Poslední dobu ledovou
, pro kterou bylo i v celosvětovém měřítku důležité osídlení moravských úvalů (např. Dolní Věstonice), si na našem území představuje jako studenou, travnatou tundru na které se popásalo celkem značné množství zvěře a v níž se sem tam vyskytoval i les. Konec ledové doby a oteplení znamenalo vlastně zhoršení situace a úbytek lovné zvěře a bylo pravděpodobně příčinou, která si vynutila vznik zemědělství.

…Koncem glaciálu do českých zemí začíná pronikat zapojený les. Někdy před 10 - 12 tisíci lety následkem tání horských ledovců a existence promrzlé půdy, která brání vsaku vody, dochází ke změně vodních režimů. Paralelní toky rozvětvených řek se spojují do meandrujících vodnatých toků, které se zařezávají do skalního podloží…
…Jiným důležitým procesem, který byl koncem glaciálu velmi aktivní, je solifukce neboli půdotok. Dochází při ní k pomalému tečení rozbředlé půdy po zmrzlém podlož,í a to i při poměrně malých sklonech. Koncem glaciálu se rovněž zvýrazňují asymetrická údolí.
(Sluncem více ozářený svah podléhá větší erozi.) Později jsou oba svahy pokryty lesem, který konzervuje tvary vzniklé právě koncem glaciálu…


V hodnocení klimatu Země
za poslední miliardu let se pohybujeme v měřítku i desítek milionů let, po které trvaly doby ledové. Poslední 2 miliony let, ve čtvrtohorách, s typickým střídáním ledových a meziledových dob se jedná o měřítko několika stovek či desítek tisíců let. V posledních 12 tisících letech, v holocénu se už naše měřítka zkracují.
…Mnohé z nich úzce souvisí s rozvojem a zánikem lidských kultur. Velmi osobně k nám často hovoří přes propast věků, protože velké kulturní a etnické migrace od příchodu Hunů, Avarů, Turků až po Slovany, jsou velmi často svázány s klimatickými změnami.Konečně posledním měřítkem jsou klimatické oscilace, trvající několik let nebo několik desítek let…


…Důležité je si uvědomit, že co platí v jednom měřítku, může mít opačný význam v měřítku jiném.
Klimatické optimum evropského holocénu je doprovázeno zvýšenými teplotami a srážkami a také nástupem zemědělských civilizací, ale v témže Období na předním východě dochází k významné aridizaci a transformaci místních kultur, jejichž zemědělský areál se následkem vysušení zmenšil…

Žijeme v době, kterou nazýváme Holocén

…Nastupuje po poslední době ledové a trvá asi 125 tisíc let. Představuje zatím poslední interglaciál, který by během několika tisíc let měl přejít do další doby ledové….

V nejstarších dobách holocénu, preboreálu a boreálu, pro lidskou historii v mezolitu, kdy se Evropou potulují nevelké tlupy lovců a sběračů, vyznačuje se rozšířením lesa a teplotou asi o 5°C vyšší než dnes. Léta byla sušší a teplá, takže tu žila dokonce i želva.

Střední holocén, dělený na atlantik a epiatlantik je obdobím klimatického a lesního optima s teplotami o 1-2° vyššími a s mnohem hojnějšími srážkami než dnes. Lidstvo se dostává do etapy neolitu a počínajícího zemědělství.
… Zatímco dříve archeologové věřili na jednu velkou kolébku zemědělství - na Přední východ s nejstarším městem světa Jerichem, poslední výzkumy ukazují, že zemědělství pravděpodobně vznikalo téměř nezávisle v různých částech světa jako reakce na změněné klimatické podmínky a růst populace….

…Klima v holocénu dosáhlo poměrně rychle - během necelých 3 tisíc let svého optima, ale pak opět začíná kolísat a celkově se zhoršovat…

Došlo, pravděpodobně 3x - 4x, ke vzniku suchých období trvajících 100 - 200 let, po kterých se na čas vracela období vyšších srážek. Druhá třetina holocénu je tedy poznamenána mnohem větším kolísáním klimatu.

