Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Sněmovna: Pravolevý střet

stenozáznam

Poslanec Martin Říman: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Já jsem chtěl hovořit o nezaměstnanosti a připravil jsem si rozsáhlý materiál, kterým jsem chtěl reagovat nejen na vystoupení ministra Škromacha, nejen na trošku podivný materiál, který nám byl z vlády poslán, ale také na dvě už proběhnuvší rozpravy na toto téma, které se odehrávaly v této sněmovně. Ale vzhledem k tomu, že v okamžiku, kdy jsem vstupoval za řečnický pultík, a do této chvíle se to příliš nezměnilo, bylo přítomno slovy o s m poslanců vládní koalice a asi dvojnásobek opozice, pane ministře, tak konstatuji, že vládní koalice má možná nebo určitě zájem se sjednotit v této sněmovně v plné síle v okamžiku, kdy jí jde o to, vytáhnout peníze z kapes daňových poplatníků. To jsme tady viděli dopoledne. To jí jde velmi dobře. Ale v okamžiku, kdy má vysvětlit, poslouchat, diskutovat, analyzovat, poslouchat řešení, návrhy na to, jak vyřešit tíživou situaci 570 tisíc nezaměstnaných v této zemi, tak v tom momentě zájem ztrácí.

Mohu na to reagovat pouze tak, že sděluji těmto 570 tisícům nezaměstnaných a dalším statisícům, kterým nezaměstnanost hrozí, pokud tato vláda bude ve svém úřadu ještě dva roky, že my na jejich problém nezapomeneme a my na jejich problém rezignovat v žádném případě nebudeme, ať budeme v opozici, nebo ve vládě. My vám práci vrátíme! Děkuji.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, neměl jsem v úmyslu vystupovat v této rozpravě, ale poslední patetická výzva pana poslance Římana mě přece jenom k tomu vyprovokovala.

Kdyby tu byla nějaká síla nebo nějaká strana, která by měla opravdu reálný recept na to, aby mohla řešit tento nejzávažnější problém nejenom naší, ale každé moderní společnosti, ať už v Evropě, anebo i v jiných kontinentech, potom bychom skutečně takovéto straně měli dát maximum pro to, aby takovýto program a projekt mohla realizovat. Ale myslím, že všichni dobře víme, že žádný takovýto projekt na rychlé řešení problému nezaměstnanosti neexistuje. A máme v sousedství Spolkovou republiku Německo, kde je rudozelená koalice, a nepodařilo se jí tento nejzávažnější problém vyřešit. Ve Francii je pravicová vláda, která disponuje potřebnou většinou v parlamentu, a přesto s problémem nezaměstnanosti nebyla s to podstatně hnout.

Doporučoval bych kolegovi Římanovi, aby se podíval do posledního čísla Die Zeit, kde je rozhovor s laureátem Nobelovy ceny za ekonomii prof. Solowem, který upozorňuje, že zdaleka otázky liberalizace pracovního trhu, na které paní kolegyně Páralová klade takový důraz, nejsou žádným receptem na řešení problému nezaměstnanosti.

Problém nezaměstnanosti je strukturálním problémem u nás - a to reaguji na kolegu Exnera - v souvislosti s tím, jak byla provedena privatizace, resp. transformace ekonomiky z ekonomiky centrálně direktivně řízené k ekonomice tržní.
A tam je skutečně řada problémů, proč nezaměstnanost v posledních letech stoupla, protože myslím, že všichni si pamatují, že na začátku 90. let byla zaměstnanost udržována uměle, neboť mnoho státních podniků, které byly privatizovány cestou kuponové privatizace, udržovalo zaměstnanost, i když fakticky ta zaměstnanost byla umělá. Ale ten problém strukturální nezaměstnanosti je mnohem hlubší, souvisí s povahou soudobého kapitalismu, s tím, že vztahy politiky a ekonomiky se změnily, že politika není s to finančnímu kapitálu stanovit nějaká pravidla a v důsledku toho nejsou tu společnosti, ani státy, ani politické strany schopny nacházet a realizovat dostatečně účinná opatření k tomu, aby bylo dosaženo žádoucího cíle, to je plné zaměstnanosti. Byť plnou zaměstnanost nechápeme absolutně.

