Proevropský Vláďa

Martin Daneš

Tak jsem se vám v sobotu ráno probudil a byl jsem Evropan. Zvláštní: cítil jsem se úplně stejně jako den předtím, kdy jsem byl ještě obyčejným (řeknu to po slovensky) Východniarem. Zřejmě se mé zcivilizování uskutečnilo za noc nějakým docela nenápadným způsobem. (Nebo mě ten bolestný přerod teprve čeká? Nepochybně, už od dětství jsem hovado tupé a nepřizpůsobivé.) Pak jsem si zapnul televizi a zjistil, že celá země jásá: veselice, ohňostroje, projevy státníků… chyběly jen alegorické vozy. Vstup do RVHP jsem tedy nezažil, ale něco mi říká, že to taková sláva nebyla.

Konečně proč nejásat? Špidlova „proevropská“ vláda si dala za cíl dovést zemi do Evropské unie. Podařilo se a jiných cílů nemajíc, mohla by se z fleku odebrat do propadliště dějin. Vlastně ještě jeden cíl má: poté, co spirálu vládních výdajů roztočila natolik, až zplodila rekordní rozpočtový schodek, zahájila pompézní rozpočtovou reformu, a připomíná tak pyromana účastnícího se hašení požáru, který sám založil.

Posviťme si nyní na proklamovanou vládní proevropskost. Nejprve kabinet odkýval drtivou většinu požadavků Bruselu, jako by byl vstup do unie nebeskou manou, co nám padne shůry a všechny naše problémy naráz vyřeší. Vlády ostatních kandidátských zemí si pro sebe dokázaly vyjednat daleko větší množství výjimek a přechodných opatření. Paralelně s tím se kabinet při zvyšování daní opakovaně odvolával na Brusel, čímž prohloubil nedůvěru občanů vůči unii a v souvislosti se vstupem vyvolal negativní očekávání. Korunu všemu nasadil premiér Špidla, když coby českého zástupce do Evropské komise prosadil rudého blouznivce Kužvarta, který neumí anglicky. Na poslední chvíli jej vystřídal rudým pragmatikem Teličkou, jenž umí anglicky dobře, leč je to typický exnomenklaturní výlupek, navíc zodpovědný za neuspokojivý výsledek vstupních vyjednávání.

Jak už to bývá, EU je pro Špidlu prioritou pouze ve slovní rovině.

5/2/2004

Martin Daneš
V roce 1991-92 byl diplomatickým poradcem v Kanceláři prezidenta republiky. Pracoval jako redaktor v Lidových novinách, Metropolitanu, Českém deníku, šéfredaktor Denního Telegrafu (1993-94) a měsíčníku Mezinárodní politika (2002). V současné době žije a pracuje ve Francii
Osobní stránky