Večer v záři reflektorů

Jitka Macháčková

„Ladies and gentlemen, welcome to the International Fashion Show Styl Kabo“, rozeznělo se v pavilonu G2, brněnského výstaviště. Hlediště se během půl hodiny docela rychle zaplnilo a po malém zpoždění, ve čtvrt na osm večer, 22. srpna 2006, mohla začít další mezinárodní módní show v rámci 28. srpnového textilního veletrhu. Nejprve jsem vám chtěla podat akci ve formě reportáže, ale jelikož jsem se dozvěděla i jiné zajímavé věci, budu se držet hesla „Chválit je třeba jen opatrně a kritiku zvolit na závěr“.

Po úvodní barevné videoprojekci nám předvedla tanečnice se stuhou svoje taneční kreace a v zápětí vběhla na molo s vehementností jí vlastní, moderátorka Tereza Pergnerová, celá v černém. Uvítala představitele politického života včetně manželky expremiéra Paroubka, rýpla si do bulvárních novinářů a trochu rozechvělým hlasem uvedla hned první dva zástupce českých návrhářů z ateliéru E. Daniely a ZK.

Daniela Flejšarová a Eva Janoušková nezapřely ve své kolekci vytříbený střízlivý vkus a smysl pro účelovou módu a návrháři z Atelieru ZK, Marie Čtvrtníková, Petra Ptáčková a Zdeněk Kopřiva si přiznali, že vzhledem k meteorologickým podmínkám naší země nebudou vůbec uvažovat jaro, protože už několik let přecházíme z kabátů rovnou do triček a podle toho vypadala i jejich kolekce. Takže modelky předváděly lehké šaty pod teplými plášti. Snad bych mohla zmínit, že celou choreografii přehlídky dostal za úkol známý model, tanečník a zpěvák Yemi, přičemž se ale nijak nevymykala ze standardů. Možná bych ho radši viděla na tom molu.

Na řadu přišla, jak říkala Tereza, sekce mužů. Nejprve představil své modely indický návrhář Devender Singh Kharb, jehož výrobky mě osobně nezaujaly, neboť indický vliv tam byl bezpochyby znát, i když studoval módu také v Londýně, zejména vertikální linie, takzvaně silueta od hlavy až k patě mi nesedí. Barevná pestrost kolekce však měla něco do sebe.

Druhým v pořadí z trojky mužů byl hlavně v Brně známý návrhář Petr Kalouda, se svojí kolekcí „mladých snobů“. Mužské návrháře zastupoval také španělský designer Augustin Torralbo, který svými modely a nápaditou pestrostí asi nejvíce zaujal, soudě dle potlesku. Nebyl by to ani Španěl, kdyby při poděkování svoje květiny nehodil divačce do publika.

Poté, co tanečnice zatančila tanec s koulí, byl vyhlášen vítěz soutěže, která proběhla už ten den odpoledne, "TOP STYL DESIGNER", tentokrát si cenu od zástupce BVV – šek na 150 000 korun, fotoaparát a pozvání na workshopy přímo od návrhářky Liběny Rochové do Prahy a na farmu Bolka Polívky, odneslo duo Eva Brzáková a Markéta Vinglerová, Češky. Předsedkyně poroty, Júlia Sabová, akademická malířka z Bratislavy, ohodnotila modely zejména po stránce kvalitního zpracování a jednoduchosti designu. Návrhářky inspirovala padesátá léta, charakteristická svým sebejistým postojem ke každodennímu životu bez pozlátka a přemíry luxusu.

Poté už uvedla Tereza Pergnerová kolekci vítězky minulé soutěže, Andree Kvasnicové, slovenské návrhářky, která 25-ti modely ukázala, že titul „Top Styl Designer“ může nosit dál. K tématu kolekce Tereza poznamenala, že v dnešním životě byť jen malá nesmrtelnost, by byla trestem, protože Andrea řeší v kolekci příběh Virginie Orlando, která svůj život začíná v 16. století jako muž a končí ve 20. století jako žena, je ovšem věčně mladá a tím nám naznačuje, že v každém věku je ukryto různé stáří a doba a touha po věčné mladosti. Modelky provázela hudba z filmu "Matrix" a celé vystoupení vyznělo velice působivě.

Tereza stačila složit poklonu všem manekýnám, o kterých si doposud myslela, že se jen tak promenádují po molu a nejedná se o žádnou práci, naopak užasla jak se musejí ohánět v zákulisí, aby vypadala na vystoupeních krásně a vyrovnaně. Myslím, že to se celému týmu Czechoslovak Models povedlo, jako koneckonců vždycky.

Trochu jsem byla ale překvapená ze všední šedosti celkové scény. Chyběl mi tam aspoň jeden či dva květináče něčeho zeleného, třeba jen umělého nebo sušeného. Žádné aranžmány, jen šedé molo a bílá záď, na kterou se nepřetržitě promítalo.

Na každého diváka na sedadle sice čekala pet lahvička s pramenitou vodou, ale show se nedočkali. Tereza celkem suše odříkala, co měla, zmínila se zase, že je maminka malého syna, přehlídka stíhala přehlídku, takže za 75 minut bylo po všem. Jednalo se tedy o mezinárodní módní přehlídku a jestliže někdo čekal další show program, tak se nedočkal. Na přiloženém letáku je to také napsáno, jenže název večera je trochu zavádějící. Se show to nemělo nic společného. Musím říct, že konkrétně já jsem se lépe pobavila na soutěži TOP o nejlepšího módního návrháře.