…Vcelku platí závislost, zjištěná i v ostatních interglaciálech - první polovina interglaciálu má stabilnější a celkově příhodnější klima než druhá polovina interglaciálů.

Subboreál, subatlantik a subrecent - tři období nejmladšího holocénu.
Subboreál - zhruba 1250 - 700 let před Kristem - klíčové období evropských dějin,

…které můžeme historicky charakterizovat buď rozhraním pozdní doby bronzové a staré doby železné nebo neklidnou dobou mezi dórskou invazí a založením Říma. V subboreálu byly položeny základy evropské civilizace….

A zároveň můžeme hovořit i o první „ekologické krizi“ , která nastala zhruba 1000 let před naším letopočtem, v dobách, kterou je u nás označujeme jako dobu „lužické kultury“. Doba je charakteristická odlesněním, suchem, přívalovými dešti na podzim a erozí půdy.

Změny v lidské společnosti jsou obrovské. Ve středozemní oblasti zaniknou - s výjimkou Egypta - všechny tehdejší říše pod náporem poněkud záhadných mořských národů.

Středozemní klima je díky tomu, že většina dešťů se koncentruje na závěr zimního období mnohem zranitelnější než středoevropské klima.
V Čechách dochází ke značnému odlesnění a zvýšené erozi. Erodovaný materiál je ukládán v nivách velkých řek a tím vznikají, na místě členitých niv s mnha „pahorky“ erozních reliktů a bočními koryty, ploché útvary připomínající dnešní stav a ležící asi o 2 m níž pod současným povrchem.


Středomoří, tedy hlavně kulturu starého Řecka, poškodila klimatická změna zcela nevratným způsobem. Rozvoj pastevectví znamená výrazné odlesnění, výrazné odlesnění znamená sucho a přívalové deště a to obé znamená významnou erozi půdy a nutnost pěstovat hlavně vinnou révu a olivy - tedy rostliny s dlouhými kořeny a jejich produkty vyvážet. Obilí se dováží odjinud, ale počet obyvatel stoupá a obilí je stále méně. Nutnost se uživit vede k zakládání osad kolem středozemního moře a k rozšiřování řecké kultury.
…Kolonie však zároveň vstřebávaly místní podněty a ovlivňovaly dění v samotném Řecku. Na troskách životního prostředí tak vznikla jedna velká, obdivuhodná civilizace, která změnila svět, ale i přes veškerý pokrok ve filosofii a vědách nikdy nezvládla hospodaření se zemědělskou půdou a krajinou….


Klima střední Evropy však umožňovalo obé. Zemědělství v oblastech s černozemní půdou a pastevectví v podstatě až do nadmořské výšky okolo 500m. A zatímco řecká civilizace se hroutila a na jejích troskách pomalu vyrůstala civilizace nová, pro střední Evropu a tedy i Čechy znamená ohromný hospodářský i populační vzestup.
…Síť knovízských a lužických “ vesnic“ je ve středních Čechách a na území samotné Prahy hustší než síť raně středověkých sídel…


Subatlantik - staletí okolo našeho letopočtu

…opět pozorujeme mírné zhoršení klimatu. Roky jsou celkově studenější a vlhčí. Les se šíří a to dokonce i na Apeninském poloostrově, kde bychom, v době vrcholícího rozmachu římského impéria spíše očekávali prohlubující se odlesňování. Vlhčí klima však umožňovalo pěstování obilí i na místech dnes málo příznivých, např. na africkém pobřeží a Římané tak byli schopni vyvážet své „ekologické“ problémy.

Ale:


…Rozšířily se děsivé zvěsti, že na severské kmeny doléhají nové a větší nehody než obvykle a že v celém prostranství, které se táhne od Markomanů a Kvádů až k černomořskému pobřeží bylo nenadálou silou vyhnáno ze svých sídel množství barbarských národů a ty se potulují se svými rodinami roztroušeny kolem Dunaje…

(Ammianus Marcellinus: Rerum Gestarum Libri, rok 376)


Prakticky celosvětové dlouhotrvající ochlazení, při kterém se zásadním způsobem rozrostly ledovce a hladina oceánů poklesla na úroveň o 2m nižší než dnešní stav, mělo na svědomí zánik mnoha kvetoucích civilizací včetně indické kultury a „stěhování národů“, které se stalo jednou z hlavních příčin zániku Římské říše.


