Dva projevy dvou Václavů

Aleš Novák

Tak nám začaly ty listopadové oslavy. S absurditou sobě vlastní pozval Václav Havel na svůj soukromý koncert v sobotu 14.11.2009 ve svém soukromém kostele i presidenta Václava Klause. Citlivě ho posadil mezi svou manželku a bývalou americkou ministryni zahraničí. Koncert jsem nesledoval, jen nechtěně jeho závěr, protože přesáhl původní časový rámec a posunul tak o víc než půl hodiny začátek dalšího programového bodu ČT – záznamu koncertu k 50. výročí založení divadla Semafor.

V rámci večera, který přenášela Česká televize, zazněly od obou našich presidentů projevy. Václav Klaus měl možnost promluvit hned na začátku. Vstup na podium provázely podle pondělních novin z auditoria výkřiky „fuj!!!“. Václav Klaus nepřipravil nicc okázalého, jen zdvořilou neformální zdravici, s poměrně stručným a velmi neutrálním hodnocením toho, jestli vývoj jde správně nebo ne, navíc pro mnohé s překvapivě zvoleným závěrem


„Jedna věc je však pro mne jistá. Události před 20-ti lety jsou spojeny především s jednou konkrétní osobou a tou je můj předchůdce v prezidentském úřadu Václav Havel, kterému chci za vše, co pro znovunabytí naší svobody před dvěma desetiletími osobně udělal, touto formou poděkovat.“


Tenhle odstavec se jistě stane terčem mnoha znaleckých posudků. Proč ale ta tím textem nevidět prostě jen podanou ruku, možná i pokus o usmiřující gesto. Docela překvapivé pro všechny, kdo si libují v úvahách o vzájemných antipatiích obou našich porevolučních presidentů. Nevím, jestli se Monika Pajerová chytla po ukončení projevu za nos a šla se presidentu Klausovi za své „fuj“ omluvit, ale nejspíš ne. Tak moc ještě pravda a láska nad lží a nenávistí nezvítězila.


A tímto nenápadným oslím můstkem se dostáváme k druhému presidentskému projevu. Možná to bylo od Václava Havla záměrné, že se stylizoval do role řečníka novoročních projevů, kterou si jako president poměrně dlouho užíval. Přiznám se, že jeho první novoroční projev z Hradu v roce 1990 jsem sledoval s mrazením v zádech. Však taky na tohle své vystoupení několikrát během sobotního projevu odkazoval. Na rozdíl od Václava Klause však Václav Havel rozhodně nehovořil tak jednoznačně, i když by to možná hodně diváků ocenilo víc než obecné skuhrání nad poměry,

jakkoli dovedně skryté do oduševnělého hávu vizionářské představy České republiky po dalších dvaceti letech. Projev zjevně nebyl součástí koncertu. Což je možná škoda, záběry kamer na Václava Klause v některých chvílích mohly být celkem zábavné.Podívejme se tedy podrobněji na některé pasáže z Havlovy vize 2029 :


„Především budeme mít, jak doufám, novou ústavu, která vycházejíc z nabytých zkušeností trochu pozmění strukturu ústavních institucí, bude v několika drobnostech jednoznačnější a která některé důležité další ústavní normy nebo alespoň jejich základní body přijme jako své integrální součásti. Její první částí samozřejmě bude Listina základních práv a svobod.“


Václav Havel už nějaký čas není v úřadě, ale to, že součástí naší Ústavy je Listina základních práv a svobod už dnes, by možná vědět mohl.


„Důležité proto je, aby sdílené hodnoty byly brány celou společností co nejvážněji a byly přijímány jako ukazatelé dobrého směru na všech rovinách lidského soužití. Což předpokládá trvalé pěstování mravního cítění nás všech anebo prostě slušnost. Všichni mohou v této věci něco dělat. Nejvíc ale ti, kteří jsou nejvíc vidět či jejichž počínání nejvíc ovlivňuje společnost“

Škoda, že se v tomto odstavci Václav Havel nedopustil širší úvahy nad tím, jcokonkrétně si pod pojmem sdílení vlastně představuje. Jistě těmi „všemi rovinami…“ myslel na evropský kontext,

ale předpokládám, že ani on nepovažuje poslušné přikyvování za „prostě slušnost“. A kdo se skrývá za nenápadným „ti, kteří jsou nejvíc vidět…“ snad ani není třeba podrobněji rozebírat.

„Věřím, že za dvacet let nebudeme sklízet mezinárodní pozornost siláckým bojem s velkými státy o svůj význam, ale způsobem svého bytí na světě, mírou své spoluodpovědnosti za celek, svými dobrými nápady, které nabízíme všem do společného vlastnictví.“

Zde už lze nesouhlasit celkem otevřeně. Jednak dobré nápady jsou duševním vlastnictvím každého jednotlivce, ten si s nimi může nakládat svobodně podle svého. Krom toho za dvacet let už asi „silácký boj s velkými státy…“ pozbude na významu, protože budeme dávno převálcováni organizační strukturou EU.

V oblasti ekologie se Václav Havel dostává nechtěně dokonce sám se sebou do rozporu. Na jedné straně říká „Mohl bych mluvit o tom, jak spotřebováváme stále víc energie a ještě se tím chlubíme, místo abychom ji dovedněji šetřili…“ , tedy se otevřeně hlásí k zelenému přístupu, který dnes znamená i energie ze slunce a větru.

Jen o pár odstavců výše ale můžeme číst, že „Velké kusy naší krajiny podléhají jakémusi zvrácenému stavebnímu běsnění, které rozsévá po zemi nové a nové přízemní velkosklady, ohromná parkoviště, nákupní haly, průmyslové zóny, skládky, zábavní zóny, hypermarkety.“

Tady president Havel možná trochu pozapomněl na obrovské plochy slunečních elektráren, které se díky štědrosti dotací na tzv.zelenou energii u nás rodí jako houby po dešti.

Havel se nekonkrétně vyjadřuje skoro ke všem problémům dneška, od temných nitek mezi developery a zastupitelstvy přes jeho nechuť k české koruně až k návrhům na financování politických stran. Naštěstí jeho projev končí optimisticky, stejným sloganem, který se stal symbolem listopadové revoluce 1989 a pak zjednodušující nálepkou pro všechny směry nepolitické politiky, které se během let na naší scéně objevovaly. Pravda a láska…a dál už to znáte.


Porovnání obou projevů asi není na místě, každý z nich měl jinou formální strukturu a pravděpodobně i jinou cílovou skupinu. Vznikaly nezávisle na sobě, pokud by Havlův proslov zazněl jako první, možná by Klaus přidal taky pár hodnotících vět. Vize 2029 je rozhodně dobrým počinem. Miniálně proto, že se vůči ní mohou vymezit subjekty na české politické scéně (koneckonců ODS už s termínem Vize 2020 přišla) a rozvinout širší diskusi na téma Kdo jsme a Co chceme my, občané České republiky...



p.s.: budiž přičteno ke cti médiím, že je možné oba projevy v nezkrácené podobě najít na internetu, zvídavý čtenář si je jestě najde.