Když jsem letos na jaře četl knihu Roberta Kagana Návrat historie a konec snů, měl jsem smíšené pocity: renomovaný americký politolog blízký republikánské straně předkládá svou ucelenou geopolitickou představu o dnešním světě obsahující sice mnoho zajímavých, nových a netradičních postřehů, mnohdy však bohužel vyznívající jako až příliš zjednodušující, zploštělá propagandistická příručka. Například na adresu stávajícího gruzínského prezidenta Kagan říká: když vyhlásil koncem roku 2007 výjimečný stav, poškodil tím naděje Gruzie na brzký vstup do NATO a Evropské unie. (?)

Při četbě jeho článku s titulkem Putin věří, že přišel jeho čas (HN, 15. 8. 2008) jsem se musel trpce pousmát. Kagan se totiž vyjadřuje k tragickému výročí Mnichova, které si budeme zanedlouho připomínat. „Vzpomínáte si na přesné okolnosti sudetské krize, která vedla k invazi nacistického Německa do Československa? Samozřejmě ne, protože na tento morálně nejednoznačný spor se právem vzpomíná jen jako na drobnou součást mnohem většího dramatu,“ říká Robert Kagan.

Velmi nesouhlasím s jeho označením morálně nejednoznačný spor, jako opsaný z učebnic mnichovanství. Ten, kdo se jen trochu zajímal o to, co se v roce 1938 u nás stalo, nemůže na takto zjednodušující mravní a hodnotovou nivelizaci přistoupit.

Jde totiž o zcela zásadní princip. Čteme zdánlivě velkorysé: ať je to jak chce, bojovali jste proti našim nepřátelům a proto jsme na vaší straně. Zrada některých demokratických evropských mocností v případě takzvaného Mnichovského diktátu a jejich spojení s totalitním německým a italským režimem ale nesmí být jakkoliv relativizovány. O morálně nejednoznačný spor rozhodně nešlo.

Dalším překvapivým tvrzením Roberta Kagana je to, že „historikové budou jednou pokládat 8. srpen 2008 za bod zvratu, jenž si svým významem nezadá s 9. listopadem 1989, kdy padla Berlínská zeď.“ Zde je již zapotřebí skutečně mnoho fantazie, aby bylo jakoukoliv soudobou událost -zdůrazňuji jakoukoliv- možno srovnávat s pádem Berlínské zdi jako symbolu železné opony vyznačující hranice zemí bývalého socialistického bloku ovládaných po 40 let komunistickým totalitním režimem.

Podobné úvahy je ale nutno brát o to vážněji, že jsou motivovány aktuálním ozbrojeným konfliktem v Jižní Osetii a Gruzii. Závěrem tedy snad jen připomenutí: ještě dříve, než začneme psát texty o jiných zemích - ujistěme se, že se nemýlíme v některých zásadních hodnotových a kauzálních soudech.





Upravená verze vyšla 21. 8. 2008 v HN