Dosavadní vývoj
spíš nasvědčoval tomu, že změny prostředí, společenské krize anebo i ekologické katastrofy ve skutečnosti stimulovaly lidskou společnost a urychlovaly její vývoj. Připomeňme osídlení obou Amerik indiány, vznik zemědělství, dálkový obchod apod. Pokrok byl možný, protože bylo kam expandovat a kde zakládat kolonie. Tyto strategie jsou ovšem v dnešním přeplněném světě neuskutečnitelné. Čím víc se blížíme k poslednímu tisíciletí, tím je obtížnější odlišit přirozené a lidmi způsobené změny klimatu…
…Celkově však můžeme říci, že existují flexibilní civilizace, které dokáží přežít i velké klimatické změny i konzervativní společenství, které ohrozí i menší, např. srážkové fluktuace.

Česká republika a vývoj jejího klimatu

Laik toho netuší mnoho:


…Ve všech významných databázích světa se lze setkat s písemnými prameny, které mají úzkou vazbu k Zemím koruny české….Je to bezesporu dáno již středověkou vysokou kulturní úrovní obyvatel zemí v této části Evropy, která byla nejen křižovatkou dějin, ale i prostorem šťastného spojování kulturních vlivů antiky, ducha křesťanství, reformace, židovské religiozity a společenských tradic, životních zkušeností a síly zde žijících národů. ....Teprve vítězství armády Katolické ligy nad vojsky českých stavů…vyřadily České království z kontextu protestantských zemí, které se v 17. a 18. století staly centrem světového vědeckého, hospodářského a politického pokroku.

Využívány byly nejen kroniky, ale i osobní zápisky, hospodářské kalendáře, Efemeridy(astrologické kalendáře doplněné poznámkami o počasí, hospodářské zápisy a hlášení o výnosech obilí, mapy, plány, vyobrazení, lidové pranostiky, ba i toponomastické názvy a mnoho dalších pramenů.

Indexová metoda klasifikace


V ČR navržena a poprvé použita klimatology K.Dubcem a K Pejmlem v roce 1985. Má jedenáct stupňů a umožňuje převést historické záznamy do porovnávatelných alfanumerických zápisů.

Klimatické oblasti Čech

Na území ČR můžeme rozlišit nejméně čtyři větší, klimaticky odlišné, oblasti:

Pohraniční hory a Českomoravská vrchovina.
Tyto oblasti mívají nadbytek srážek. Jsou náchylné k erozi a acidifikaci půdy. Zemědělství může být ohroženo studenými a vlhkými roky, pozdními mrazy a sněhy.

Česká kotlina.
Leží ve srážkovém stínu pohraničních hor. Bývá postižena suchými léty i holomrazy. Přesunou-li se srážky do nitra Čech, mohou způsobit katastrofální povodně, protože řeky jako Berounka mají rozsáhlé povodí. Kotlina má odlišný vývoj v severní části, která většinou náleží termofytiku (oblast teplomilné středoevropské vegetace) a je průběžně osídlena již 7 tisíc let. Naproti tomu jižní polovina Čech, přibližně mezi údolím Botiče v Praze a Pošumavím, náleží chladnějšímu mezofytiku (oblast středoevropského opadavého lesa) a souvisleji byla kolonizována až někdy v době mohylové kultury, tedy někdy od 15 století př. Kristem. Značná část jižní poloviny země však byla osídlena až ve 12. - 13. století. V severní polovině Čech tak již několik tisíc let převládá step nebo kulturní step, zatímco jižní polovina země leží ve znamení lesa.

Jižní Morava
, až po Brno, leží na periferii panonské nížiny, která bývá periodicky postihována suchy a některými klimatickými charakteristikami se blíží zálivu středozemního klimatu.
Severní Morava a Slezko,
srážkově bohaté, jsou na periferii severoněmecké a polské nížiny, postihované inverzemi a silnými mrazy. Nížiny umožňují rychlý a horami nestíněný kontakt s dešti a silnými větry v létě a s chladnou a suchou sibiřskou výší v zimě.

