Squatter, mýtus věčné revolty

Pavel Kopecký

Do prostor majetku státu, do vily Milada, znovu pronikli naši drazí squatteři. Svévolně a protizákonně. Svou kůži neprodali lacině ani tentokrát. Na přirozenou výzvu uniformovaných zástupců „systému“ k opuštění cizího pozemku reagovali charakteristicky: odmítavě i agresivně. Způsobem, jaký bohužel znají mnozí dnešní učitelé různých stupňů tzv. masifikovaných škol, kteří nepodlehnou nátlaku nadřízených na odstraňování dříve docela obvyklých (etických) norem.

Pravda, mladí porušovatelé zákona byli natolik „korektní“, že s útoky na veřejné činitele a jejich vybavení počkali teprve do chvíle, kdy tragikomicky vyslaní vyjednavači bezpečnostních složek odešli – obdobně prvnímu kolu nemovité čili nehybné kauzy – s nepořízenou. Jako by byli přímo čekali a nemohli se dočkat nějakého „cool vzrůša“, neboť vlastní předchozí pochodňová podívaná nebo halas rušící noční klid nejsou to pravé. Nejde se proto snadno zbavit dojmu, že lidé, proti nimž zasáhli těžkooděnci, jsou velmi podobné typy, jaké se cítily zklamány, když je po prohrané, ale politicky ODS zneužité bitce na Czech Teku už nikdo nepřišel umravňovat, jelikož k hudební produkci dostali napříště odlehlou plochu…

Neměl by ale druhý zákrok proti stejným alternativcům zaplatit ze svého lidumilný překlenovací ministr pro lidská práva Kocáb? U trapně dětinské provokace, pokud známo, nebyl. Duchovní podíl na ní nesporně má. Skrze své nedomyšlené „státnické“ impulzy se zpráchnivělou pečetí nepolitické politiky (ve smyslu politiky neprofesionální) či jevištní exhibice jiného Pražského výběru. Jménem svého vládního úřadu v podstatě přitakal všem těm, kteří soudí, že zákon neplatí pro každého. Je pracovní náplní člena vlády péče o stěhování kriminálně jednajících z periferie do centra metropole; a zdarma? Neměl totéž domluvit stávajícím nájemníkům, když už při záplavách nehájil výsostná práva vlastníka, svého zaměstnavatele, státu? – Domyšleno do konce dokonce poskytl vodu na mlýn ostrým hochům v Dělnické straně, kritikům kapitalismu zprava, proti nimž zpíval v severočeské Krupce.

A co mýtus věčné (pseudo)revolty razící squatteři, nezřídka děti z lepších rodin a většinou sympatizanti anarchismu? Stali se čistoskvoucími užitečnými idioty, možnou zbraní spekulantů s nemovitostmi, jimž podpora seriózních politických partají slibujících výpověď nájemníkům bez důvodu nenese dostatečný efekt. Inu, všichni pospolu žijeme nejlepší, ač poněkud překlenovací éru naší země.