Bolševik krizi nezastaví

Jan Suchánek

Tak jsem se dočetl, že mnohé sociální služby již zaregistrovaly exekuční past, do které se naši nezaměstnaní nezvratně dostávají. Pro ně nic takového, jako šance těch, které nám komunisti líčili jako oběti bezohledného amerického kapitalismu. V těch líčeních zkrachovalá oběť sbalila rodinu a svých pár švestek a začala někde jinde novou existenci. To u nás nejde. Jednou nezvládnete dluhy a už vás exekutor do smrti nepustí. A bude hůř, až vláda začne platit dluhy znehodnocováním peněz a splátky hypoték budou akcelerovat do nezaplatitelných výšin. To jen na úvod, jak podstatný je rozdíl mezi sociálním státem v postkomunistickém provedení a bezohledným kapitalismem.

V podstatě mi jde o jiný jev. Jak exekutoři mohou ignorovat vlastnická práva těch, kteří někdy nějakému dlužníkovi poskytli střechu nad hlavou. Výsledkem mého zkoumání je, že v tomto státě se takové nikomu nic nedlužící oběti exekucí nemohou ničeho dovolat, protože jsem nenašel žádný judikát, kterým by se nezkorumpovaný soud takových ožebračených osob zastal. Naopak jsem se dověděl o spoustě okradených majitelů bytů či nájemců bytů třeba jen na adresách, na které si dlužník nechával posílat poštu.

V dalším zkoumání jsem zjistil, že proti nezákonnému jednání exekutora obecný ani správní soud nepřijme žalobu. Oprávněný věřitel, pro kterého exekutor jedná, taky nic poškozené oběti nezaplatí, protože nezákonně nejednal on, ale exekutor. No a prokurátoři a policajti nikomu taky nepomůžou protože, když nemůžou exekutora omilostnit tím, že by poukázali na to, že jednal podle zákona, tak si pomůžou konstatováním, že jedná jako obvykle. Obvyklost je tedy zásadní zdroj práva, kterou obhajuje i samo ministerstvo spravedlnosti. Takhle jako dřív obvykle bolševici tak naši komunisti obvykle zabavovali majetek kulakům. Dnes se justice v bolševické tradici nedá zahanbit. Dokonce to dotáhli tak daleko, že, když jde o lukrativní podnikání exekutorů, tak i vlastnictví bytu či nájemní právo k němu nehraje pro justici žádnou roli.

A poškozený vlastník či nájemce bytu, když nebyl schopen ukázat účty a další doklady o tom, že je to jeho, tak je obvykle nejdřív pochopy exekutora a pak soudem vyvlastněn. A v tomhle je podle mne největší důkaz vlády třídního práva v této zemi. Jak je možné, že subjektivní rozhodnutí pochopa exekutora je zdrojem vlastnického práva? Tenhle nevzdělaný pochop neschopný se řádně uživit rozhodne pravomocně, že to není majetek vlastníka bytu ale dlužníka, který v tom bytě třeba už rok nebyl. Celé to nevině začíná oprávněním exekutora sepsat majetek dlužníka v jeho bytě. To je založeno na logickém a oprávněném předpokladu, že dlužník je držitelem majetku v jeho bytě.

Protože naši právníci jsou doktory práva třídního, pak právo držby jim nic neříká. Právo držby, které do prokázání opaku svědčí o právu vlastnickém platí v civilizovaném světě od nepanšti. Dokonce i podle Občanského zákoníku se v pochybnostech má za to, že držba je oprávněná. Navzdory tomu naši právníci v roli soudců, prokurátorů, vyšetřovatelů a úředníků věrni bolševické tradici jejich vzdělání, umožní svým kolegům v roli exekutorů právo držby prostřednictvím pologramotných pochopů nerespektovali u osob, které měly tu smůlu, že někdy poskytly střechu nad hlavou dlužníkovi. Ani advokáti tomu nijak nečelí. Exekutor je přece takový warlord ve válce jurokracie proti demokratické společnosti. A právo držby měli feudálové ignorovat. To právo ignorace vlastnictví si bolševici ponechali, když se v Rusku mezietapou buržoasní demokracie, která je na ochraně vlastnictví celá postavena, na cestě k socialismu nezdržovali.

Právo vlastnické odvozené od držby neměl na rozdíl od doktorů třídního práva odvahu zpochybnit ani faraón, když židovští otroci opouštěli Egypt i se svým majetkem. Respektovali jej natolik, že k tomu ti otroci nepotřebovali prokazovat žádný řádný nabývací titul, jak to dnes vyžadují postbolševické soudy. Na cestě židů z Egypta nám prostřednictvím Mojžíše Bůh přikázal „Nepokradeš!“. Psát o tomhle a připomínat to justici v zemi, která těžila z nerespektování majetku šlechty, židů, Němců a pak i bohatších Čechů je téměř nesmysl hraničící s absencí pudu sebezáchovy, jak již justice prokázala zbavením mne základních práv.

Zpochybnění vlastnických práv má nesmírný vliv na řešení krize. A v řešení krize, aniž by si to tu někdo jen náznakem uvědomoval soutěžíme s ostatními státy. Justice totiž zpochybňuje šanci na to, aby se naši nezaměstnaní mohli stěhovat za prací a aby živnostním měl odvahu dát někomu práci v pracovním poměru. To úplně abstrahuji od toho, že v této zemi musí živnostník z investic do pracovního místa nejdříve zaplatit sociální daně a tuhle daň i daň z příjmu mu chtějí zvýšit. Takže zřejmě úpadkem k absolutní vládě juriokracie.

Jak je to tedy s těmi exekucemi a krizí? Nikdo přece nepronajme byt a představme si, že ve světě se běžně pronajímají byty zařízené, někomu, kdo je ohrožen exekucí pro dluhy. Takový pronajímatel by se mohl a pravděpodobně by se dostal nezaviněně do pěkných potíží. Proto byt radši nikomu nepronajme, nikdo se za prací nebude stěhovat a zůstane nezbytně na krku svému sociálnímu úřadu a na práci přivezeme tuberkulózní Mongoly. Stejně tak rychle těm chytřejším dojde, jaké riziko je spojeno s manželstvím. Nechat manžela přistěhovat nebo svůj majetek nastěhovat k němu, čiré zoufalství. Nic před pochopy exekutora neuchráníte. Radši nebo nejrozumněji singl bydlení a žádné děti. Krize penzijního systému je díky doktorům třídního práva neřešitelná.

Živnostník, který je tak hloupý, aby odevzdal státu tolik na daních, aby mohl zainvestovat do nového pracovního místa, je stejně ohrožen dluhy, které mu zaměstnanci vygenerují, protože ručí celý svým majetkem a exekutor přijde i do jeho bytu a zabaví i to co děti dostaly k Ježíškovi. Radši nepodnikat a nezaměstnávat nikoho. Znám spoustu šikovných podnikatelů, kteří neexpandují, protože by své zaměstnance neuhlídali a justice jim v tom nijak nepomůže. A protože z krize je cesta jen přes nové podnikání, nikoliv přes záchranu starého, pak paralyzování živnostníků daněmi a hrozbou exekučních likvidací je pro národní ekonomiku fatální.

Zůstanou podnikat jenom ti, kteří jsou pod ochranou mezinárodních arbitráží, kteří své zisky odvezou jinam a kteří to jejich místní podnikání budou řídit odjinud, aby tu jejich lidé nemuseli platit solidární daně s voliči Paroubka. Vedle nich snad bude podnikat jen jurokracie nebo její přízeň. A protože i tento feudálně mafiánský způsob podnikání je v rozvinuté formě charakterizován krvavými vnitřními spory, máme se v budoucnosti na co těšit. Mezitím však krize bude pokračovat. Moc jurokracie potvrzuje i to, že nenajdete nikde ani náznak pozitivní deviace. Prostě i zde platí, že „jsou to pouze komunisté, postkomunisté a bývalí komunisté“, jak konstatoval Topolánek.