Stručný přehled přirozených klimatických období posledního tisíciletí

(V knize samotné je tento přehled velmi detailní,včetně charakteristiky jednotlivých let a hojných citací, což pro účely tohoto článku bylo by příliš.)

Malé klimatické optimum let 875 - 1194

Během 9. století končí chladné období ve střední Evropě a rok 875 uzavírá sérii mimořádně chladných a neúrodných let s velkým množstvím sněhu.

Je to doba, kdy Eskymáci poprvé osídlili nejsevernější ostrovy Kanady, kdy Vikingové kolonizovali Island a pořádali své plavby do Grónska.
Slované, kteří osídlili českou kotlinu praktikovali tzv. „přílohové zemědělství“. Přílohové ve smyslu velkého množství úhorů, které se přírodním způsobem regenerovali až 10 let. V dobách, kdy se za slušný výnos považovalo cca 0,4 t/ha byla úrodnost pozemku a příhodné klima velmi důležitým faktorem přežití. Při jednom neúrodném roce nastávaly závažné problémy, v případě více takových let za sebou vypukly hladomory. Během 9. století zažila Evropa čtyři období několikaletého hladomoru a 64 případů hladomorů lokálních. Byla to doba velmi drsná, kdy najíst se dosyta nebylo tak zcela obvyklé.

Připomeňme si, že přelom 9. a 10. století je dobou zániku Velké Moravy, mise Cyrila a Metoděje a formování Českého státu, tedy i sv. Václava. Uplynou ještě 2 století než zklidnění všeobecné situace a vhodné klimatické podmínky umožní agrární revoluci, která proběhla ve 12. a 13. století. Nájezdy Maďarů a Avarů ustávají, všeobecná christianizace Evropy přispívá k uklidnění mocensko-politických vztahů a dobré klimatické podmínky umožňují zvýšení výnosů v zemědělství.

Agrární revoluci charakterizuje především trojpolní systém. To v praxi znamená, že úhor už není ponecháván sám sobě, aby se vzpamatoval, ale pase se na něm dobytek. Úhor je tím přirozeně hnojen a za dobu, kdy se na něm nic nepěstuje i třikrát přeorán. To a fakt, že se zásadním způsobem modernizuje zemědělské nářadí, spolu s klimatickými podmínkami umožňuje výnos troj- až čtyřnásobku výsevu. Zároveň s tím se rozšiřuje a vylepšuje i dobytkářství. Průměrný termín počátku žní v těchto letech byl o 10 dní dříve než nyní a v teplejších klimatických epizodách až o 14 dní dříve. Průměné teploty se pohybovaly asi o 1 -1,5°C nad současným dlouhodobým normálem. Klima ovšem nebylo dokonale stabilní a projevují se tu několikaleté teplejší a studenější či sušší a vlhčí období.
Více potravy umožňuje přežití většímu počtu lidí a naopak větší počet lidí potřebuje ke svému životu větší rozlohu polí a pastvin, čímž dochází k osidlování většího území a tedy k první (vnitřní) vlně kolonizace území Čech.


r. 1014
V celé České zemi suchota byla, neb od velikonocí (25.IV.) až do sv. Jana Stětí (29.VIII.) déšť nepršel, takže obilí velmi ztenčelo, trávy uschly, dobytek pomřel, potokové a studnice přeschly, v jezerách a rybnících vody se smradily, ryby mřely a země se horkem na mnoha místech zapalovala.

(Šimon Partlic ze Špicberka)


r. 1043
Roku od narození páně 1043 v Čechách byl takový hlad, že třetina lidí jím zahynula.

(Kosmas)

Velmi studené, větrné a vlhké léto s početnými bouřemi. Ve žních přišel zhoubný sníh.
(R.Henning)


Malá doba ledová v letech 1195 - 1465

r. 1306
Byla tak krutá zima a studený rok, že průliv mezi Islandem a Grónskem zamrzl a led na něm potom nepovolil přes celé léto.

