Pravice v zajetí ekonomismu ?

Marek Skřípský

„Podle „ ekonomisty“, pravého věřícího v ekonomismus, suverenita, nezávislost, průmyslové prvenství, společenské hodnoty a země musí být obětovány, když bohové globálního obchodu přikážou. Stejně jako položil Abrahám z božího nařízení na obětní oltář svého syna, ekonomisté na něj pokládají národ.“ Tak soudí americký konzervativec Pat Buchanan ve své nejnovější knize „Stav ohrožení“ z roku 2006. Jedna z kapitol této knihy, nazvaná „Kult ekonomismu“, až příliš palčivě ukazuje, kterak pravice v mnoha západních zemích opouští společenský konzervatismus ve prospěch ekonomismu.

Co to ale je onen „ekonomismus“ ? Jedná se o dalšího „ismového“ strašáka, vytvořeného frustrovanou starou pravicí, anebo jde o skutečně nebezpečnou ideologii ?

Ekonomismus je v zásadě teorií, která ve své finální podobě vznikla teprve počátkem devadesátých let, což souviselo s odstraněním bariér v globálním obchodu po skončení studené války. Smyslem ekonomismu je podřizování veškerého jednání potřebám globálních ekonomických hráčů a snaha o vysvětlení veškerých jevů z ekonomického hlediska. Ekonomisté věří, že ekonomika vládne světu a že, ekonomický růst a volný trh jsou lékem všech problémů. Volnotržní mechanismy se tak pro ně stávají v zásadě dogmatem víry, o němž se nediskutuje.

Paradoxním faktem zůstává, že v některých ohledech se ekonomistické teze přibližují postulátům klasického marxismu. Obě teorie totiž vysvětlují svět primárně z pohledu ekonomické determinace - byť pochopitelně v opačném gardu - a například pohled na ženu, jako na samostatnou výdělečnou jednotku, kterou už „neomezuje“ muž a rodina je u marxistů i ekonomistů téměř totožný. Jakákoliv sociálně konzervativní opatření typu rodinné mzdy, nebo vzestupné daňové úlevy za každé dítě, považují marxisté i ekonomisté za nežádoucí a ti posledně jmenovaní především „netržní“.

V představách obou zmiňovaných směrů je člověk pouze ekonomickým zvířetem, rozhodujícím se podle teorie racionální volby. A pokud takovým není, měl by jím údajně ve svém vlastním zájmu být.

Osobně jsem se vždy považoval za člověka konzervativního smýšlení a proto podle mě ekonomika i mezinárodní obchod mají primárně sloužit k udržení společenského řádu a sociální stability (neplést prosím s nesmyslným pojmem „sociální spravedlnost“) místa kde žiji. Také z tohoto důvodu se mimo jiné snažím kupovat zboží vyrobené v České republice, jakož i podporovat drobné a střední podnikatele. Ti totiž, na rozdíl od globálních korporací, cítí k místu svého podnikání větší či menší míru vazeb a odpovědnosti.

Značná část mých pravicových přátel smýšlí o ekonomice odlišně. Aniž bych je chtěl urazit, musím říci, že přijali za svůj názor typu „free trade über alles“ a spolu s ním také související postoj, že co prospívá globálním ekonomickým hráčům, musí nutně prospívat lidem a zemím.

A tak pravice obecně zcela správně a oprávněně upozorňuje na nebezpečí spojená s fenomény NGOismu, feminismu, multikulturalismu či humanrightismu, nicméně destruktivní vliv ekonomistické ideologie často nevnímá, anebo bere ekonomismus za svůj. To lze jistě chápat u libertariánské pravice, nicméně zbožšťování volného trhu ze strany některých konzervativců skutečně nedovedu pochopit.

Tvrdé jádro konzervativců však nese prapor „antiekonomismu“ odhodlaně dál. Význačný konzervativní filozof Roger Scrutton otevřeně prohlásil, že konzervativní praxe už nevyžaduje podporovat aktuální model globálního kapitalismu, přičemž veřejnosti výstižně nastínil podobu „multinárodního byznysmena“ : „je to někdo, kdo si přeje zničit všechny odlišnosti mezi lidmi a kdo se v žádném městě necítí doma, protože je všude cizincem - včetně svého rodného města. Vnímá svět jako jeden ohromný systém, v němž jsou všichni stejnými zákazníky a konzumenty, výtvory tužeb a potřeb. Šťastný je pouze tehdy, pokud může přemísťovat lidi z místa na místo, rušit lokální vazby a bořit hranice i zvyky ve shodě s neúprosnými požadavky ekonomického pokroku.“

Nevím jak laskavému čtenáři, ale mě takovýto konstruktivismus nové generace globálních byznysmenů, spojený s vnímáním lidí jako „rovných zákazníků a konzumentů“ silně zapáchá levičáctvím.

