Nájemní bydlení rozhodně nezanikne

Jaroslav Kubera

Právo, 03.08.2005

V článku Konec nájemního bydlení? konstatoval v Právu 22. července poslanec ČSSD a předseda Sdružení nájemníků Stanislav Křeček, že maximální počet subjektů, které alespoň opatrně přivítaly vládní návrh nového zákona o nájemném, je pět. Nevím, jak dospěl k tak optimistickému číslu. Ve skutečnosti ho nepřivítal ani jeden subjekt, a dokonce i v ČSSD vládnou rozpaky.

Návrh totiž neřeší vůbec nic, a je proto obtížně přijatelný pro nájemce, pronajímatele, levici, pravici i KDU-ČSL.

O to však Křečkovi nejde. Opět se naskytla příležitost postrašit nebohé nájemce bytů senátorem Jaroslavem Kuberou, který má ďábelský plán vysídlení všech nájemců zřejmě ve spojení s Topolánkovou "nocí dlouhých nožů" a využitím zkušeností z padesátých let. Jsem od Křečka zvyklý na leccos, ale co je moc, to je příliš. Alespoň jsem pochopil, co znamená výraz "lžidoktor". Pokusím se stručně vysvětlit podstatu mého návrhu, který vychází z toho, že výše nájemného je především určena dohodou smluvních stran, tj. pronajímatele a nájemce. Teprve když k dohodě nedojde, musí existovat pro obě strany přijatelné řešení. V zemích, kde existuje trh s byty, končí celá záležitost poměrně jednoduše tak, že nájemce si najde na trhu jiný byt s pro něj přijatelným nájemným a pronajímatel buď najde nájemce, který bude jeho představu o výši nájemného akceptovat, nebo byt zůstane prázdný a on z něj nemá žádný příjem.

V Česku obvykle pronajímatel buď provede fiktivní výměnu bytu, nebo se snaží nájemce zbavit například tak, že v prosinci vyměňuje okna, zastavuje vodu či plyn.

Jedno z možných řešení spočívá v tom, že pronajímatel i nájemce dostanou možnost vypovědět nájem bytu bez udání důvodu. Protože v Česku až na výjimky trh s byty neexistuje, navrhuji poměrně dlouhou výpovědní lhůtu v délce 24 měsíců a v Praze, kde je situace specifická, 36 měsíců.

V přechodném tříletém období by bylo možno nájem zvýšit nejvýše o 30 procent v libovolné kombinaci. Výměna bytů by byla i nadále možná, ale bez dosavadních ustanovení občanského zákoníku, takže by byla nutná čtyřstranná dohoda dvou pronajímatelů a dvou nájemců.

Vzhledem k tomu, že tento návrh je na české poměry příliš jednoduchý, nemá zatím příliš šancí na realizaci. Ovšem po totálním krachu posledního návrhu zákona o nájemném se o něm možná začne diskutovat.

Když jsme se počátkem devadesátých let v Teplicích rozhodli privatizovat veškerý bytový fond, přijel kdo jiný než Křeček varovat občany před takovým "ďábelským plánem". Odjel s nepořízenou. Dnes se v Teplicích jen usmíváme při sledování reportáží o tom, jak řada českých měst zastavuje privatizaci bytového fondu z obavy, že po vstupu do Evropské unie by se mohlo jednat o nedovolenou veřejnou podporu.

I když byl bytový fond zprivatizován, nájemní bydlení nezaniklo a nezanikne ani po deregulaci nájemného, i kdyby Stanislav Křeček strašil, jak nejlíp umí.