(Islandská kronika)


Vikingské osady v Grónsku ještě nějaký čas vzdorovaly, ale když přestávalo vůbec dozrávat obilí, museli je obyvatelé opustit. Poslední osady tak zanikly někdy v první polovině 15. století.
V Čechách je tato doba ohraničena vládou Přemysla Otakara I. na počátku a Jiřího z Poděbrad na konci.
Malá doba ledová a zásadní zhoršení podmínek k přežití je dáváno do příčinné souvislosti s expanzí mongolských hord pod vedením Čingischána, které, po porážce Ruské říše ovládly téměř celou Asii a pokračovaly dál do Evropy. Jedinou vítěznou bitvu s nimi svedl Václav I. v r. 1245 Olomouce. Bylo to však jen dílčí vítězství a nakonec Evropu zachránila smrt Čingischánova vnuka Őgedeje, poněvadž se všichni Mongolové museli vrátit na východ k povinné volbě nového velkého chána.

Zásadní zhoršení klimatu znamenal i zásadní pokles zemědělské výroby. Podvýživa, epidemie a konflikty způsobily i zásadní pokles počtu obyvatel. Možná i to bylo jedním z důvodů vnější, „německé“ kolonizace pohraničních území Čech ve 13. století.
Jedině obecné rozšíření výhod agrární revoluce spolu s kolonizací nové zemědělské půdy, rozvojem měst a zaváděním peněžní renty, aby zhoršené klimatické podmínky zabránily dalšímu ekonomickému a hospodářskému vývoji.
Za panování Karla IV. Bylo obyvatelstvo alespoň ušetřeno válek a také císařova obratná hospodářská politika na dlouho oddálila problém, který se už rýsoval na obzoru. Problém naplno propuká v 15. století husitskými bouřemi. Celá situace má za následek zásadní pokles počtu obyvatelstva a zánik mnoha vsí.

Všechny tyto vlivy způsobily, že se, zhruba od poloviny 13. století mění charakter krajiny a ona se stává takovou, jakou ji známe dnes a stávají se pro ni typické vesnice obklopené obdělávanými pozemky. Dalším novým fenoménem je středověké město obklopené hradbami a poskytující mnoha lidem nejen útočiště, ale možnost obživy.
Spolu s přírodním klimatem se ale zásadně proměňuje i klima společenské. Neustálá nejistota, opakující se neúrody v závislosti na počasí, epidemie, nálety kobylek a časté konflikty vyvolávají obecnou nejistotu a pocit bezmoci. To vše vede k fanatické bigotnosti, vzniku nejrůznější sekt a propukáním sociálních bouří.

r. 1337
A tu hvězdu (kometu spatřenou v červenci) předcházelo horko a sucho, které hubilo na jaře všechny rostliny. Vzápětí nastal také nedostatek obilí a vína a hojnost drahoty na mnohých místech.

(Zbraslavská kronika)

r.1443

Téhož roku byla krutá zima, takže na cestách pomrzlo mnoho lidí pěších i jízdních a také ptactva. Zima začala na sv. Mikuláše (6.12.) a trvala skoro až do středopostí (19.3.). Na Hromnice (2.2.) se po krajině toulaly smečky vlků a trhaly chodce i jezdce, kde koho potkaly, takže se lidé neodvažovali vycházet z domů.

(Letopisy)

Malé klimatické optimum v letech 1466 -1618

r.1512
Divný boží skutek, že po sv. Havle (16.října) trhali růži červenou vlaskou pod Vyšehradem a věnce z ní dělali co o božím těle, též jahody trhali a jedli, při tom čase i višně podruhé kvetly, jabloně i jiné dříví, víno též po druhé kvetlo po vinicích a zvláště na Šárce, kdež kroupy zbily. A tak bylo teplo utěšené a neslýchané až do sv. Mikuláše (6.prosince)

(František Palacký: „Staří letopisové čeští…“)


