Kam to kráčíš, česká politiko?
Mirek Topolánek
19.11.2008, Hospodářské noviny
Vytratí se z české politiky zbytky obsahu a zůstane jen prázdná marketingová slupka? Začnou komunisté běžně zasedat v kabinetu? A zbude z pravice okrajové torzo, které se k vládnutí dostane jen v rámci velké koalice? To jsou otázky, které zůstávají skryty pod bouřlivým povrchem aktuálních sporů.
Jiří Paroubek slaví fakticky druhý úspěch s politikou postavenou na nadbíhání průzkumům veřejného mínění. Na pragmatickém odvržení programových zásad a na agresivní negaci. Tím prvním byly volby 2006, kdy si poprvé vyzkoušel tento typ kampaně a prohrál méně, než všichni čekali. Překvapuje mne, že je letošní dvojvýsledek pro média i politology takovým překvapením. Vždyť s ním tu hru po celou dobu hrají, dávají rathovské agresivitě nebývalý prostor a na vyprázdnění obsahu tak mají i oni svůj podíl.
Nestat se sektou
Je to důvod k tomu, aby se ODS vydala stejnou cestou? Někteří její členové jsou zřejmě přesvědčeni, že ano. Krajská kampaň tomu nasvědčovala, některé ústupky v krajských koalicích to potvrdily.
Pokud tento názor převáží, pak se do čela ODS může klidně postavit kdokoli bez pevného ideového zázemí, zato se schopností pečlivě sledovat výkyvy popularity, virtuálně, či rituálně omývat modré kořeny a kdykoli uzavřít jakoukoli dohodu, která ho udrží u moci. Byl by to dokonalý protipól, nebo spíše spoluhráč Jiřího Paroubka. ODS by přišla o tvář a občané o politickou alternativu.
Ani taková opravdu vysoká míra flexibility ale nemusí ODS stačit k vládnutí. Komunisté přestávají být tabu, a tak by příští kabinet klidně mohl být tvořen (nebo aspoň podporován) ČSSD a KSČM. Jakmile by ODS popřela sebe a přestala tak být pro ČSSD nebezpečnou, nebyla by už pro ni ani zajímavá.
Lze takovému vývoji zabránit? Obtížně, ale lze. Prvním předpokladem je, že ODS neztratí svoji tvář, nevzdá se svých ideových základů, liberálně-konzervativního půdorysu, nezačne zavrhovat reformy. Druhým předpokladem je, že nezakrní do podoby doktrinářské strany, orientované pouze na tvrdé jádro voličů. Strany bez přirozeného koaličního potenciálu, strany uzavřené, národovecké a eurofobní, která zaujme maximálně patnáct procent voličů. To nechme extrémům typu Libertas. To je druhá hrozba pro ODS, protiklad té první.
I když paradoxně by se mohly realizovat obě současně: rétoricky tvrdě pravicová, v praktické politice populistická a beztvará ODS. Necítíte lehké déja vu? V každém případě obě cesty, populistická i doktrinářská, vedou ke stejnému cíli: k fatální závislosti na velké koalici s ČSSD.
Nehraje se ale jen o budoucnost ODS. Ta dosud byla stranou, která vyprázdněnému marketingu paroubkovské ČSSD dokázala čelit. Když tato alternativa zmizí, zmizí i výběr pro pravicové a středové voliče. Budeme zemí s faktickou dominancí levice. Česko si ale se svou geografickou polohou v nárazníkovém pásmu ruských zájmů, se silnými komunisty, se závislostí na ruské ropě a plynu, s křehkou mladou demokracií a s faktickým nezájmem evropských velmocí nemůže tento švédský model dlouhodobě dovolit.
Nejhorší smrt je z leknutí
Je dnes vůbec ještě šance na zachování plurality politické scény? Šance na zachování existence vůbec nějaké politiky v původním slova smyslu?
Přes všechna zmíněná rizika jsem si jist, že ano. Že dlouhodobě může uspět srozumitelná a otevřená politika, politika s reálným obsahem, politika sebevědomá, euroatlantická, občanská. Proto věřím, že ODS spolu se středovými stranami může vládnout i v příštím období a donutit tak k vnitřní proměně i ČSSD. Že dojde k postupnému vytěsňování a marginalizaci komunistů. Bylo by obrovským neštěstím pro tuto zemi, kdyby politici pravice a středu podlehli panice z jedné úspěšné oranžové vlnky. Nejhorší smrt je z leknutí. Teprve pak by bylo zaděláno na skutečné, oranžově rudé cunami.
V tomto kontextu je třeba chápat i vnitrostranickou diskusi občanských demokratů. Tady je třeba hledat důvody, nejprve latentních sporů a dnes otevřených příkopů mezi Hradem a Strakovou akademií, mezi pražským magistrátem a Jánským vrškem.
V Lidovém domě a na nejmenované ambasádě si nemohli přát nic lepšího. I proto je nadcházející kongres ODS důležitější než ty předešlé. Jde o podstatně víc než jen o radar, poplatky nebo standardní výměnu stráží. Jde o budoucnost.
