Co s přebytky evropského vína?

Robert Šalda

Vína se v Evropské unii vyrábí moc. Dokonce tolik, že je nutné se ho zbavovat dosti drahým způsobem: přepalováním na líh pro technické či energetické účely. Evropská komise se snaží najít způsob jak nadprodukci snížit a přitom tolik nezatěžovat rozpočet EU.

Letos v létě přitom podporu na destilaci nadbytečného vína využily výrobci z Itálie, Španělska, Portugalska a Francie. Cestou jak přebytky odstranit by se podle návrhu EK mělo mimo jiné stát omezení rozsahu vinic. Vyklučením jejich velké části především v zemích, které jsou velkými producenty by se často opakující nadbytek odstranil. Z těchto tradičních vinařských zemí se proti tomuto návrhu ozývá poměrně dost protestů. Jejich vinařům připadá takový postup barbarský. Není ani divu. Vinohradnictví patří zejména ve středomořských zemích k  národní tradici a těžko si představit, že by likvidace velkých ploch vinic byla prováděna za mohutného aplausu. Druhou možností, kterou Evropská komise nastínila pak bylo úplné zrušení omezení na výsadbu vinic a zrušení systému jejich klučení. To by však bylo provázeno i úplným zrušením podpor ze strany unie spočívající především v dotacích na destilaci přebytků. Evropští producenti by tak byli plně vystaveni konkurenčnímu prostředí z celého světa, což je pro ně varianta ještě méně přijatelná. Nechat si zaplatit za likvidaci vlastních vinohradů by tak pro některé producenty nemuselo být zas až tak špatné řešení.

České vinaře by omezení rozsahu vinic, které by bylo dobrovolné nemuselo až tak moc vadit. Potíž je však v tom, že Evropská komise počítá s tím, že po pěti, letech, během kterých by klučení probíhalo by byl režim uvolněn a ti, kteří by si za likvidaci révy nechali zaplatit okolo 2,5 miliardy Eur, by měli možnost vinice vysázet opětovně. Na útlumový program by přitom šly téměř všechny peníze určené v EU na vinařství. S ostatními programy restrukturalizace oboru přitom plán komise nepočítá. A to je právě hlavní důvod, proč se tento plán tuzemským pěstitelům révy nelíbí.

Některé návrhy, které EK v rámci reformy trhu s vínem přináší, by mohly české vinaře poškodit. Návrh totiž přichází i s některými zpřísněními v technologii výroby. Mimo jiné například se zákazem doslazování vína řepným cukrem. Čechy a Morava totiž nejsou zrovna exponovanou vinařskou oblastí. Sluníčka zde na rozdíl od středomořských zemí není nazbyt. Podmínky pro pěstování révy jsou zde oproti jihoevropským zemí podstatně horší. V letošním roce bylo podle informací od vinařů sluníčka poměrně dost a cukernatost hroznů je slušná. Přichází však roky, kdy se musí jakostní a známková vína doslazovat. To by podle návrhu komise bylo možné dělat již jen koncentrátem vinného moštu a to v omezené míře. To produkci ze zemí s menším mírou slunečního svitu oproti jejich konkurenci z „teplých krajin“ ještě více znevýhodňuje. Producentem vinného moštu jsou středomořské vinařské země, pro které by se tak otevřela další možnost jak se zbavit své produkce. Co na tom, že řepným cukrem se u nás vína doslazují již 200 let. Naproti tomu, návrh komise nijak neřeší ty problémy, která jsou pro české vinaře klíčové. Pěstitelé z méně příznivých oblastí se musí zaměřovat na zvyšování kvality, přívlastková vína a místní speciality. Stejně tak i na rozvoj cestovního ruchu spojený s vinařstvím.

Návrh komise v jeho současné podobě není nejšťastněji a nyní záleží i na našich vyjednavačích, jaké českým a moravským vinařům vydobudou podmínky.