…Záznamy o počasí z tohoto časového úseku, týkající se teplých zim a parných lét, náležejí na našem území vůbec k těm nejkurióznějším. Do tohoto tzv. „Malého klimatického optima“ spadá např. největší rozvoj vinařství, ale i melounářství a pěstování šafránu pravého na šafránicích u nás a značný rozvoj chmelařství. Neuvěřitelné jsou zejména výkazy ploch vinic, jakož i značně posunuté rozhraní vinohradnického pěstování vína. Vyplývá to např. z mapy Jana Amose Komenského, na níž je vyznačena hranice pěstování vinné révy severněji, nežli tomu bylo kdykoliv jindy. Zikmund Winter uvádí, že v 16. století bylo jen v Praze a okolí více nežli 2 tisíce vinic a Praze se přezdívalo „město vína“. V 16. a ještě na počátku 17. století je možno doložit nejenom rozložení vinařských a chmelařských oblastí podstatně severněji nežli je tomu dnes, ale i geograficky podstatně větší rozšíření pěstování dalších teplomilných rostlin, např. broskvoní v teplejších oblastech Čech, ořešáku královského a vinné révy v chladnějších oblastech jižních Čech, či mandloně obecné na Litoměřicku….



Malé připomenutí - jedná se o dobu ohraničenou vládou Vladislava Jagellonského a Rudolfa II., respektive prvními lety vlády jeho nástupce, císaře Matyáše.
Právě díky nejpříznivějšímu klimatu dosahuje trojpolní systém v těchto letech svého vrcholu (sklízí se až pětinásobek výsevu) a mimořádně se rozvíjelo i rybníkářství a ovčáctví. Stále bohatnoucí venkov se projevuje svérázným slohem, označovaným jako selská gotika. Rostoucí počet obyvatelstva kultivuje stále větší území a v polovině 16. století je už takového rozsahu, že bývá nazýván malou kolonizací.

…Malé klimatické optimum 1466-1618 je možno na severní polokouli dokumentovat např. i exaktními údaji o ústupu ledovců, údaji o vzestupu hladin světového oceánu a spojovat jej případně i s četnějšími případy mořských záplav na severu a severozápadě Evropy….




r.1504

O vánocích bylo teplo jako na jaře, všechno se zelenalo a místy se objevily i květy. Lidé hodně umírali a nejvíce na Novém Městě.

(Letopisy)

r.1513
Zima velmi tuhá a příkrá byla a led tlustý, kterýž potom druhého roku když sšel, mnohé lidem škody zdělal. Od sv. Michala Archanjela (29.9) pořád ustavičně mrzlo až do Hromnic (2.2)

(Daniel Adam z Veleslavína)

r.1520
Toho roku nebyla žádná zima, nebyl žádný sníh ani mráz. Počasí bylo celou zimu jak sv. Václava a bylo sucho, až se po cestách prášilo.

(Letopisy)

r.1576
Item u Veliký pátek (20.4) mráz na vinicích mnoho škody nadělal.

(Jan Rakovnický)


Malá doba ledová let 1619 - 1897


…Malá doba ledová měla globální charakter. V Kanadě a na Sibiři dochází k posunu věčně zmrzlé půdy směrem k jihu, ve Skandinávii a Alpách se začínají opět rozšiřovat horské ledovce. Kaspické moře stouplo o 2,5m, ale údolí Nilu, saharská oblast a americký středozápad se stávají sušší. Celá Evropa je sužována nezvykle krutými zimami, při kterých zamrzá Baltské moře, švýcarská jezera, Temže v Londýně a v některých letech i Jadran. Sníh padá v Portugalsku, ve Španělsku i v horní Itálii….

Ve Skandinávii, kde vedle krutých zim pronásledovala obyvatelstvo častá neúroda, vyhání klima Skandinávce do nového světa. Na Islandu se v průběhu malé doby ledové snížil počet obyvatelstva na polovinu.
…Existují i teoretické úvahy klimatických historiků, kteří nástupu malé doby ledové přikládají rozhodující příčinný význam vzniku švédské expanze na jih od Skandinávie
(včetně účasti Švédů ve třicetileté válce).