Takže jakkoli chápu, že tento problém samozřejmě musí být střetem vládní koalice a opozice a že opozice využívá této situace k tomu, aby dokazovala neschopnost vládní koalice tento problém řešit, tak přesto bychom neměli zapomínat, že to je především neobyčejně vážný sociální problém, který se týká všech, který přesahuje zdaleka stranickopolitická hlediska, že to je problém neobyčejně závažný, nejenom s ekonomickými, ale i sociálně psychickými důsledky. Ten, kdo byl nějakou dobu nezaměstnaný, ví, co to znamená.

Čili neměli bychom z tohoto tématu dělat laciné téma nějakých politickostranických srážek, protože to je téma mnohem vážnější.

Poslanec Martin Říman: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, i já začnu větou svého předřečníka, že jsem již nechtěl k tomuto tématu vystupovat. Nicméně jeho vystoupení asi nemůže nikoho, pokud ho pozorně poslouchal, nechat klidným. Protože vystoupení pana kolegy Jičínského se neslo přesně v tom duchu rezignace na řešení tohoto - jak správně poznamenal - nejpalčivějšího problému dneška. Přesně v tom duchu rezignace, s jakou k němu přistupuje celá vláda a vládní koalice.

Co on řekl? Je to problém. Není to problém jenom u nás. Je to problém všude. Podívejte se do Německa, nejsou schopni řešit. Podívejte se do Francie, nejsou schopni řešit. Nedivme se, že my nejsme také schopni řešit. Dokonce hovořil o globálním problému soudobého kapitalismu, a tady - nechť mi pan kolega Jičínský promine - jako by se ozývala ozvěna posledního stadia imperialismu atd. atd.

Není přece pravdou, že nezaměstnanost ve výši 10 a více procent je pravidlem ve všech zemích, které vyznávají zásady tržní ekonomiky. Naopak. Nezaměstnanost ve výši 10 a více procent je pravidlem v zemích, které vyznávají zásady pseudotržní ekonomiky. V zemích, ve kterých je trh přeregulován, ve kterých jsou pracovněprávní vztahy přeregulovány, ve kterých se nelze dostat na trh s novými iniciativami, s novými výrobky. Ano, v takových zemích opravdu nezaměstnanost nemá řešení a vždycky se pohybuje ve vysokých číslech.

Nezaměstnanost ve výši 10 % je v této zemi téměř po celou dobu vlády sociální demokracie. (Potlesk.) To za několik týdnů bude už více než šest let. Sociální demokracie přesto přichází se stále stejnými recepty na řešení nezaměstnanosti. Tyto recepty se dají shrnout do jednoduché věty: Sociální demokracie si myslí, že pracovní místa se vytvářejí rozhodnutími vlády, že pracovní místa snad někde klíčí ve sklepeních Ministerstva práce a sociálních věcí, že stačí geniální rozhodnutí úředníka či ministra a pracovní místa se začnou samy od sebe vytvářet.

Toto je základní myšlenka sociální demokracie a bohužel i této vlády o tom, jak se má řešit problém nezaměstnanosti. Ale opak je pravdou. Vláda sama o sobě, žádné ministerstvo samo o sobě přece nevytvoří jediné pracovní místo. Škrtem pera se nedá vytvořit nikdy žádné pracovní místo. Pracovní místa mohou vznikat pouze díky nápadům a myšlenkám, které se tvoří v hlavách občanů, v hlavách podnikatelů, v hlavách živnostníků. A jediným úkolem vlády a všech ministerstev, která jsou v tomto státě, je, aby tyto myšlenky, tyto nápady, tito lidé a tyto firmy mohly realizovat, aby, jak už jsem řekl x-krát, aby jim vláda svými kroky neházela klacky pod nohy, aby jim neznemožňovala realizovat tyto myšlenky, ze kterých jedině mohou vzniknout pracovní místa.

