Průvodce aneb jak jsme písničkařili před dvaceti lety

Pavel Foltán

(aneb jak jsme písničkařili před dvaceti lety - čili reminiscence nejen pro pamětníky)

Živit se před dvaceti lety jako profesionální folkový písničkář byla občas radost, občas starost, občas bohéma, občas bída s nouzí a občas dobrodružství. Ale stálo to za to. A kdybych se měl zpětně znovu rozhodnout, tak (ani s odstupem času) bych neměnil. Já byl už od začátku 80. let v té branži takzvaný frajfus. Čili na volné noze - aneb oficiálně řečeno tehdejším newspeekem - umělec ve "svobodném povolání". To takzvané "svobodné povolání" pro mne tehdy hlavně obnášelo to, že jsem musel být povinně registrován pod krajskou uměleckou agenturou, která mi strhávala daně a dohlížela na mé texty. A vystavovala smlouvy na mé koncerty, které jsem si buď musel sehnat sám a nebo si je většinou objednávali sami pořadatelé. Agentura mi nic moc nedala - víceméně úřadovala a dohlížela. Jinak jsem byl sám sobě textařem, skladatelem, aranžérem, zpěvákem, hudebníkem, moderátorem, scénáristou, manažerem, i řidičem. Prostě devatero řemesel za jeden honorář. A co jsem si udělal, to jsem měl. Tedy - když jsem směl hrát. Protože ta písničkářská živnost tehdy nebyla žádnou velkou existenční jistotou. Zejména, když měl našinec rodinu s malým děckem. A když měl při tom ještě i odvahu říkat co si myslí a zpívat, jak to cítí.

Takže například krátce po mém nástupu na volnou nohu se z jisté stáže v Moskvě vrátil jistý perspektivní soudruh, a to hned do funkce hlavního dramaturga agentury - a za pár dní už jsem nesměl vystupovat a přišili mi prvního zaracha na profi dráze. A tak jsem pak nějakou dobu koulel sudy v pivovaře. S těmi zákazy a s tím koulením jsem se ale už tenkrát nijak nechlubil. Spíš jsem se tehdy (asi i tak trochu naivně) styděl za to, že jsem se tehdejšími bretšnajdry nechal nachytat. Natož, abych si na tom budoval něco jako image mučedníka nebo později dokonce pozici pro nějaké ty budoucí funkce a podobně. To mě ani tenkrát, ani potom ani ve snu nenapadlo. Spíš mě bavilo to, že proti tomu totalitnímu režimu něco dělám. A že to má reálnou veřejnou odezvu. Nechtěl jsem se zapojit do toho jejich systému, který to s lidmi nemyslel dobře. Ta existenční nejistota byla i tak trochu adrenalinem. Hlavně pro rodinu. Ale byli jsme mladí a plní ideálů. Takže jsme i ty zákazy a další buzerace snášeli s tím, že snad jednou budem dál a jednou bude líp. Některé hlasy tehdy i dnes říkaly, že dobře už bylo. Což potvrzuje i jednu z mých dávných teorií - a sice, že menstruační perioda tohoto národa je plus mínus zhruba jednou za dvacet let ;o) Ale ta muzika mě prostě bavila a za to riziko to stálo. Vlastně mi vůbec nepřišlo, že bych měl dělat něco jiného. Nebo dokonce nějakou tu "kariéru". Později (už po převratu) to jednou v nějakých kuloárech popsal jeden kolega písničkář, když řekl, že: "my jsme tenkrát podvraceli bolševika a ten nás za to platil." ;o)

Průvodce (tedy text jednoho z mých mnoha tehdy ostře sledovaných a následně i zakázaných songů) mě napadl jednoho dubnového odpoledne roku 1989, a to v autě za volantem, na jedné rušné pražské ulici u Palmovky, cestou od zvukaře Petra Benesche. Ještě ten večer jsem torzo konceptu budoucí písničky nanečisto odzkoušel při koncertě v jednom z tehdejších klubů. A během pár následujících desítek hodin byl už celý nový song na světě. Zhruba o měsíc později (někdy v polovině května 1989) ho nahrál na zvukový live záznam právě zvukařský tým Petra Benesche při zvučení jednoho z nejstarších a nejvýznamnějších českých country-folkových festivalů s názvem "Jarní dostavník" ve sportovní hale v Sokolově. A tuto autentickou nahrávku bez jakýchkoliv úprav nebo retuší (tak jak později vyšla na CD albu "Double Live") si teď můžete poslechnout z přiložené empétrojky. Hezký poslech (nejen pro pamětníky).

Průvodce (mp3)

Pavel Foltán
JUDr. Pavel Foltán, člen RRTV, která byla odvolána v roce 2003, hudebník, dramaturg, producent, publicista,
autor je mediální poradce a přednáší na universitě