O katastrofě bez hysterie

Martin Stín

Politikon


Řítíme-li se do katastrofy, je dobře podívat se nemilé pravdě do očí bez hysterie, vzít ji na vědomí v její plné nahotě a vnitřně se připravit na překonání mizérie, která nás čeká. V případě hrozícího hospodářského krachu republiky a probíhajícího politického rozvratu je na místě si uvědomit, že současná politická reprezentace z větší části zájem o zvládnutí situace pouze předstírá, a především se stará o své malé jistoty, bez ohledu na zájem státu. Nesmíme se nechat mýlit nedůstojným šaškováním, které předvedli vůdci pěti parlamentních politických stran v úterních Otázkách Václava Moravce, v nichž se vzájemně uráželi, usvědčovali se z lhářství a vytrubovali do světa, že sice každá z nich má svůj zaručeně pravý a nepřekonatelný recept na nápravu, ale v žádném případě se na jeho použití nedohodnou.

Musíme vzít na vědomí, že do jara, a možná až do termínu řádných voleb budou daňoví poplatníci platit provoz poslanecké sněmovny, která ve větší části zbytku mandátu nebude způsobilá v nejdůležitějších věcech najít shodu, čili náklady na ni vynaložené nebudou mít návratnost. Současně se z daní občanů bude platit provoz vlády, která se bude marně snažit řešit kvadraturu kruhu zavedení účinných protikrizových opatření bez dohody svých zřizovatelů – obou velkých parlamentních stran. Zcela protismyslně tak budou v době krize mařeny značné prostředky zcela bez užitku.

Tento smutný stav zdaleka nevadí politické reprezentaci tolik, jak předstírá. Část poslanců má smutnou jistotu, že se po volbách nevrátí do svých teplých, slušnými příjmy polstrovaných křesel. Prodloužení agonie poslanecké sněmovny je pro ně především prodloužením pohodlného života se zajištěným slušným příjmem. Ve skutečnosti by zkrácením volebního období utrpěli újmu. Spokojeny mohou být i obě velké politické strany, které se podělily o výkonnou moc dosazením svých „koní“ do přechodné vlády. Její existence je zbavila odpovědnosti za případný nezdar pokusů o překonání ekonomického úpadku, za sestavení krizového rozpočtu a zejména za tvrdá sociální opatření, jimž se nakonec nevyhneme. Situace jistě vyhovuje i některým ministrům, jimž zachutnala moc a oceňují, že se jim dostalo příležitosti zkusit „panský život“, dosud vyhrazený jen příslušníkům stranických rádoby elit. Mají jasno, že za normálních okolností by je takové pomyslné „štěstí“ minulo. Někteří se snaží podat takový výkon, aby vítězi voleb stálo za úvahu nechat je v příští vládě. Vůdcové parlamentních stran si společně mnou ruce radostí v tiché naději, že oddálení voleb vyvolá finanční potíže malým stranám, jež nebudou mít sílu vést další volební kampaň. To je dobrý kalkul: není nad to, nechat nežádoucí konkurenci vyhladovět, zbavit se jí bez boje. Novodobá národní fronta se takto nezbaví pouze dělnické strany, jejíž rozrůstání je samovolnou scestnou reakcí jejích stoupenců na tíživé, režimem neřešené ekonomické a sociální problémy. V tomto případě nezbude, než pokusit se o zničení konkurence násilím, tedy jejím zákazem.

Není pravda, že pohromu na nás přivolal Ústavní soud ČR nálezem z 10.září. Po prvé zahřmělo, když voliči dali hlasy téměř rovným dílem ODS a ČSSD. Křížová cesta pak pokračovala přes různá zastavení až k Paroubkovu pokynu k vypálení „výstřelu z Aurory“ na Topolánkovu vládu. Pochod do zkázy se od té doby zrychlil, až dosáhl současného tempa úprku do propasti. Vše, co následovalo po svržení Topolánkovy vlády, má příčinnou souvislost s rozhodnutím Jiřího N.Paroubka, a odpovědnost za související marnění veřejných prostředků padá na jeho hlavu a stranu, která se jím nechá vést do pekel.

Současná zmatená vnitropolitická situace není jen výsledkem bezohledného kořistnictví politických rádoby elit, které je vede k nadřazování jejich skupinových a individuálních zájmů nad potřeby státu. Nepochybně za ní stojí zájmy velkých kapitálových uskupení, jež z pozadí usměrňují pohyb na politické scéně tak, aby vše ve státě se dělo v souladu s jejich potřebami.

Krátký časový úsek mezi zasedáním plena Ústavního soudu ČR a odstoupením Mirka Topolánka z funkce poslance Parlamentu ČR potvrzuje, že vládnutí skryté, možná formálně neupravené velké koalice ČSSD a ODS je pro zemi zhoubné. Přišel čas vytlačit tyto nereformovatelné, korupčními aférami poskvrněné velké strany na okraj politického spektra a předat jejich moc čerstvým, neopotřebovaným mimoparlamentním stranám. Čím dříve, tím lépe, neboť v politice není pravda, že nikdy nemůže být hůře než teď.