Na tiskové konferenci manažerka veletrhu Styl Kabo řekla hned v úvodu, že se nebude mnoho informovat o tom, co se bude dít nyní, což mě podivilo, jako spíše o nové koncepci příštího Stylu Kabo, který proběhne v únoru 2007. Připomenula jen, že o veletrh je čím dál větší zájem a například novinkově byly nyní zastoupeny dvě nové země, Indie a Řecko. Oficiální zahájení se jaksi neoficiálně konalo v předvečer tiskové konference, takže někteří novináři, kteří se akreditovali ten den ráno a mysleli si, že půjdou zároveň na tiskovou konferenci, která se obvykle koná před zahájením akce, museli přijet druhý den znovu. Pokud nebyli pozváni na večerní galashow, nevěděli o jejím programu vůbec nic, protože v programu veletrhu akce vůbec nefigurovala. To samé dopadlo s oficiálním zakončením veletrhu večerem "Kabo night". Jistě média neutrpěla ztrátu, protože ta hlavní tam určitě zastoupena byla. Jen si myslím, že tisková konference je od toho, aby byly informace sděleny všem novinářům bez rozdílu vlivu médií. Například o tom, že veletrh navštíví paní Livie Klausová, manželka prezidenta, nebo paní Paroubková, jsme mohli my ostatní jen spekulovat. Strohá zpráva o třech večerních módních přehlídkách se pro veřejnost scvrkla na jednu. Snad realizační tým Stylu vedly k tomuto inkognito tahu náklady na show, která zahájení a konec veletrhu provázela. Nemusím si doufám myslet, že to bylo jen účelné oddělení zrna od plev.

Jako kritička se snažím hledat v kritice světlá místa, abych i já měla dobrý pocit ze své práce, proto bych chtěla připomenout slova obchodního náměstka BVV pana Ing. Jaroslava Hlouška: "Smyslem dalších veletrhů Styl Kabo by měla být podpora středních a malých obchodníků, proto se uvažuje posunout veletrh do jednoho víkendového dne, aby bylo umožněno těmto drobným prodejcům přijet a zapojit je do veletrhu. Ne snad proto, aby se zvýšila návštěvnost laické veřejnosti. Veškerá koncepční řešení budou směřovat tímto směrem," podotknul náměstek.

Jenomže mám obavy, že bez zájmu tohoto okruhu lidí to asi nepůjde. Zbytečně potom budou probíhat semináře na téma:"Čína a my – příležitost nebo hrozba." Ing. Hloušek dál upozornil na zavedení veletrhu zaměřeného na kosmetiku v rámci Stylu Kabo již v únoru 2007, "Veletrh Cosmetics", protože péče o tělo s módou úzce souvisí. Detailně by se měl veletrh zaměřit také na technický textil. Tento textil využívají mnohé obory jako zdravotnictví, vojenství, zemědělství nebo stavebnictví. Cílem bude ukázat, co tento průmyslový textil nabízí.

Nejsem sice marketingový odborník a vzbudit zájem o prodej a výrobu průmyslových textilií je určitě dobrý nápad, ale pozvánky pro firmy právě z oborů, kterých se to týká, tedy potenciálních zákazníků a návštěvníků by bylo na místě rozeslat. Pro jistotu. Současná koncepce veletrhu zejména pro veřejnost, bez které se ovšem žádný textilní výrobce neobejde, není v pravdě moc přitažlivá. Na veletrhu jsme mohli vidět krásné modely oděvů, obuvi a doplňků, jediným problémem zůstává, že ona veřejnost, která v poslední fázi výrobky kupuje o nich takřka neví. Nebo jen malé procento lidí, proto je také pro většinu pohodlnější si zajít do obchodního řetězce.

Veletrh Styl Kabo může těmto malým firmám pomoci v boji s asijskými firmami tím, že se naopak více otevře veřejnosti, ukáže jim, že jsou u nás lidé, kteří umí, jen nemají takové možnosti svůj um prodat. Takže já jsem sama zvědavá, jak se nová obchodní strategie manažerskému týmu veletrhu Styl Kabo povede.

Když to shrnu laickým okem, co jsem mohla vidět a slyšet, můj pohled bude asi úplně jiný než z úst oficiálních médií, která měla jistojistě jiná privilegia jako já. Veletrh se konal v pěti pavilonech, pavilon D byl nyní úplně uzavřen, i když se vyskytly nové firmy, jiné tentokrát nepřijely, protože už jsou v odborné veřejnosti známé a nestojí jim za vysoký pronájem stánku do Brna jezdit. Mezinárodní přehlídky se týkají čím dál více méně států, až mám dojem, že z toho bude časem jen československá záležitost. První cena soutěže o titul "TOP STYL DESIGNER" je tak trochu cenou útěchy, protože když si 150 000 Kč přepočítáte na eura, odpočítáte náklady spojené s realizací přehlídky, návrhář na kolekci pracuje půl roku, některé dílčí práce, úsilí a duševní um se stejně nedá zaplatit, není to dostatečně motivující proto, aby se přihlásila řada dalších návrhářů i z jiných zemí a mohla být vybrána. To samozřejmě souvisí s úrovní přehlídky, potažmo veletrhu. Nebo by možná stačilo, kdyby se myslelo aspoň i na další dva stejně dobré designéry, protože všichni nemohou být první, ale jsou stejně dobří, v tomto oboru lze jen těžko říct, který je lepší, nedá se měřit podle stopek nebo metru. A není to ani o tom, jako když strojař vezme kus plechu a naseká z něj hromadu šrotu. Ostatní soutěžící nedostanou nic. Proto bych se přimluvila u tvůrců veletrhu Styl Kabo, aby i tyto momenty vzali v potaz a promítnuli do nové koncepce únorového veletrhu 2007.