Jako každé období měla i tato malá doba ledová své výkyvy. Nejhoršími byli její dva vrcholy - studené klimatické epizody v letech 1655-1665 a 1687-1697. První velmi krutá zima nastala již v roce 1620/21, kdy zamrzlo i moře kolem Benátek a drastické následky měla i zima 1634/35, kdy pomrzlo mnoho vojáků třicetileté války Obě byly spojeny s neobvyklým počtem neúrodných let a v druhém případě vyvrcholily velkým hladomorem v 1696. Naopak období v letech 1698-1725 bylo naštěstí příznivé. Podařilo se tak zacelit demografický propad z let třicetileté války a hladomoru. Sedmiletá válka (1756-1763), následný hospodářský rozvrat a hospodářská recese a následná velmi studená a hladová léta 1763-1771 způsobila pak doslova národní tragedii.
Napoleonův útěk před zimou od Moskvy je už všeobecně znám.
V 19. století pak byla ještě dvě velmi chladná období v letech 1837-1858 a 1887 - 1897.

Kruté studené zimy si vynutily změnu způsobu bydlení. Velké, společné a špatně vytopitelné místnosti nahrazuje členěný dům vytápěný pecí nebo krbem. A zatímco se předpokládá, že dřívější kruté zimy obyvatelstvo v podstatě prospalo, vytopený dům již umožňoval různé činnosti a předpokládá se i zlepšení hygieny.
Podstatně se však zúžila plocha vinic i teplomilných stromů a rostlin.

r.1619
Toho léta 1619 v středopostí (7.3) a to celého měíce března veliký mrazy a sněhy, pamětníka není. A před tím měsíc tepla znamenitá byly. Vinice řezali, zdvíhali, dědiny vorali, místem síti počali

(Pavel Mikšovič)

1637
V mimořádných letních vedrech v tomto roce bylo množství požárů.

(Antonín Strnad)

1668
Zima byla přenáramná a sněhu takové množství, že lidé z domu ani ven jíti nemohli.

(Jan Rulík)

1743
Byla pak toho roku zima velmi příkrá, takže zemřelých Francouzů od Prahy až do Chebu jako much leželo.


(Jan Rulík)



Současné klimatické optimum


…Jeho první částí je chladné intersekulární období 1897 - 1942, na které navázalo teplé intersekulární období 1943 -1995. Již v chladném intersekulárním období současného klimatického optima došlo k prokazatelným globálním změnám podnebí, které se nejvíc projevily v severních zeměpisných šířkách. V teplém výkyvu, který celosvětově nastal ve dvacátých až třicátých létech stouply např. v Grónsku zimní teploty až o 5°Ca na Svalbardu (Špicberky) dokonce o 8°C. Ze středozápadu Kanady, který byl ještě na počátku 20. století nezemědělskou pustinou se stává významná obilnářská oblast. Ve druhé polovině 20. století se vody Barentsova moře a Severního ledového oceánu podle ruských údajů oteplily asi o 1,5°C, což vedlo k rozšíření zoogeografických areálů některých druhů ryb.. Pro teplé intersekulární období1943-1995 byl příznačný tak důvěrně nám známý mírný průběh zim a výskyt teplých vegetačních období. Celosvětově se v tomto teplém intersekulárním období projevovalo prokazatelné pozvolné oscilující oteplování s ústupem většiny ledovců, posunem hranice věčně zmrzlé půdy k severu a pozvolným vzestupem mořské hladiny o 1-2 mmm ročně.


Celkově však můžeme říci, že existují flexibilní civilizace, které dokáží přežít i velké klimatické změny i konzervativní společenství, které ohrozí i menší, např. srážkové fluktuace…



Závěrem

Kniha obsahuje ještě další kapitoly týkající se povodní, kyselých dešťů, globálního oteplování a klimatických prognóz, které by ovšem měly být prezentovány doslovně. Pokud by byl zájem, pokusila bych se opatřit svolení autorů k publikaci. V každém případě doporučuji si celou knihu přečíst osobně.



Zuzana Chlumská
 
  Přístupy: 62642 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA