Promarní kraje šanci na lepší železnici?
Petr Bendl
Vláda ve středu schválila memorandum o financování regionální železniční dopravy, podle něhož budou kraje od státu dostávat v příštích deseti letech na tento účel 2,65 miliardy korun plus příslušné inflační zvýšení. I kdyby se některý kraj rozhodl zvýšit rozsah objednané služby, pro stát je uvedená suma maximální, dokonce se naopak může snížit, kdyby kraj rozsah své objednávky zredukoval. Když dodám, že letos stát na regionální železnici doplácí 3,2 miliardy korun, je jasné, že z jeho hlediska je to dobrá dohoda. Z hlediska krajů je ale také přínosná, protože jim dává jistotu dotací ze státního rozpočtu na příštích deset let a dovoluje jim tak uzavřít s dopravci dlouhodobé smlouvy, což není nic jiného než velká šance otevřít formou soutěží trh pro všechny dopravce.
Podle některých dostupných informací se ale zdá, že kraje počítají s automatickým uzavřením smlouvy na delší dobu s Českými drahami. Musím říct, že takový automatický postup bych považoval za nešťastný. Kdyby kraje této šance nevyužily a zakonzervovaly vývoj na železnici přímým výběrem jednoho tradičního dopravce, bylo by to vlastně popření hlavního důvodu, proč se o nastavení dlouhodobého financování vůbec začalo jednat, a to dokonce ještě v době, kdy existovala vláda Mirka Topolánka. Bez zajištění víceletého financování regionální dopravy totiž dosud pro nezávislé dopravce bylo prakticky nemožné získat externí, převážně bankovní zdroje financování nákupu moderních kolejových vozidel a otevření trhu tak ve skutečnosti nebylo možné.
Kraje sice nejsou k uskutečnění soutěží na zajištění přepravních služeb vázány žádným českým zákonem, ani příslušnou evropskou legislativou, potenciální přínosy však jsou více než zjevné – pravděpodobná úspora díky vysoutěžení nižších cen, co nejrychlejší zavedení nových vozů, zlepšení komfortu pro cestující. Nevolám po tom, aby ve všech krajích přestaly cestující vozit České dráhy. Volám ale po tom, aby smlouvy získaly ve férové soutěži a musely plnit touto soutěží stanovené podmínky. A aby aspoň někde vozil zákazníky i někdo jiný a aby bylo možné srovnávat ceny jízdného, úroveň vozového parku, dosahovaná zpoždění a další parametry úrovně služeb cestujícím.
Umím si představit ty zástupy diskutujících, kteří budou záměr otevřít železniční dopravu konkurenci kritizovat. Jenže s danými finančními mantinely se maximálně může stát, že kraje zaplatí méně. Co je na tom špatného?
