LN: ČT neslouží stoprocentně

Jiří Oberfalzer

18.04.2008, Lidové noviny

Chcete, aby podnikatelé hradili poplatek už jen za jeden svůj televizor či rádio, ne za všechny jako dosud. ČT a ČRo tvrdí, že jen příští rok by tím přišly o půl miliardy. Počítali jste to také? ?

Vyšla nám mnohem menší čísla. Jestliže u rozhlasu to bylo 250 milionů korun a u ČT 290 milionů, je to samozřejmě zásah do jejich rozpočtů, ale na druhou stranu důkaz, že zde nesmyslně zatěžujeme podnikatelský sektor velkými částkami. Změna ze dne na den by ale byla neseriózní, navrhli jsme proto účinnost od začátku příštího roku s tím, že se to ještě přehodnotí.

Myslíte návrh lidoveckého senátora Adolfa Jílka zvýšit rozhlasový poplatek ze 45 na 52 korun??

Ukázalo se, že počet rádií u autodopravců je mnohem vyšší než počet televizí u firem. Dopad na rozpočet České televize, který je zhruba šestimiliardový, by tak byl relativně mnohem menší než u Českého rozhlasu, který má dvě miliardy. Zvýšením rozhlasového poplatku se to mělo kompenzovat.

To ale nakonec neprošlo.?

V každém případě to bylo užitečné cvičení, protože jsme si sáhli na některá zajímavá fakta. Samozřejmě kdyby se snižovaly příjmy z poplatků, je zároveň nutné revidovat rozsah veřejné služby. Zřejmě by musela být nějak redukována. Rozumím, že rozhlas rekonstruuje své sídlo a peníze potřebuje, ale vše by se dalo do konce roku doladit. Nicméně jsem skeptik, myslím, že sněmovna naše řešení nepřijme.

Jak byste to chtěl "doladit"??

Tato vzrušená legislativní epizoda ukázala několik věcí. Mimo jiné, že financování médií veřejné služby není dostatečně stabilní. Jsou početné skupiny zákonodárců, kteří se domnívají, že peněz tam jde mnoho a kontrola nad plněním úkolů veřejné služby je chabá. Kladu si pak otázku, zda zejména v případě ČT je veřejná služba definována dostatečně přesně, jestli veřejná kontrola prostřednictvím rad postihuje to hlavní, to jest kvalitu a skutečný smysl veřejné služby.

Jak si odpovídáte??

Že ne. Rada do programu zasahovat nemůže, hodnotí finance a de facto je to neefektivní. ČT nevyužívá svého času a prostoru stoprocentně k poskytování veřejné služby a produkuje formáty, které by obstály na komerčních stanicích a je zbytečné, aby si je lidé platili. Veliký otazník mám nad kanálem ČT4 Sport, to z hlediska veřejné služby není nezbytnost. Vede mě to k hluboké revizi toho, jak by měla veřejná služba vypadat, a v zásadě se rodí představa - nejenom v mé hlavě, ale dokonce i v odborných kruzích, jako je Filmový a televizní svaz a podobně - že by se veřejná služba lépe popsala, reálně zadala a ve výběrovém řízení by se vybrali formáty a dodavatelé obsahu, kteří by nejlépe naplňovali cíl. ČT nebo multiplex veřejné služby by byl vlastně pracovištěm, které by z těchto programů dramaturgicky sestavovalo celodenní tok a staralo by se o jeho vysílání. Zpravodajství a publicistika se takto dělat nedají, zůstaly by jako dosud. Řekl bych, že přeskočila jiskra a ukázalo se, že nespokojenost se současným stavem doutnala na mnoha místech. Tato epizodka asi skončí, ale co způsobila, za to jsem rád.

Stálo za to touto "epizodkou" odstartovat debatu stylem, že náhle vezmete televizi a rozhlasu podstatnou část jejich peněz??

Nebyl rozhodně záměr udělat to šokujícím způsobem. I kdyby to bylo schváleno, do konce roku to lze korigovat. Zastával bych se korekce na straně Českého rozhlasu. Tam nevidím plýtvání časem, rozhlas dostal ze zákona povinnost obstarat regionální stanice, celoplošné, myslím, mají vyprofilovaný veřejnoprávní charakter. U ČT bych se nad tím zamyslel.

Myslíte, že by to zvládla jen efektivnějším využitím peněz??

Je to otázka náplně. Zákon stanovuje ČT čtyři kanály, nestanovuje ale, jaké by měly být.

Je tak výrazná revize, o níž mluvíte, v základní linii mediální politiky ODS či koaliční vlády??

Ne, zásadně to nelze brát jako koaliční či stranickou politiku. Obecně řečeno, ODS není příznivcem velkých daní, a poplatek je jakousi mediální daní. Snižování příjmů by tedy v principu, myslím, nevadilo, ale chce to zevrubnější diskusi. Ono jako by bylo automaticky definováno, že domy, které má Česká televize a rozhlas, produkují samy od sebe, ze své podstaty veřejnoprávní produkty. To tak přece není, obsah je nebo není veřejnoprávní a může vznikat kdekoli. Monopol na službu se nepotvrzuje. Všimněte si, že na komerčních stanicích vznikaly takové formáty jako investigativní reportáže nebo kritické aktuální magazíny dříve než v ČT. Jde o to, aby se definovala hranice. Komerční stanice ať si dělají, co chtějí, ty budou sledovat diváckou atraktivitu, ale ČT se některé pořady, třeba s paní Bubílkovou či paní Jílkovou, vysloveně nepovedly a jako by se vezly na vlně estrádních politicko-zábavných programů. Pomohla by dobrá definice předem, kontrola a schválení formátu širokou radou, sestavenou z profesních kruhů a institucí. Ne tak obecně, jak je to v zákoně nyní.

Širší poradní orgán by popřel dosavadní autonomii vedení České televize. Tak to má být?

Položme si otázku, zda má být úzký management, který bude za celý národ rozhodovat, co je a co není veřejnoprávní, přičemž národ je odsouzen to financovat, aniž by mohl rozhodovat co. Nově by tvůrčí činnost byla outsourcována, byla by dostupná jakékoli soukromé produkční skupině či komerční televizi, klidně. Skladba pořadů by byla věcí dramaturgů s tím, že obsah by byl předem stanoven. Zrodilo by to větší soutěž, dalo by to rovnější šance tvůrcům a ve výsledku by na tom vydělal divák. Dostával by lepší obsah. A myslím, že i levněji.

(Autor: Ondřej Aust)