A co dělá naše vláda po dobu těch šesti let? Zvyšuje daně, přináší do této sněmovny jeden zákon za druhým, který zásadním způsobem ztěžuje podmínky pro podnikání. A nejsou to už jenom ty obligátní balené koblihy a kondomy prodávané vysokoškoláky, jsou to zákony, paragrafy, ze kterých ne přímo, ale nepřímo vyvěrá to, co se potom stává pravdou, totiž že přispívají ke snižování počtu pracovních míst. Ano, většinou je to tak, že dopad příslušného zákona se zdá být bezvadný, ale vy zapomínáte, že v ekonomice funguje také pravidlo, že věci jsou sice některé vidět, ale daleko důležitější je to, co vidět není. A většina zákonů, které přinášíte do této sněmovny tak neviditelným důsledkem, důsledkem, který je zpřevodován mnoha různými příčinami a důsledky následných dějů, je to, že někdo někde přijde o místo. Důsledkem je to, že za vlády této koalice denně zaniká 200 pracovních míst. Není to dostatečné množství důkazů, vážená vládo a zejména politická strano, jménem sociální demokracie, že politika, vaše politika řešení nezaměstnanosti se za těch šest let opravdu vyčerpala? Není na čase, abyste si opravdu přiznali, že takhle se ten problém řešit nedá? Není opravdu na čase, abyste začali poslouchat i druhou stranu, která má jiné myšlenky, které, pravda, jsou opravdu diametrálně rozdílné od vašich názorů? Jako příklad můžeme uvést např. zákoník práce. Neměli byste si přiznat, že vaše novely zákoníku práce, kterých bylo přijato několik za dobu vašeho panování, nepřispěly k ničemu jinému, než nakonec k růstu nezaměstnanosti? Neměli byste bez ideologických brýlí konečně začít naslouchat i druhé straně a začít přemýšlet vážně, jestli to, co navrhuje ona, nemá náhodou také nějaké racionální jádro?

Asi ne, asi se tady rozčiluji zbytečně, když vidím kroucení hlavou pana ministra Škromacha, který si je zřejmě jist svou pravdou. Ale vaše pravda je taková, že za dobu, co vy jste na ministerstvu necelé dva roky přibylo 120 tisíc nezaměstnaných v této zemi, to je těch zhruba 200 denně. Nestydíte se za to, není vám to hloupé, není to opravdu okamžik pro to, aby když potřetí v krátkém čase tady o tom teď mluvíme, abychom se o tom bavili vážně, a abyste opravdu začali přemýšlet o tom, že existují i jiné možnosti?

My jsme se snažili vám tuto šanci dát, nabídnout vám spolupráci při debatě o tom, jak řešit problém nezaměstnanosti. Pokud ho odmítáte, nezbývá, než abych zopakoval to, co jsem řekl při svém prvním vystoupení, totiž to, že jestliže vy jste rezignovali na 600 tisíc nezaměstnaných, kteří v této zemi jsou, tak mi v žádném případě ne. A my vám budeme denně, pořád, každý týden, každý měsíc, každý rok, připomínat, že tady jsou a že vám je to úplně jedno. Děkuji.

Ale existují i země, které trvale vykazují nízkou nezaměstnanost, a nejsou to totalitní systémy se systémy umělé nezaměstnanosti, jako jsou například země anglosaské. Pan poslanec Jičínský zcela opomněl, ať už z nevědomosti, nebo úmyslně, vzpomenout případ Velké Británie, kde v době, kdy v kontinentální Evropě, v zemích, jako je jeho Německo a Francie, se nezaměstnanost pohybuje kolem 10 procent, tam se pohybuje nezaměstnanost mezi 2 až 3 procenty. Zcela opomněl příklad největší tržní ekonomiky, svobodné tržní ekonomiky, vyspělé, kterou jsou Spojené státy, kde se nezaměstnanost trvale pohybuje mezi 4 až 6 procenty. A opomněl také příklady nejen těchto stabilních tržních ekonomik, ale také ekonomik, které jsou v transformaci, které se potýkaly s velmi vysokou nezaměstnaností a díky opatřením, která byla - abych použil jeho slova - kapitalisticky konformní, tedy tržní, nikoli opačně, se jim podařilo nezaměstnanost významně snížit a dále ji snižují. Pro příklad nemusíme jít daleko. Pro příklad stačí jít k našemu bývalému partnerovi, dnešnímu sousedovi, na Slovensko.

Takže problém nezaměstnanosti v žádném případě není nějaká deus ex machina, na kterou si musíme zvyknout, se kterou se prostě nedá nic dělat. Problém nezaměstnanosti je řešitelný, pouze je třeba používat nástroje, které opravdu k nezaměstnanosti(?) přispívají, a nepoužívat nástroje, o kterých si v ideologické zaslepenosti myslím, že přispívají také, ale ve skutečnosti je tomu přesně naopak.

4/22/2004

 
  Přístupy: 22 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 




Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA