Zaměstnanci: Stát nás patnáct let diskriminoval!

Dušan Šrámek

Nejlépe placení zaměstnanci se bouří. K Ústavnímu soudu putuje žaloba na český stát kvůli daňové diskriminaci. Vadí jim totiž, že až do roku 2008 neměli na rozdíl od OSVČ strop na odvody sociálního a zdravotního pojištění. Pokud by Ústavní soud jejich námitky uznal, mohlo by to podle počtu zaměstnanců, kteří by podali žalobu, přijít státní kasu případně na mnoho milionů korun odškodného.

Jde o porušení Ústavy, říká advokátka V posledních dvou letech přijímají české soudy žaloby těch zaměstnanců, kteří se cítí státem poškozeni a namítají jeho diskriminační jednání. Jde o to, že s účinností zákonů upravujících odvody na sociální a zdravotní pojištění, tedy od 1. ledna 1993, měly osoby samostatně výdělečně činné stanoveny limity pro odvody pojistného na sociální a zdravotní pojištění.

Pokud tyto osoby překročily limit daný zákonem ve výši 486.000,- Kč ročně, tak z dalších částek již žádné pojistné neplatily. Zaměstnanci ale na rozdíl od nich pojistné platili, a to bez jakýchkoli limitů či stropů. Zaměstnanecké stropy začaly platit až od roku 2008. V tom spatřují žalobci, zaměstnanci s vysokými příjmy (manažeři, specialisté, IT inženýři) diskriminační jednání ze strany státu. „Podle Ústavy, Listiny základních práv a svobod a mezinárodních úmluv, jimiž je Česká republika vázána, je totiž povinností státu ke všem jeho občanům přistupovat stejně a neznevýhodňovat jedny oproti druhým, a to z jakéhokoli titulu. Tímto titulem nemůže být ani způsob, jímž docilují svých příjmů,“ vysvětluje pražská advokátka Patricie Švarcová, která zaměstnance zastupuje.

Tento princip podle advokátky náš stát nedodržel a zaměstnancům měřila jiným metrem než osobám samostatně výdělečně činným právě tím, že zatímco podnikatelům byly hned od počátky limity pro odvody přiznány, zaměstnancůmm žádné limity dány z hlediska jejich odvodových povinností dány nebyly a ti byli nuceni platit pojistné bez omezení jakoukoli hranicí.

Výsledkem uvedeného bylo, že zatímco jedni platili pouze do určité výše a pak si již beztrestně vydělávali bez omezení, druzí nejenže zdanili každou korunu jejich příjmu, ale z každé takové koruny též odvedli veřejnoprávní pojistné. Ve svém důsledku se jednalo fakticky o solidaritu chudých s bohatými, neboť například IT specialista s hrubým platem 70.000,- Kč odvedl státu spolu se svým zaměstnavatelem absolutně i relativně vyšší částky na pojistném než odvedl například podnikatel s ročním ziskem 10 milionů korun. Navíc stropy zákonem dané podnikatelům nebyly po dobu patnácti let valorizovány a zůstaly na své původní výši, ačkoli např. průměrný plat vzrostl od počátku devadesátých let několikanásobně,“ upozorňuje advokátka.

V Evropské unii stejné stropy existují dávno Rozdíl mezi odvody zaměstnanců a OSVČ vynikne ještě více ve srovnání s tím, že nebylo dáno úhrnem jejich příjmů jako je tomu u zaměstnanců, ale bylo a je vypočítáváno pouze z určité procentuální části rozdílu mezi příjmy a výdaji podnikatele - 35% po dobu prvních deseti let od roku 1993 až do současných 50%. Nadto pokud jakákoli OSVČ po část roku nepodnikala, o tuto poměrnou částku se jí rovněž snižoval horní roční limit pro výpočet odvodů. Naproti tomu zaměstnancům se žádný limit nesnižoval, a to z toho prostého důvodu, že takový limit prostě vůbec neměli. Česká republika tak byla v Evropské unii výjimkou, když v naprosté většině evropských zemí odvody dávno zastropeny jsou - minimálně odvody placené přímo zaměstnanci.

Podle Ministerstva financí, které je na straně žalovaného, byly stropy pojistného pro OSVČ zavedeny z důvodu podpory podnikání. "Mám za to, že taková podpora byla jistě na místě, ovšem pouze tam, kde to bylo třeba, a ještě na časově omezenou dobu," oponuje Švarcová. Dodává zároveň, že samotnou diskriminaci MF nerozporovalo. Žalobcům nahrává rovněž argumentace z důvodové zprávy poslaneckého návrhu na zavedení zaměstnaneckých stropů. "Nezbytnost přijetí navrhované úpravy plyne zejména z požadavku, zajistit přiměřenou míru ekvivalence mezi odváděnými prostředky na financování solidárních systémů sociálního a zdravotního pojištění...," argumentovali poslanci.

Rozhodnutí leží na Ústavním soudu Žaloby zaměstnanců, kteří se cítí diskriminováni, leží v případě sociálního pojištění na Ústavním sodu od konce roku 2008. A co nejdříve k němu doputuje i žaloba týkající se zdravotního pojištění. Pokud Ústavní soud řekne, že zaměstnanci byli skutečně diskriminováni, tak se bude celý problém posuzovat analogicky podle zákona o odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem. „Co napadáme, je nedostatek zákonodárce v zákonodárné činnosti, respektive jeho zákonodárnou nečinnost. Ústavní soud řekl v jednom z rozhodnutí na jařetohoto roku, že i legislativní ne/konání státu může mít konkrétní právní konsekvence. Ostatně Evropský soud pro lidská práva řešil několik takových kauz, kdy byly členské státy EU hnány k odpovědnosti za nepřijetí příslušné legislativy,“ říká Švarcová, která je rozhodnuta hnát v případě zamítavého rozhodnutí ÚS kauzu až do Štrasburku.

Lhůta vyprší v prosinci

Pokud by žalující zaměstnanci uspěli, mohli by v případě kladného rozhodnutí ÚS získat právo na finanční náhradu odpovídající příslušnému rozdílu na pojistném. Šanci soudně se domáhat svých nároků mají i zaměstnanci, kteří doposud žalobu nepodali. Vzhledem k tomu, že povaha tohoto finančního plnění by odpovídala tzv. bezdůvodnému obohacení, kde běží dvouletá subjektivní lhůta, mají čas do prosince. Zda nakonec budou zaměstnanci se svými nároky úspěšný je otázkou. Podle Švarcové soudce

Obvodního soudu pro Prahu 1 řekl při posledním jednání, že diskriminaci by podle jeho názoru mohlo nasvědčovat to, že stát přijal stropy pojistného pro obě kategorie (jak zaměstnance tak OSVČ) počínaje rokem 2008 ve zcela stejné výši - a to čtyřiceti osmi násobku průměrné mzdy.

Jiní soudci jsou ale opatrnější. „Bez znalosti konkrétní argumentace lze těžko názor Ústavního soudu předjímat. Alespoň by mohl bez ohledu na výsledek v rozhodnutí vyjasnit stále probíhající diskuse, kdo a v jaké výši vlastně platí obě pojištění,“ říká soudce Nejvyššího správního soudu Karel Šimka. Podle poslance rozpočtového výboru PS Michala Doktora mje otázkou, zda ÚS žalobě vyhoví. "Je to podobné jako daňová progrese, což se dá rovněž chápat jako diskriminace. A přesto to jako diskriminaci ÚS odmítl," míní. Nicméně by se měl ústavní soudci přinejmenším vypořádat s otázkou, zda jsou odvody skutečným pojistným plněním, či pouhou pseudodaní."


-----------------------
Pozn. Žalobu je možno podávat ještě do konce roku. Pokud má někdo zájem,podrobnosti možno sdělit na t. č. 736 759 835

Příp. e –mail sramek@profit.cz.