Karel Steigerwald: Klausův dodatek bude. Podpis též

19. října 2009

Prezident lidi napíná. Už se chystali, že ho sesadí, odvolají, obviní z velezrady či jinak zruší – a zas je překvapil. Lisabonskou smlouvu, pokud ji schválí Ústavní soud a pokud se k ní přidá Klausův dodatek, podepíše. Jako obvykle je o tah napřed.

Klausův dodatek je populární a oblíbený. Benešovy dekrety zneklidňují. Pro mnoho lidí to není kus dávné historie, nad níž lze s chutí dumat, nýbrž zcela konkrétní nynější kus pole, lesa, dům, který může někdo získat či ne. Přidat k Lisabonské smlouvě jakousi ochrannou bariéru brzdící útoky proti dekretům připadá lidem rozumné.

Každopádně se to obtížně odmítá. Argument, že lisabonská spravedlnost neumožňuje zpětně měnit výsledky druhé světové války, vlastně proti Klausovu dodatku není. Naopak, když dekrety ohroženy být nemohou, proč by se dodatek, byť nadbytečně, ke smlouvě pro jistotu nepřidal? Ničemu to neškodí a přijmout to mohou všichni, krom snad těch, kdo si na rušení dekretů přece jen myslí. Pokud Ústavní soud na Lisabon kývne, nabízí dodatek východisko i prezidentu Klausovi. Může se podepsat, aniž by vznikl pocit porážky. A nepodepsat Lisabon v dané situaci prezident asi nikdy nezamýšlel. Postavit Českou republiku proti všem ostatním státům Unie by přineslo mnohem víc politických ztrát než zisků, ať už je kritika EU oprávněná hodně, nebo ještě více, nebo jen málo. Politika tím ovšem neskončí. Unie se bude dál hledat a měnit. Spor mezi centralismem a svobodou dál poběží, Evropa není a nebude věčná, nýbrž stále ve změně. Až se za sedm nebo patnáct let bude zříkat Lisabonu, připíšou Klausovi na účet lichotivé: byl první.

Klausův dodatek asi bude, jeho podpis též. V takovém případě, hlásí slovenský prezident, bude i Slovenská republika Klausův dodatek požadovat. Je to pochopitelné, téma dekrety zneklidňuje Slováky stejně jako Čechy. Slovenská vláda by byla podrobena ostré kritice, nedokázali jste, srabi, vyjednat to, co dokázali Češi, a slovenský stát by se mohl dočkat úvahy, co je v Česku zakázáno, to u vás není, tož, Maďaři, hurá do horní země.

Možná, že když motiv dodatků k Lisabonu vstoupí do módy, objeví i jiné státy nějaké své oprávněné přípodotky, které budou chtít písemně zachytit jako Britové, Poláci nebo Irové. Průvodní písemnosti kolem Lisabonské smlouvy mohou začít bobtnat stejně jako zbobtnala i ta smlouva. A vlastně proč ne. Chtějí-li například Poláci potraty či nechtějí, je jejich politický a etický problém, ne náš a řešit ho mohou jen Poláci sami, ne nějaký expert z Bruselu. Pokud v takto a podobně vyhrocené problematice odepře EU státům svobodu i pro jejich zvláštnosti, nebude žádná integrovaná Evropa, případně bude jen Evropa, jak ji známe, plná vášní a nenávistí. V tomto smyslu se hrne EU dopředu příliš překotně, a polámou se jí proto kola. Nepochybně je pak spraví a bude jezdit lépe a opatrněji.

Napíše se Klausův dodatek, vlády ho vezmou na vědomí, protože jim nebude nijak vadit, a prezident smlouvu podepíše. Pak nastane čas oslav a dočasného klidu zbraní. Zajímavé bude, jestli se najde vláda, která Klausův dodatek bude chtít odmítnout. To prezidentovu pozici posílí: vida je, zřejmě chtějí dekrety revidovat.

Klaus by v takovém případě nemusel nic podepisovat, stačilo by jen čekat a čekat.

Klausova kritika Lisabonské smlouvy (je širší a obecnější než jen téma revize dekretů) by mohla vyvolat dojem, že u nás doma je to lepší, že přijetím Lisabonu si pohoršíme, že u nás není deficit demokracie, kulhající svoboda, obrovská nefunkční byrokracie a chaotická státní správa. Není to tak. Přijetím Lisabonu si nepohoršíme, nejspíš nikdo nezaznamená žádný viditelný rozdíl. Když už Unii kritizujeme, měli bychom si všimnout, jak ta kritika sedí i na nás doma.