Rovněž známý politolog Samuel Huntigton varuje před negativním vlivem ekonomistů na společnost. Označuje tyto lidi termínem „vyprahlé duše“ a poukazuje na jejich totální odtržení od tradičních vazeb a hodnot.

Byl bych velice nerad, kdyby čtenáři vnímali tento článek jako striktní zavržení volnotržních mechanismů a jednoznačnou podporu protekcionismu, neboť takto není míněn. Nejsem sice ekonom - jak z textu jistě vyplývá - ovšem poměrně sympatické východisko nacházím v takřečené „nové teorii obchodu“ reprezentované zejména držitelem Nobelovy ceny, Paulem Samuelssonem.

Nová teorie tvrdí, že pro diverzifikovanou ekonomiku zkrátka nelze rigidně uplatňovat jeden univerzální model, ale že je nutno postupovat selektivně a vždy zohlednit strategické chování průmyslu a dopad na sociální řád určité oblasti. Podle stoupenců nové teorie volný trh není a nebude dokonalý a tudíž přenechávat vše principu „laissez faire“ nepředstavuje trvale optimální volbu.

Redaktor pravicového magazínu Front page, Robert Locke definuje novou teorii obchodu následovně : „Nová teorie obchodu…netvrdí, že jakýkoliv druh protekcionismu je eo ipso (vždy) lepší než volný obchod. Závěry této teorie jsou obecnější a nejednoznačné…Nová teorie obchodu tvrdí, že matematicky je možné, aby protekcionismus byl někdy nejlepším řešením, protože matematicky je možné, aby volný obchod někdy vedl k horším než nejlepším výsledkům.“

Stejně jako Samuelsson i já se domnívám, že volný trh není nějakým démonem, nicméně není ani nedotknutelnou modlou, zázračně léčící veškeré neduhy ekonomiky. Nemístná glorifikace volného trhu pak logicky vede k ekonomistickým názorům, které, podle mého soudu, nemají s konzervatismem společného vůbec nic.

Spor ekonomistů s jejich odpůrci však zdaleka nespočívá pouze v odlišných názorech na řízení ekonomiky, je to také spor filozofický, hodnotový a kulturně morální. Jedná se v něm o to, zda je svět skutečně pouze jedním velkým trhem a zda veškeré tradiční hodnoty jako sociální řád, domov, kultura, vlastenectví, rodina a víra mají ustoupit teorii ekonomistů, v níž jsou tyto pouze překážkami pro svět globálního obchodu.

V České republice se silný vliv ekonomismu projevuje v projevech mnoha členů ODS. Občas mám dojem, že pro některé její politiky jsou jediným tématem ekonomické otázky, přičemž požadavek, aby se konzervativně liberální strana zasazovala o rozvoj tradičních hodnot, nenachází vždy patřičnou odezvu

„Jó, pravice, ta je jenom pro bohatý“ zaslechl jsem náhodou v útulné hospůdce útržek debaty od vzdálenějšího stolu. I toto je důsledek ekonomismu. Díky němu nedokázala pravice část lidí přesvědčit, že jsou s ní spojeny i jiné cíle než ty ekonomické.

Závěrem bych všem čtenářům předložil k zamyšlení další citát Pata Buchanana, tentokrát z knihy „Smrt Západu“. Již úvodem předesílám, že jej v žádném případě neuvádím proto, abych podporoval zvyšování už tak nehorázně vysokých daní. Jen bych byl rád, kdybychom uvažovali nad tím, zda je ekonomika skutečně „über alles“ : „Když však byla v padesátých letech dvacátého století v Americe daň z příjmu pro nejbohatší přes 90 %, byla to podle jakéhokoliv mravního a sociálního ukazatele lepší země.“ (zvýrazněno autorem článku).

Myslím, že v ekonomice to opravdu není…